Elvíra Madiganová

A to čo bolo? Popravde, som z toho hrozne unavený. Film o dvoch zaľúbencoch, ktorí sa len tak láskyplne na seba pozerajú, cmučkajú, krásne si hrkútajú, sem tam nejaká výčitka, akrobatické vystúpenie na lane, prechádzky s piknikovým košíkom po lese.... no proste hrozne vyprázdnené a absolútne o ničom. Bez nápadu, ktorý by dej niekam posunul, bez gradácie vývinu udalostí a bez dramatizácie. Navyše mi tá romantika prišla ako len taký slon na hlinených nohách s nereálnymi základmi. Vyvstáva len kopec logických otázok typu ako: a prečo niekam neutiekli...? zahraničie?, žiaden boj o lásku?... to vážne stojí za to len tak sa vo dvojici bezprizorne potĺkať po lese a po lúkach a potom si vpáliť guľku do hlavy? Veď vravím... nereálne a totálne hlúpe. Pochybujem, že by sa niekto tak retardovaný našiel (i v tej dobe) a riešil celú situáciu tak ako tí dvaja. No proste nuda ako hrom, navyše hlúpa. Za zmienku stoja len kostýmy, slušná huba a tá pekná herečka, do ktorej by som sa zaľúbil aj ja :). Podpriemer. 40/100 (26.01.2018)

Ja neviem, asi som z iného cesta, ale mňa tento snímok neskutočne nudil. Áno, dá sa tu oceniť poetika, samotná atmosféra za tónov tých najllepších melódií klasickej hudby od Mozarta. Je to síce príbeh obsahovo silný, ale zato nudne prevedený a bez nápadu. Hviezda navyše za Piu Degermark, ktorá bola vo svojich najlepších rokoch neskutočne nádhernou herečkou. 40 % (16.02.2024)

Zo skandinavskych krajin som zvyknuty ze prichadzaju depresivne filmy a la Ingmar Bergman. Bergman toto sice nenatocil - natocil to Widerberg  a ide o lasku dvoch zamilovanych ludi. Nepouzivam slovo dusi, lebo dusa nerovna sa ludska osobnost. Taky schizofrenik s 3 - 4 osobnostami by potom musel mat  v sebe 3 - 4 duse, co je kravina. To, co povazujeme za dusu, je mozog a to, co povazujeme za mozog - je tiez mozog  : 70 % (26.05.2022)

Je těžké nafilmovat takový příběh, zvlášť pokud se má reprodukovat co nejvěrněji. Ono se v tom filmu vlastně moc nic nedělo. Dva mladí lidé se milují, a tak se chtějí oprostit od své minulosti. Sixten dezertuje z armády, Elvíra odešla z cirku. A pak se potloukají krásnou švédskou přírodou, plnou podzimních barev, ale tady začíná kámen úrazu. Lyričnost příliš převažuje nad epikou příběhu, vlastně se moc nic neděje, snad jen přátelství staré selky či setkání Sixtena s rodinným přítelem, houslový kvartet (či kvintet?) je tam vtlačen dost násilně... Na Piu se dalo koukat. (31.10.2023)

Dobře, tak na tenhle film prší chvála ze všech stran a já mu dám jednu hvězdičku, tak bych to asi měl nějak vysvětlit. Podle mě v něm totiž nefunguje vůbec nic. Anebo je to jenom nějaká zvláštní mimoběžnost s mým vkusem nebo náladou, těžko říct. Vůbec jsem si nedokázal vybudovat vztah k postavám - jednak proto, že mi výkon hlavní dvojice přišel hrozný (včetně jakéhosi divného polodabingu), jednak proto, že ani nevím, odkud takový vztah vzít - co je to za lidi? Muž a žena, kteří se spolu muchlují na louce, chytají motýly a pak se muchlují znovu. Tak já nevím. Ano, je to pěkné a romantické, ale nevidím velký rozdíl mezi tímhle a reklamou na nějaký margarín nebo něco. Druhá věc, kromě chování postav, které můžeme omluvit jako dobové, je celý děj nelogický, navíc propletený spoustou takových těch filmových náhod typu "on na ni myslí a ona jde zrovna kolem" nebo "kladný hrdina (něco) a záporný se zrovna dívá z okna", atd. Ok, kdyby to byla pohádka nebo film pro děti, neřeknu - ale nemá tohle být podle historické události? No a hudba, to je taky věc: Mozart výbornej, ale když je tatáž skladba v každém druhém záběru, tak jsme zase v reklamě na Ramu. A pardon, ale "vyšperkovat" naprosto nedramatickou scénu útěku tím, že k tomu pustím Vivaldiho Léto, to je to nejtriviálnější klišé na světě. Stejně jako celý tenhle film. (24.09.2011)