Conte de printemps
A Tale of Springtime
VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzský filmový režisér Eric Rohmer vytváří ze svých filmových děl uzavřené cykly. Po Morálních povídkách (1963-1972) a Komediích a příslovích (1980-1987) natočil v letech 1989-1996 Příběhy čtyř ročních období. Rohmer je výsostným autorským filmařem. Sám si píše scénáře a vytvořil si osobitý, nezaměnitelný styl, který vykrystalizoval v minimalistický způsob vyprávění o vnitřním světě jeho hrdinů a jejich vztahů s okolím.
V Jarním příběhu introvertní studentka hudby Natacha seznámí svého svobodného otce s kamarádkou, učitelkou filosofie. Tak trochu intrikaří, protože doufá, že její otec opustí svou přítelkyni a zamiluje se do Jeanne. Hodně se mluví, diskutuje o filosofii, o lásce, sexu a přátelství. Tyto nikdy nekončící diskuse jsou součástí všedního každodenního života. A nikdo z jejich aktérů netuší, jak to vlastně dopadne. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (20)
Tak tohle je přesně ten film, u kterého člověk celou dobu čeká, co se z něj vyklube. Ke konci už si vymýšlí možné scénáře, jak by mohl skončit a pak přijde závěrečná scéna, která změní vše, co si o filmu do té doby myslel. Nádherně vypointovaný příběh obyčejného setkání dvou lidí se vší všedností, překvapeními a náhodami. ()
Krásný, nenápadně, o to však mistrněji zrežírovaný snímek. V poměrně velkém množství dialogů se zajímavě potvrzujíí chraktery postav, které byly hned nazačátku načrtnuty - obvykle jimi samotnými. Celý film je zdánlivě jen epizoda ze života protagonistů, na konci jakoby vše zůstalo při starém, ovšem při pozornějším vnímání je jasné, že prožité skutečnosti a konfrontace jim mnohé daly. Místní odsudky mi přijdou směšné, řekl bych, že je to částečně díky tomu, že režisérův literární přístup není ve filmu běžný a obecně dnes není běžné dělat filmy zaměřené na postavy s veškerou nelogičností, spontánností a nahodilostí jejich jednání. Místo toho bodují komplexní děje a světy - těch se tu opravdu diváci nedočkají. ()
Ach ty přítelkyně! . . . Rozkošným stvořením člověk i rád odpustí tu trošku větší trošku plkání, zvláštěpak mají-li si ty mladé sladké bytosti při všem tom švitoření navíc i pořád co říct. K tomu přidejme obrovský starý pařížský byt někdy z dob druhé půle devatenáctého století, nabitý knihami a ošuntělým >designem< , typickým pro famílie generací a generací nekonzumních vzdělanců a špetku toho nezbytného letněbytového buržoasního plenéru, muže bez ponožek coby tatínka mladší protagonistky jako katalyzátor dění a... - a máme typické prostředí a atmosféru pro milou intelektuálštinu, hodnu vstřícného a myšlenkově >naladěného< a poučeného diváka... Zvláštěpak, když herečky (i herec) jen skvěle a zcela civilně hrají, na nic si nehrají a celé je to vlastně jen taková výtečně promyšlená a zkomponovaná hra... Atmosféra houstne a... Třikrát a dost... Trojúhelník, trojice, triáda... Pohnutky, předsudky, tabu... (Vztahy...) . . . Ano, poslouchal jsem, díval se a nudil jsem se zase jednou skvěle... ;-} . . . Čtyři a půl hvězdičky tedy za film, zaokrouhleno pak v jarním rozmaru nahoru za tu rozkošnou Natašku (půvabná Florence Darel) a Shumanovy Symfonické etudy... - - - - - (Poprvé viděno 30.4.2009 na ČT2 komentář zde jako desátý - 30.4.2009) ()
to jako byla žvatlanina, intelektuálno prýštící do všech stran.já nevim - divadelni inscenace, no prosím, ale skoro 2 hodinovy film...ufff, prskam. a co se vlastne delo? uz od seznameni divenky s divkou bylo jasne, co se asi tak stane, a tak sledovani je potom lehce nudne-hodne nudne. a krom toho se mi zdalo, ze ti herci jsou slabounci - obzvlaste tam mladsi divka. a kdyz k tomu pripoctu desivou modu a velke zadky, me hodnoceni je nizke, musi byt nizke!! ()
Příjemný vztahový film, pomalu a klidně plynoucí a přitom nenudící. Pořád se tam mluví a něco probírá, ale není to žádné prázdné tlachání o ničem. Natache jsem nevěřila, ale byla tak roztomilá, odpustila bych jí stejně jako její nová kamarádka. Akorát vyřešení problému s náhrdelníkem mi přišlo kostrbaté jako z nějakého méně povedeného dílu ze seriálu o poručíku Columbovi. Pro Jeanne ale jistě nebylo těch několik společných dní, strávených s Natachou, jejím taťkou a jeho milenkou ztraceným časem. ()
Reklama