Kamera:
Stéphane FontaineHudba:
Ludovico EinaudiHrajú:
Omar Sy, Charlotte Gainsbourg, Tahar Rahim, Izïa Higelin, Issaka Sawadogo, Hélène Vincent, Christiane Millet, Jacqueline Jehanneuf, Liya Kebede (viac)Obsahy(2)
Samba se do Francie přistěhoval před deseti lety ze Senegalu. Pracuje načerno v různých zaměstnáních a doufá, že brzy dostane povolení k trvalému pobytu. Jeho neradostná rutina se změní, když potká Alice – manažerku, která trpí syndromem vyhoření a dobrovolnickou prací se snaží dát svůj život zpátky dohromady. Brzy mezi nimi vznikne křehké pouto. Jejich vztah se však nesetkává s pochopením okolí: Sambův strýc synovce varuje, že jej žena opustí, jakmile bude psychicky zase v pořádku, a Aliciiny kolegyně jí zase vyčítají, že si od klienta neudržela profesionální odstup. (AČFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (137)
Možná několikrát provařený příběh o těžkých časech přistěhovalců opět v jiné podobě, takže nic nového pod sluncem, uzavřeme to a tečka. Kdyby nebylo Charlotte a Omara, tak půjde úplně do kopru. Tak v mém případě ani omylem, protože jestli mám hodnotit srdcem a psát o svých pocitech, né jako odborná recenzentka filmových produktů. V mém případě jedu na úplně jiné vlně. Já tam viděla tolik osvěžujících kapek rosy v podobě něhy, jemnosti, lásky, radosti a třeba i tance, které splývaly s těmi smutnějšími kapkami v podobě smutku, nejistoty, chvění a strachu a to všechno podkreslené úžasně laděnou muzikou, že jsem po tomhle filmu chvilku seděla v zamyšlení nad tím, jaký je tenhle svět. Co dobrého každý den přináší, ale současně nám hází klacky, ne..... klády pod nohy. Jak se s tím lidé vypořádávají? Každý nějak jinak.....možná jste to tam také tak vnímali jako já.......... ()
I když ve filmu nedochází k žádným velkým zvratům, nebo zápletkám, nemůžu dát méně než čtyři. Už kvůli sympatickým hlavním postavám a konci filmu, který mě dostatečně uspokojil. Trošku bych zkrátila stopáž, protože děje je tady přece jen minimum, přesto jsem se ale nenudila a vychutnávala si tenhle milý, smutný a zároveň i vtipný film. To jak umí francouzi spojit komedii s dramatem je dokonalé. A Omar Sy opět zabodoval. ()
Dokonale vyvážený film se silným tématem a přesto humorným oddechem. O lásce bez klišé, s opravdovostí realitě vlastní. Současné, hořké, přesto úsměvné. Prý je třeba tomu dělat dobré PR skrze odkaz na předchozí film režisérů, Nedotknutelní, tohle ale: je tisíckrát lepší! A to až do konce!!! (Kvalitní kamera v ceně!) ()
Kapkama se proplétám, co rytmem samby zní, hledám suché místo s teplým té.... aneb nymfomanka Charlotte Gainsbourg, která už zase není nymfomanka, ale vlastně stydlivá, zakomplexovaná a křehká holka, která si hledá své útočiště na zemi. Odmítám tenhle příběh srovnávat se současnou politickou situací, protože byl natočen před ní a nespravedlivě vyznívá jako sluníčková agitka. Pro mě je to příběh o lidech a romantice, sice možná neuvěřitelný, i když ani ne tak kvůli barvě pleti jako odlišnému sociálnímu postavení, zkušenostem a vzdělání (přece jenom holka z vrcholového managementu a myč nádobí mnoho společného nenajdou), ale pořád v podstatě krásný a ano, já byla spokojená. Rozhodněo chlup víc než s bájnými Nedotknutelnými. ()
Ano, určitě u mě utrpěla očekávání, která jsem po Nedotknutelných logicky měl. Ale i bez nich by se mi to nelíbilo, protože to bylo hrozně o ničem. K tomu se mi nezdála ta očividná objednávka EU (viz verbal), která z toho čišela tak mocně, až mi vichr z obrazovky rozcuchal ofinu. Sračka, která mě navíc netrefila ani vnitřně. 30% ()
Galéria (38)
Zaujímavosti (4)
- Film měl nesoutěžní premiéru na filmovém festivalu v Torontu v září 2014. (Terva)
- Po filmech Ces jours heureux (2002), Nos jours heureux (2006) a Nedotknutelní (2011) se jedná o 4. spolupráci Omara Sy s dvojicí režisérů Oliviera Nakache a Erica Toledana. (Terva)
- Filmovanie snímky trvalo od 20. októbra 2013 do januára 2014. (MikaelSVK)
Reklama