Pride

Ostrovy mají spoustu ohromně sympatických tváří a já mám hodně rád tyhle "potkávačky", kdy se větší množství těch nejsympatičtějších nahustí do jednoho příběhu (Boat that rocked, Calvary). Pride má eso v podobě Andrewa Scotta a nostalgické pomrknutí po tom největším a nejfrajerštějším zmetkovi z Misfits. Jenže asi to na nějakou trvalku a hlubší dojem není dost. Stejně jako třeba u americké The Help je to film o odvaze bez vlastní odvahy. Příliš obroušené hrany značí nikterak hluboce zakouslý výsledek...s tím rozdílem, že u Pride mě to mrzí dvojnásob tolik. Post scriptum ještě přisypu pár plusových bodů filmu a sobě popel - o těhle událostech jsem do včerejška neměl ani ponětí. Shame on me. (13.09.2015)

"Proč by měli gayové jako já podporovat horníky?" "Protože horníci těží uhlí, které produkuje energii, a ta umožňuje gayům, jako jsi ty, tancovat na Bananarama do tří do rána." Lidi jsou opravdu banda hovad. Naštěstí se mezi nimi vyskytuje pár jedinců, dokazujících, že i ta hovada přísluší k lidské rase. A přesně o tomhle ten film je. Hodil mě tak dvacet let zpátky v čase. Cítil jsem mrazení, naskakovala mi husí kůže, ježily se chlupy. Při prvním proslovu v gay baru se mi hrnuly slzy do očí. Herectví v něm zmizelo, zůstali jen lidi. Bavil jsem se, dojímal, brečel, opět se zase cítil jako človek. A to se povede málokterému filmu. (08.01.2015)

Může být sociální drama milé? Pride mě přesvědčil, že ano. V době, kdy se výkřiky o LGBT+ ukrývají i na naprosto netušených místech, je obtížné si pustit film s touto tematikou a nebát se, že dostanete stokrát semleté. V jádru podobné francouzské 120 BPM se mi líbilo více z hlediska dynamiky, Pride zase kontruje lehkým tónem, jímž si s láskou utahuje ze všeho a všech. (26.08.2023)

Trošku klišoidní, ale jinak docela fajn filmeček o tom, že nejen být gej je oukej, ale že to v těch pohnutých letech thatcherovských měli jak homo tak horníci podobně složité, každý jinak. BBC točit špatné dobové filmy snad ani neumí, žel Pride jede v těžce zaběhnutých šablonách, ničím nepřekvapí, neurazí... což ale nemusí být nutně zle. Herectvo kategorie numero uno, soundtrack perfektní (hlavně ta mírně pozměněná verze Waterfall od Stone Roses), nálada chvíli, ehm, teploušká a chvíli zas mrazivá. Jen by to chtělo příště víc do hloubky- ano, pořád píšu o náladě a ději filmu :-) (27.09.2016)

O solidaritě, překonávání předsudků a tak vůbec... 1) Nedejme se příliš ošálit. Markova sbírka pro horníky mi připadla spíš jako snaha se zviditelnit než snaha pomáhat (alespoň ve filmu). 2) Bez ohledu na Markovu motivaci cítíme, že jeho počínání bylo správné, pokud je vnímáme jako solidární pomoc v nouzi. Musíme však přijmout základní premisu příběhu, že odboráři byli v právu. 3) Skutečný aktivista Mark Ashton zemřel na AIDS necelé dva roky po ukončení stávky ve věku nedožitých 27 let. 4) Ani zde nechybí poučení: Every woman is a lesbian at heart! (27.01.2016)