Samba

Kapkama se proplétám, co rytmem samby zní, hledám suché místo s teplým té.... aneb nymfomanka Charlotte Gainsbourg, která už zase není nymfomanka, ale vlastně stydlivá, zakomplexovaná a křehká holka, která si hledá své útočiště na zemi. Odmítám tenhle příběh srovnávat se současnou politickou situací, protože byl natočen před ní a nespravedlivě vyznívá jako sluníčková agitka. Pro mě je to příběh o lidech a romantice, sice možná neuvěřitelný, i když ani ne tak kvůli barvě pleti jako odlišnému sociálnímu postavení, zkušenostem a vzdělání (přece jenom holka z vrcholového managementu a myč nádobí mnoho společného nenajdou), ale pořád v podstatě krásný a ano, já byla spokojená. Rozhodněo chlup víc než s bájnými Nedotknutelnými. (04.01.2016)

I když ve filmu nedochází k žádným velkým zvratům, nebo zápletkám, nemůžu dát méně než čtyři. Už kvůli sympatickým hlavním postavám a konci filmu, který mě dostatečně uspokojil. Trošku bych zkrátila stopáž, protože děje je tady přece jen minimum, přesto jsem se ale nenudila a vychutnávala si tenhle milý, smutný a zároveň i vtipný film. To jak umí francouzi spojit komedii s dramatem je dokonalé. A Omar Sy opět zabodoval. (23.04.2017)

Samba vypráví o třiadvaceti věcech najednou, což logicky nemůže fungovat při tak slabém scénáři a bezradné režii. Zejména tím trpí vývoj jednotlivých situací, který je uspěchaný a nereálný, nemluvě o střihu mezi scénami, kde by některé byly až nemístně vtipný, kdybych věděl, že film natočil třeba Werner Herzog, ale v tomto případě jsou prostě jen nezdařené. Naštěstí se nejednou podaří vytvořit scénu či dialog, který udrží pozornost na komediální či dramatický úrovně, nicméně přes to všechno čím ten film chce být, je zkrátka především dvouhodinový. (30.07.2015)

Hlavně ke konci zajímavá sonda do života ilegálních přistěhovalců. Film mě trošku donutil přemýšlet nad tím, jak vlastně my kteří bereme za samozřejmé že můžeme bydlet v určitém komfortu si jej už vlastně vůbec nevážíme. A tak je krásně vidět, že zatímco kuchyně, stavby nebo mytí oken za nás obstarávají "uprchlíci", my místo toho si pěkně v klídku chodíme na párty, do divadel a jen tak sedíme v restauracích a popíjíme vínko. Každá mince má dvě strany. Film rozhodně není komedií. Omar Sy mě jako herec zrovna dvakrát nesedí. Tady hraje spíše takové hloupé poleno. Navíc často lže. S přicházejícím koncem film začne být zajímavý, ale jedná se spíše o trošku vydírání diváka skrze srdceryvné scény. 60% (23.07.2015)

Tři předchozí setkání s tvorbou autorské dvojice Nakacheho a Toledana dopadla na výbornou, proto jsem zariskoval a vybral si z jejich dílny snímek, o kterém jsem už dopředu věděl, že mi úplně nesedne. Gainsbourgová mi nebyla sympatická nikdy. Od jejího angažmá ve snobárnách Larse von Triera postoupila ještě o level níž a její přítomnost na plátně je mi vyloženě na obtíž. Nesdílím ani přesvědčení režisérské dvojky, že problémy obyvatel třetího světa vyřešíme jejich přesídlením do Evropy. Současná Francie může být přitažlivá pro pragmatického turistu, který volí ideální poměr mezi cenou a sumou zážitků. Může si totiž ušetřit cestování do Alžírska, Libanonu, Senegalu a řady dalších destinací. Pestré multikulturní prostředí ovšem přináší spoustu bolestných kulturních a politických střetů, které mohou snadno přerůst v něco mnohem horšího. Už jen uživit bobtnající a stále naštvanější bezpečnostní aparát čelící stále se rozrůstající a bezohlednější skupině islámských radikálů v době, kdy se francouzská ekonomika stává nekonkurenceschopnou a země zřetelně upadá, je neřešitelný rébus. Žádné znepokojivé otázky ani komplexnější pohled na fenomén přistěhovalectví ve filmu nenajdete. Co je ale horší a vede k překvapivému zklamání, je vypravěčská tuctovost a absence vztahové chemie mezi Omarem Sy a Gainsbourgovou. Tomuhle kousku zoufale chybí spontánnost, jiskřivost, originalita a svěžest. Je to předvídatelné a komediálně impotentní. Hlavní problém není v obsazení ani společenském vyznění, ale v mizerné zábavnosti. I ty dvě hvězdičky jsou chatrné. Celkový dojem: 35 %. (02.07.2021)