Réžia:
Frédéric FonteyneScenár:
Philippe BlasbandKamera:
Virginie Saint-MartinHrajú:
Nathalie Baye, Sergi López, Paul Pavel, Sylvie Van den Elsen, Christophe Sermet, Hervé Sogne, Denis SimonettaObsahy(2)
Jeden muž, jedna žena, jedna erotická představa. Muž a žena se rozhodnou tuto představu sdílet. Zpočátku jednou. Pak víckrát. Záludně se rodí vztah. Sex už není tím jediným, co je spojuje. Pomilují se. Rodí se cit. Jde o pornografický vztah. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (94)
Klasika žánru "Evropská intelektuální sra*ka s komerčně zajímavým názvem aby na to vůbec někdo šel". 80 minut zoufale ukecaného(ale opravdu ukecaného!, z titulků nestrhnete oči ani na mikrovteřinu) monologu o ničem. 80 minut kecání co by vystačilo tak na 3 dvojhodinové filmy. Jo a ta pornografie spočívala v tom že přitom chtěli mít zhasnuto. Jo a sex tam nečekejte, žádnej tam není. ()
Otřepané, klišovité, jednoduché. Ale koukatelné. Vhodné pro analýzu prvního semestru filmových studíí, neboť všechny kódy, kterými má film komunikovat s divákem, jsou jasné, zřetelné a nijak náročné - hovornost postav, poloha kamery vzhledem ke dveřím a postavám, časové posuny a jejich řešení, popředí a pozadí, vypravěči ad. ()
Film vybudovaný na velmi obdobném půdorysu jako "Poslední tango v Paříži" a přesto film tak odlišný... Jeho děj je budován velmi uvěřitelně a s velkou znalostí psychologie. Mj. opět krásně ukazuje, že partnerský vztah skutečně roste především z mimoverbálních, neracionálních pohnutek, ale že přitom právě verbální komunikace je tím, bez čeho vztah vybudovat nelze... Krásný a hluboký film. Osobně bych na něm neměnil ani minutu... 9/10 ()
Už je tomu dávno, kdy jsem se rozhodla někdy v odpoledních hodinách zajít sama do kina na Národní třídě na film s všeslibujícím názvem "Pornografický vztah". Přemýšlela jsem, kolik bude asi v sále lidí a jestli se nebudu moc stydět. Ovšem již druhý dloooouuuhatááánský záběr na zavřené dveře pokoje v hodinovém hotelu mi tak trochu naznačil, že u tohoto filmu se před nikým stydět nemusím. Jedná se o nevšední zpracování filmu, kdy pomocí probíhaného interview s mužem a ženou, kteří měli v úmyslu uskutečnit své sexuální fantazie s osobou, která jim zůstane cizí, a ke které si nikdy nechtěli vybudovat žádný vztah, divák pomalu poznává jejich pohnutky, skryté myšlenky a nakonec i city. Nikdo totiž nejsme jen strojem, který by mechanicky, byť velmi vzrušen tím nevšedním zážitkem, jen vykonával tuto překrásnou činnost, aniž bychom zakázali sobě samotnému prožít a cítit i něco jiného a hlubšího, než jen to vzrušení. Ať do této výzvy šli oba s jakýmkoli úmyslem, vymklo se jim to z rukou (díky bohu!!!). Bavilo mě pozorovat jejich rozpaky, jejich odhodlání, pocit štěstí, ale i zklamání a bezmoci, bavilo mě být přítomna jejich debatám, přihlížet vývoji jejich vztahu, jejich postupnému odkrývání jejich osobností a hlavně jejich následné proměně. To vše za přítomnosti občas svádivé a občas dojemné hudby, která film příjemně dokreslovala a navíc, není erotičtější cizí řeči na světě, než je francouzština ( po češtině, pochopitelně :). Film jsem pak měla možnost shlédnout ještě jednou ve filmovém klubu na ČT2, a protože jsem si jej duchapřítomně nahrála, moc ráda se k němu čas od času vrátím. Vřele doporučuji. ()
To, čo človeka od prvého momentu vcucne do filmu je sympatická civilnosť, tá bublinková ľahkosť "francúzskeho" šarmu a v neposlednom rade spôsob, akým sa nám tvorcovia rozhodli porozprávať svoju story. Sám som bol chvíľami príjemne rozochvený očakávaniami a istou "hrdlozvierajúcou" trémou, ktorá človeka sprevádza povedzme pri stretnutiach, od ktorých si čosi sľubujeme. Na to, že "pornografický" vzťah zrejme neprerastie do vzťahu mileneckého /hoci v ňom obaja protagonisti v istej chvíli stáli aspoň jednou nohou/ sme boli upozornení jednou zdanlivo "bočnou" epizódou /dúfam že nespoilerujem: starec a jeho rezignovaná manželka v nemocnici + symbolicky zdedená obrúčka/. Pri záverečných titulkoch som možno chcel počuť trochu viac odpovedí na zvedavé otázky. Ale potom by už z toho bol celkom iný film a tá jeho "šampanská" ľahkosť by sa možno zmenila na kocovinu po nejakom dunivom destiláte. To je ten rozdiel medzi ľahkosťou a ťažobou bytia/pitia... ()
Galéria (8)
Fotka © Eurimages
Reklama