Réžia:
Eric RohmerKamera:
Diane BaratierHrajú:
Jean-Claude Dreyfus, Lucy Russell, François Marthouret, Marie Rivière, Edwige Shaki, Serge Renko, Rosette, Arnaud Duléry, Alain Libolt, Anne-Marie Jabraud (viac)Obsahy(1)
Grace Elliottová pochází ze starého skotského šlechtického rodu. V roce 1786 se přestěhovala do Paříže za svým milencem, vévodou Orleánským. I když láska skončila, zůstali přátelé. Děj začíná v Paříži, roku 1790, rok po dobytí Bastily. Vévoda navštíví Grace v jejím pařížském sídle. Debatují spolu o revoluci. Vévoda, přestože je to bratranec krále Ludvíka, s revolucí souhlasí a aktivně se jí účastní. Radí Grace, která je stoupenkyní monarchie, aby se vrátila do Anglie, ona však odmítá. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (5)
║Rozpočet FRF 39miliónov║Tržby USA $331,051║Tržby Celosvetovo $1,650,000║ ()
Zprvu jsem nechtěl věřit svým očím - zrovna Rohmer natočí film, v němž jsou exteriéry zcela digitální? Ale ono to celkem funguje a především druhá, v interiérech se odehrávající polovina snímku již je typicky rohmerovská a řeší další velmi zajímavý vztah na pomezí lásky a přátelství, zkomplikovaný různými postoji k francouzské revoluci. Ta je tu mimochodem vylíčena v celé nahotě, zcela bez příkras, až jsem si říkal, že to takhle není od Francouze hezké. ()
Historický film Erika Rohmera, v němž jsou záběry pomocí digitálních technologií koncipovány jako dobové obrazy. Příběh není nijak strhující, ale právě mimořádné výtvarné zpracování snímek povyšuje a dělá jej zajímavým. ()
Eric Rohmer zřejmě toužil po tom natočit si historický film. Pro vymodelování tehdejší Francie stvořil svět, který náladou a použitou technologií podobá se filmům Karla Zemana. V tomto filmu šel úplně proti své tezi kdy říkával, že "Divák nemá pociťovat umělcovo úsilí, vše má vypadat přirozeně." Vše je stvořené, velkolepé, i když příběh sám o sobě zůstává komorním. Herci mi taky přišli tak trochu neRohmerovsky stylizování, excentričtější než si možná příběh zasluhuje. Francouzština - řeč - byla literárně velkolepá. Film vznikl ve velké produkci - Pathé, o Les films du Losange žádná zmíňka. Když jsem se pak koukal na dokument o filmu, na place vždy bylo velké množtsví lidí - kostyméři, natěrači, pomocníci, komparz... a tu a tam se mezi nimi objevil i Eric Rohmer. ()
Spíš než film mi snímek připomíná záznam divadelního představení. Herecký projev L. Russell příjemně odlehčoval jinak dost dusnou atmosféru, připomínající heydrichiádu. Téma zfanatizované lůzy mě vždycky zavede k myšlenkám, že se něčeho podobného můžeme klidně dočkat i my. ()
Reklama