Zelený paprsek

Rohmer věděl, že na to, aby popsal prázdnotu, nepotřebuje scénář popisující prázdnotu (skoro dokumentární forma pak ještě umocnila bezvýchodnost, se kterou se Delphin potýkala). Věděl, že těkavé hlavní hrdince musí do duše promluvit švédka z pláže a ne psycholog. Ale hlavně věděl, jak natočit nejbájnější a zároveň nejprchlavější happyend v historii letních filmů. Masterpiece z kategorie „love is in the air“. Sentiment není sprosté slovo. (31.07.2014)

Osmdesátá léta se vypořádala s šedesátými řádným knockoutem, v šedesátých letech byly k nakousnutí i ošklivky, v osmdesátých letech se z šarmantních Francouzek staly omšelé šedé myši. Zelený paprsek je film o nudící se sekretářce, která téměř celou dovolenou řeší, kam pojede na dovolenou. K tomu dialogy, které bychom mohli považovat za banální, kdybychom za banální považovali život. ČT se tohoto snímku ujala někdy v devadesátých letech, kdy ji zachvátila móda ještě horší nežli ta osmdesátková, móda striktního odmítání teček na konci věty. (Viděno během Challenge tour Speciál 2015: Filmový lov.) (07.06.2015)

Ano, u toho filmu, jako možná u celého Rohmera, si každý musí odpovědět na otázku: k čemu mi to je? co to má se mnou společného? je to svět, ve kterém žiji? Pro mě má tento film především dvě pozitiva. 1) Objektivně: snad poprvé ve filmu se řeší problém dovolené. A ten na sebe často váže stres, neuspokojení, vyhrocuje vztahy. Pro mnoho lidí je to prubířský kámen roku. 2) Subjektivně: často jsem se cítil jako Delfína, alespoň její pocity a reakce mi byly velmi blízké. (04.04.2014)

Pokud se celé století těšíte a místo na konci století jednoho, zhlédnete na počátku století dalšího, dostaví se jisté ... zklamání. Smutek přelomu století. Řešení je následovné: Takže ani tentokrát to nedopadlo jinak než za 3* s tím, že plus jedna za salvy smíchu nahlas a všechny ty krásné, vkusné a navýsost inteligentní muže a plus jedna za Hortenzii, neb má naprostou pravdu. (17.03.2013)

Ženy jsou slepice, které zajímá jen sex, a pokud některá z nich žije delší dobu sama, ostatní se na ni dívají jako na malomocnou. Muži jsou idioti, které zajímá jen sex, a pokud vidí ženu, která jde sama po ulici, okamžitě po ní vystartují. Ano, tento úhel pohledu na moderního člověka bych dokázal přijmout, byly-li by všechny ty idiotské postavy nahlíženy s jistým sarkasmem a zároveň smutkem. Jenže Rohmer nad nimi nepláče ani je neironizuje. On je má rád a "rozumí jim"... (31.08.2022)