Pornografický vzťah

Skvělé herecké drama o lidské osamělosti a ztráty lidskosti v sexuální podobě. Svým pojmenováním však film klame, žadné silně erotické-až pornografické scény ve filmu nejsou. Jen malinkatý příběh dvou lidí, kteří zprvu si chtěli jen zašukat až z toho vznikalo pomalinku více, až do svého konce. Dalo by se i na film divát z pohledu jak oba pahlaví vnímaji sexuální potřebu s kombinací citů. Rád bych jej viděl i několikrát, abych o něm mohl více popřemýšlet a to v ném přípdě svědší o nejvyšším možném ohodnocení-to z normálně podařeného filmu, dělá film mistrovský. To když mě donutí se na něj podívat znovu a znovu, né že mě jen baví, ale to, že mě nutí abych jej pochopil a přemýšlel, co jím autoři chtěli divákovi říci. (12.05.2009)

Vztah vzniklý kvůli něčemu co spolu můžou dělat jen muž a žena. Dva lidé co se vidí jednou, dvakrát.... nevědí o sobě nic kromě jména a jejich snů. Ústřední dvojice se k sobě na prosto skvěle hodí. Ukázka toho jak málo stačí vědět, aby někdo miloval a hlavně ukázka toho, jak všechno není tak, jak si myslíme. To, že v celém filmu je prakticky minimum erotiky neuvěřitelně prospívá filmu.... Film v kterém se odehrává příběh dvou a jsou v něm vloženy pozdější rozhovory působí opravdu skvěle a je výborně natočen....Úchvatný film!! Pro mě skvělý zážitek. Konec je realistický, žádný happyend.... to je na tom skvělé!! (14.06.2004)

Velmi dobre natoceny snimok a vztahu dvoch uplne beznych ludi. Beznych v tom zmysle, ze vacsina "zapadnej" populacie vo veku 30-40 rokov ma uplne totozne problemy. Problemy s vyjadrenim/nevyjadrenim svojich citov, so strachom s odmietnutia...Film posuva vysoko najma skvela kamera, scenar a nepochybne aj obidvaja herci. (keby som bol mozno strarsi a viac chapal problemom "dospelych", bolo by to urcite este vyssie hodnotenie, teraz to mam tak za 3 1/2*) (21.12.2004)

Už je tomu dávno, kdy jsem se rozhodla někdy v odpoledních hodinách zajít sama do kina na Národní třídě na film s všeslibujícím názvem "Pornografický vztah". Přemýšlela jsem, kolik bude asi v sále lidí a jestli se nebudu moc stydět. Ovšem již druhý dloooouuuhatááánský záběr na zavřené dveře pokoje v hodinovém hotelu mi tak trochu naznačil, že u tohoto filmu se před nikým stydět nemusím. Jedná se o nevšední zpracování filmu, kdy pomocí probíhaného interview s mužem a ženou, kteří měli v úmyslu uskutečnit své sexuální fantazie s osobou, která jim zůstane cizí, a ke které si nikdy nechtěli vybudovat žádný vztah, divák pomalu poznává jejich pohnutky, skryté myšlenky a nakonec i city. Nikdo totiž nejsme jen strojem, který by mechanicky, byť velmi vzrušen tím nevšedním zážitkem, jen vykonával tuto překrásnou činnost, aniž bychom zakázali sobě samotnému prožít a cítit i něco jiného a hlubšího, než jen to vzrušení. Ať do této výzvy šli oba s jakýmkoli úmyslem, vymklo se jim to z rukou (díky bohu!!!). Bavilo mě pozorovat jejich rozpaky, jejich odhodlání, pocit štěstí, ale i zklamání a bezmoci, bavilo mě být přítomna jejich debatám, přihlížet vývoji jejich vztahu, jejich postupnému odkrývání jejich osobností a hlavně jejich následné proměně. To vše za přítomnosti občas svádivé a občas dojemné hudby, která film příjemně dokreslovala a navíc, není erotičtější cizí řeči na světě, než je francouzština ( po češtině, pochopitelně :). Film jsem pak měla možnost shlédnout ještě jednou ve filmovém klubu na ČT2, a protože jsem si jej duchapřítomně nahrála, moc ráda se k němu čas od času vrátím. Vřele doporučuji. (10.08.2009)

Moc MILÉ PŘEKVAPENÍ (půl hvězdičky si ještě přidejte). Nemám rád přeslazené romantické cajdáky, kde si nakonec oba padnou do náručí za zvuků slzopudné melodie a nastupujících titulků. To Vám zde ovšem nehrozí, stejně jako odvážné erotické scény. Jde o minimalistické dílko ve všech ohledech. Délkou, úspornými, jednoduchými způsoby vyjadřování, důrazem na detaily. Jemné náznaky, mimika tváře. Nečekejte nějaké vizuální nebo zvukové rozptylování. Vše ustupuje do pozadí. Film koncentruje Vaši pozornost na verbální a ještě více na mimoverbální KOMUNIKACI. Výkon obou představitelů je vyrovnaný a oba mi ve svých rolích seděli. Závěr je sice smutný (žel, i odhadnutelný), ale je to myslím lepší a dává to smysl. Shrnuto: Film, který nedojímá prvoplánově – záleží na každém z nás, co si z něj odneseme. Ukazuje nám, jaké brýle mámení nosíme a jak moc potřebujeme korigovat své názory KOMUNIKACÍ s druhými. (27.04.2004)