Gummo

Napadlo mě trochu nerovné srovnání s Černou kočkou, bílým kocourem. Oba filmy prezentují nedonošený svět, plný zažitých defektů. Ovšem jak mě Kusturicovy fyzicky i psychicky neúplné postavy, různé nedodělávky, feťáci a auta ožraná od prasat nabíjejí optimismem! Gummo má opačný efekt. Zatímco Kusturica maluje svůj bláznivý kus země spíš nadzemsky, takřka utopicky, američtí tvůrci se tady se svou syrovou dokumentárností drží hodně dole. Ani těm kočkám se tu moc nedaří. Hrdiny jsou děsivě reálné kreatury, mezi kterými marně hledáme nějakou záchytnou výjimku. Ani prostředí, kde se pohybují, není zrovna utěšující. V jejich beznadějné letargii, směšnosti a nechutném jednání je jistá síla vyjádření. Svět je prostě hnusný a hnusný i bude. Je to opravdu celkem působivé, ale tím to hasne. Od něčeho, čemu se říká film, bych přece jen čekala víc. (21.06.2008)

Tenhle film nemá dobrý děj jako Kids (vlastně nemá žádný), ani není tak přehnaný (tj. legrační) jako Ken Park. Takhle to v běžných amerických zapadákovech opravdu vypadá (vím to z vlastní zkušenosti:), ale v tomhle filmu se většinou nedělo nic moc zajímavého, aby mě bavilo na to koukat. Měl jsem z toho pocit, jako bych sledoval nějaké domácí video cizích lidí, které vůbec neznám. Navíc jsem neměl k dispozici titulky, a tenhle film není k nerodilým mluvčím zrovna "user friendly", takže mi možná něco esenciálního uniklo:) (03.11.2004)

MFF Karlovy Vary 1998. Další originální pohled na "zkurvenou generaci", tentokrát rovnou zkurvené město po útoku tornáda. Většinou mladí lidé se smyslem života "no future" nebo "slacker", dokumentární záběry, absurdně černé vtípky, svižný střih a v mezích možností vypointovaný scénář. Navíc Chloe Sevigny.. (04.05.2010)

ADHD poezie a óda na tvůrčí svobodu. Kočky, hurikány, Roy Orbison a králičí uši. Fragmentární vyprávění o situacích a motivech, které by se daly pojmenovat chronologicky jen těžko. Gummo je často o krutých a zlých věcech, ale skrz svou estetiku a obrovskou empatii, kterou ke svým nedokonalým postavám chová, zle ani krutě nikdy nevyznívá. Je to na první pohled bizarní film, jasně, ale ve skutečnosti je hlavně citlivý jako málokterý jiný. „Life is beautiful. Really, it is. Full of beauty and illusions. Life is great. Without it, you'd be dead.“ (28.08.2023)

Aby som si to prebral z vlastného detstva: čmuchačov lepidla poznám veľa, mnohí z nich sú mojimi kamošmi dodnes. Historky s ukrižovanými mačkami a žabami nafúknutými kompresorom som skôr počul ako videl, no pár ukrižovaných, či vzduchovkou dostrieľaných mačiek som videl na vlastné oči. Alkoholika sme mali v paneláku, čosi sa našlo aj medzi učiteľmi na základke. Myslím takých, čo o ich výčinoch kolovali historky po malomeste. Jaj a sex, to je samostatná kapitola, no paralely by sa našli. Čo sa týka zasvinenosti príbytkov, tam víťazí Amerika, no kamoši v škole vyprávali, že keď sa im doma nechce na wecko, vyštia sa v izbe v dome kľudne pod koberec. Podivínov, brázdiacich ulice v svojskom odeve či stále jazdiacich na starých bicykloch Ukrajina tiež bolo. Takže Gummo mi neprišlo nejako od toho čom som aspoň občas, ale sústavne, prežíval ako teenager nejaké brutál odlišné. A to, prosím pekne, v slovenskom kúpeľnom meste 80. rokov 20. storočia. Gummo je veľmi trefný, ale ako tu viacerí poznamenávajú, je viac dumavo vážny, ako príjemne odvalený. Pretože hoci vonkajšie znaky môjho detstva sa s Gummom v čomsi prelínali, tak tej americkej filmovej verzii absentoval humor a nadhľad, ktoré boli pre slovenskú odvrátenú tvár mestskej kúpeľnej mladosti príznačné. (01.01.2017)