Pornografický vzťah

Narozdíl od Intimity, která je tomuto filmu hodně podobná, mi tu něco dost podstatného chybí a není to sex. Zatímco v Intimitě postupně poznáváme motivaci chování těch dvou, tady je to jedna velká mlha. Je to sice moc hezký, že ze schůzek "jen" kvůli sexu vznikne láska, ale proč se ti dva do sebe zamilují??? Pokud o sobě totiž vědí jen to, co o nich ví divák, tak to je dost málo na lásku a nebo mi něco zásadního uniklo. (30.04.2004)

Film vybudovaný na velmi obdobném půdorysu jako "Poslední tango v Paříži" a přesto film tak odlišný... Jeho děj je budován velmi uvěřitelně a s velkou znalostí psychologie. Mj. opět krásně ukazuje, že partnerský vztah skutečně roste především z mimoverbálních, neracionálních pohnutek, ale že přitom právě verbální komunikace je tím, bez čeho vztah vybudovat nelze... Krásný a hluboký film. Osobně bych na něm neměnil ani minutu... 9/10 (10.09.2006)

JIž před takřka 140 lety psal mladý Masaryk zasvěceně o chorobnosti jako hlavním znaku moderního evropského člověka. Výheň dvou světových válek tento pronikavý soud českého myslitele dále prohloubila a zvýraznila. Odpovědnost, dospělost, disciplinace (sebezkázňování, výchova a směřování ke kázni vůbec) se postupně dostaly do stále stupňovanější systémové defenzívy. Útěk před zodpovědností a únik jako základní životní pocit jsou i virtuálně střeženou domnělou svobodou anarchisticky nespoutatelného individua před jakoukoliv formou nepohodlně svazující dospělosti. Těkavost a povrchnost se stávají ochranou před plně prožívaným životem. Platí to nejen pro jinošský a dívčí, ale stejně tak pro zralý druhý a třetí, i stařecký čtvrtý a pátý věk. Hrdinové VZTAHU - skvělá francouzská kinematografie hraného filmu nám tu jaksi mimochodem nabízí dva delší skvělé herce a neméně zdatného špičkového režiséra - , jimž je dohromady kolem 115 let druhého středního věku, jsou typickými představiteli této nepřiznané latentní ustrašenosti a zděšenosti. Tajemná síla, jež až mysticky (tajemnostně, tajemně) posléze poltí vznikající hluboký vztah, vymezený zprvu domněle bezcitovým pohlavním stykem, je ve skutečnosti jejich až laboratorně sledovaným oboustranně sdíleným únikem před kvalitou skutečného života, jíž jsou naopak stále mocni oba hrdinové např. proslulého staršího amerického filmu JOHN A MARY. (20.02.2011)

Něco mi tu vadilo, ale co? Už vim, nic se v celym filmu nestalo. Dal by se popsat jednou větou: Ona se na něj usměje, on se zeptá jestli půjdou do hotelu, zavřou se dveře od hotelového pokoje, otevřou se dveře od pokoje, na ulici se rozloučí a domluví na příští týden. Jestli v tom bylo něco hlubšího tak jsem to nepochopila. Citově mě to nijak neoslovilo. Snad jen ten trochu nahořklý závěr, kde si člověk uvědomí jak neodstatečná nebo nepochopená komunikace může vést tak daleko, že dva lidi, kteří se upřímě mají rádi, si úplně zmizí ze života. Tři hvězdy za to jak mě z toho zamrazilo. (06.03.2011)

To, čo človeka od prvého momentu vcucne do filmu je sympatická civilnosť, tá bublinková ľahkosť "francúzskeho" šarmu a v neposlednom rade spôsob, akým sa nám tvorcovia rozhodli porozprávať svoju story. Sám som bol chvíľami príjemne rozochvený očakávaniami a istou "hrdlozvierajúcou" trémou, ktorá človeka sprevádza povedzme pri stretnutiach, od ktorých si čosi sľubujeme. Na to, že "pornografický" vzťah zrejme neprerastie do vzťahu mileneckého /hoci v ňom obaja protagonisti v istej chvíli stáli aspoň jednou nohou/ sme boli upozornení jednou zdanlivo "bočnou" epizódou /dúfam že nespoilerujem: starec a jeho rezignovaná manželka v nemocnici + symbolicky zdedená obrúčka/. Pri záverečných titulkoch som možno chcel počuť trochu viac odpovedí na zvedavé otázky. Ale potom by už z toho bol celkom iný film a tá jeho "šampanská" ľahkosť by sa možno zmenila na kocovinu po nejakom dunivom destiláte. To je ten rozdiel medzi ľahkosťou a ťažobou bytia/pitia... (13.07.2007)