Pornografický vzťah

Film vybudovaný na velmi obdobném půdorysu jako "Poslední tango v Paříži" a přesto film tak odlišný... Jeho děj je budován velmi uvěřitelně a s velkou znalostí psychologie. Mj. opět krásně ukazuje, že partnerský vztah skutečně roste především z mimoverbálních, neracionálních pohnutek, ale že přitom právě verbální komunikace je tím, bez čeho vztah vybudovat nelze... Krásný a hluboký film. Osobně bych na něm neměnil ani minutu... 9/10 (10.09.2006)

citlivý a lidský film, který je zajimavý hlavně svým polodokumentárním stylem, kdy jsou hlavním dějem proplétány rozhovory obou hlavních postav, kde vypráví o svých pocitech. Toto spojení dodává vcelku fádnímu příběhu tu pravou jiskru a kratší délka jen nahrává ještě intenzivnějšímu zážitku a na konci nás to nutí k zamyšlení. Pro mě jsou to nečekané, ale zasloužené 4 hvězdy. Jen tak mimochodem - ve filmu pornografii nenajdete. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (01.01.2015)

Už jsem Pornografický vztah viděl před pár lety, ale stejně jako tehdy jsem si ho vychutnal i podruhé. Pro mě je tohle ten nejlepší důkaz, že k natočení zajímavého, neotřelého a přitom velice kvalitního filmu stačí dva dobří herci a inteligentní scénář. Na minimálním prostoru a bez vysokých nákladů vznikl pohodový film, který má pro mne úžasné kouzlo a krásu. I když je téma intimního vztahu přes internet asi pro většinu z nás cizí, je to příběh jak ze života, uvěřitelný, zdánlivě obyčejný, ale opravdový, syrový, bez umělého patosu, bez příkras. Hodně k tomu přispívají civilní projevy obou hereckých protagonistů. Sedla mi i forma vyprávění, kdy je vztah hodnocen s odstupem času a divák je seznamován s pohnutkami hlavních postav prostřednictvím jejich vzpomínek a dojmů, které se často navzájem rozcházejí. Není to o sexu nebo erotice, je to o neporozumění, strachu z odmítnutí a neschopnosti otevřeně komunikovat nebo vyjádřit své pocity v některých situacích. (20.09.2012)

Partnerské vztahy mohou probíhat v nejrůznějších variacích. Každý člověk má svým způsobem strach z toho, že v životě zůstane sám. Každý člověk má svým způsobem strach z toho, že bude odmítnut. Každý člověk má svým způsobem strach z toho, že bude opuštěn. Pornografický vztah do určité míry klame tělem a zároveň je to nejupřímnější název, pokud má tento popis sloužit jako alibi pro aktéry tohoto náhodného svazku. Život je neustálé hledání něčeho, co můžeme popsat slovy šťastný život. Něčeho, co nám dává smysl a uspokojení. Nejčastější formou je partnerský život. Potřebujeme překonávat své vlastní samoty, potřebujeme cítit oporu, potřebujeme milovat, potřebujeme dostávat lásku. Všechno nás může časem omrzet, všechno se může časem ukázat jako chyba, nebo pouhé zdání něčeho, čeho ani není možné dosáhnout. Ale stejně se znovu a opakovaně pouštíme do toho samého dobrodružství. V mezihrách se můžeme pokoušet dosáhnout svých cílů, nebo hledat náhražky, které nám dokážou přinést uspokojivý pocit, či se snažíme uskutečňovat svá skrytá přání a tužby. Je přetěžká cesta k sobě samotným, natož k těm druhým. Tento film přináší svou originální podobou a přístupem pohled na jeden vztah mezi ženou (šarmantní Nathalie Baye) a mužem (zajímavý Sergi López). Vztah, který vznikl jako splnění si vlastních skrytých tužeb. Vztah, který měl všechny tendence se rozvinout v plnohodnotné partnerství. Navzdory všem svým protivenstvím. Vztah, který ale nedokáže překonat hranice strachu a který se v sebetrýznění bojí nadechnout. I když se po tom touží. I když má pro to všechny předpoklady. I když nakonec zůstane pouhá vzpomínka. Nesmazatelná a trvalá. Hledání není jednoduché, ale ještě těžší je doopravdy uchopit to, co jsme našli. Byť jsme to našli dílem náhody. Dáváme přednost exaktním přístupům a postupům, a přesto přikládáme mnoha situacím vlastním ezoterickým výkladem význam důležitého znamení a upozornění. Jak bláhoví jsme my, lidé! (01.05.2016)

Už je tomu dávno, kdy jsem se rozhodla někdy v odpoledních hodinách zajít sama do kina na Národní třídě na film s všeslibujícím názvem "Pornografický vztah". Přemýšlela jsem, kolik bude asi v sále lidí a jestli se nebudu moc stydět. Ovšem již druhý dloooouuuhatááánský záběr na zavřené dveře pokoje v hodinovém hotelu mi tak trochu naznačil, že u tohoto filmu se před nikým stydět nemusím. Jedná se o nevšední zpracování filmu, kdy pomocí probíhaného interview s mužem a ženou, kteří měli v úmyslu uskutečnit své sexuální fantazie s osobou, která jim zůstane cizí, a ke které si nikdy nechtěli vybudovat žádný vztah, divák pomalu poznává jejich pohnutky, skryté myšlenky a nakonec i city. Nikdo totiž nejsme jen strojem, který by mechanicky, byť velmi vzrušen tím nevšedním zážitkem, jen vykonával tuto překrásnou činnost, aniž bychom zakázali sobě samotnému prožít a cítit i něco jiného a hlubšího, než jen to vzrušení. Ať do této výzvy šli oba s jakýmkoli úmyslem, vymklo se jim to z rukou (díky bohu!!!). Bavilo mě pozorovat jejich rozpaky, jejich odhodlání, pocit štěstí, ale i zklamání a bezmoci, bavilo mě být přítomna jejich debatám, přihlížet vývoji jejich vztahu, jejich postupnému odkrývání jejich osobností a hlavně jejich následné proměně. To vše za přítomnosti občas svádivé a občas dojemné hudby, která film příjemně dokreslovala a navíc, není erotičtější cizí řeči na světě, než je francouzština ( po češtině, pochopitelně :). Film jsem pak měla možnost shlédnout ještě jednou ve filmovém klubu na ČT2, a protože jsem si jej duchapřítomně nahrála, moc ráda se k němu čas od času vrátím. Vřele doporučuji. (10.08.2009)