Dračie srdce 2

První díl měl v sobě jistou snahu o vážnost. Drak působil impozantně a celý příběh ač pohádkový měl svoji hloubku. I rozpracovaný příběh a motivy postav byly mnohem propracovanější. Druhý díl je brak, který nemá s prvním dílem nic společného. Z žánru fantasy to sklouzlo k "nejbřečkovatějšímu pohodkovo rodinnému" žánru, který opravdu nemá čím nadchnout. (01.03.2014)

Opravdu velká bída. Trapné, levné a primitivní, že jsem z toho měl dojem, jakoby to bylo určeno pro děti předškolního věku, protože nikdo jiný by tuhle pohádku tvářící se jako jemné historické fantasy žrát nemohl. Způsob, jakým jsou rozděleny dobré a zlé povahy postav, je směšný, stejně tak rádoby-intriky záporáků i samotné rozuzlení. Oproti prvnímu Dračímu srdci tedy hluboký propad, nezbylo tu už vůbec nic poutavého, nic věrohodného, nic komického (leda by to bylo myšleno jako smutný pokus o sebeparodii, což nebylo). Pouze hudba zůstala vcelku hezká, ta ale nic nezachrání. Rád bych tudíž varoval všechny, kterým se první Dračí srdce líbilo, aby radši zapomněli, že něco jako "dvojka" existuje - ušetří si tím nervy a čas, který můžou strávit třeba tím, že se podívají na něco smysluplnějšího. (30.03.2004)

Skoro dobrý sequel. Absolutně nevyužitý potenciál. První dračí srdce mělo všechno. Obsazení, vtip, příběh, padoucha i srdcervoucí finále. Ale tohle? Drak který prdí oheň, protože má ohňovou plíci a ledovou plíci? A všechno ho učí mistr kung-fu? To je moc. Draco z 1.dílu měl osobnost. Možná i proto, že ho daboval Sean Connery. Ale Drake z 2.? To je naivní jeliman, který neumí vůbec nic, natož aby měl to nejmenší charisma, natož aby alespoň měl dobré grafické ztvárnění. Sotva na nedělní poobědový šlofík. Jen kvůli tomu jak mámk rád minulý díl 20% (01.08.2015)

Co říct o tomhle skvostu? Snad že s původním Dračím srdcem má společný jenom to, co by neměl. Neboli že si autoři vybrali několik dějových linek a drobností z předchozího příběhu a ty okopírovali a obalili to pseudoakční skořápkou z Dálnýho Východu. To kopírování předchozího děje bych jim odpustil, to mělo nějakou hlavu a patu. Ale to pitomý kungfu teda ne. Nechápu, že tohle "broadwayský kopání" pořád někam cpou. Příběh je klišé jedna báseň, od chlapce, který se chce stát rytířem a je tak zaslepený, že zlo rozpozná až na poslední chvíli, až po přestrojenou princeznu bojovnici se svým učitelem Metuzalémem a čestného a hodného draka, který je tím jediným pravým přítelem. Jediná nápaditá věc byl ten mladej kněz, když ho nafetovali, jenže zbytek, darmo mluvit. Záporák je vlastně až do určitýho okamžiku (a to docela nelogického a zbytečného zabití věrného nohsleda) spíš opravdovým klaďasem a dokonce tak i působí. Potom je to už jenom figurka v rukou všemocného scénáristy=debila. A konec snímku je tak pitomej, žejsem měl co dělat, abych se nepřihlásil následně do Superstar, v jakým jsem byl šoku. (11.09.2006)

Po shlédnutí půlky tohoto filmu (ani jsem ho nedokoukal) jsem se neubránil otázce: proč sakra propůjčili název Dragonheart takovému braku? Skvělý "první díl" s kouzelně pohádkovou atmosférou tak byl pošpiněn touto slátaninou s ubohými triky, topornými herci a hrozným scénářem. Jedinou hvězdičku, kterou jsem filmu přidělil, si film vysloužil hudbou Marca McKenzieho. Ne, že by byl tak skvělý skladatel, ale vykradl původní hudbu Randyho Edelmana a tu prostě můžu poslouchat pořád. (17.09.2006)