Zátopek

Malý, milý český příběh bez přehnaného konfliktu zabalený do velkofilmu. Velkofilmu s hodně silnou energií, za kterou stojí ústřední dvojice Neužil, Issová. Jejich výměny jsou to nejlepší, co Zátopek přináší. Smál jsem se, měl jsem husí kůži, i nějaká ta slza se vydala na svůj běh. Jen jsem se po skončení nemohl ubránit pocitu, že jsem se díval na zfilmovaná políčka komiksu od Jaromíra 99 a Jana Nováka. Podívaná je to nádherná, svižná, ale málokdy se dostane pod povrch. (01.09.2021)

Životopisný film na svetovej úrovni. To ale zároveň znamená, že aj s niektorými klasickými klišé životopisných snímok. Niektoré veci nedávajú príliš zmysel, dej sa sústreďuje iba na dve zlaté z celkových štyroch, uspokojivo nie je doriešený napríklad vzťah s jedným akože kamarátom a ani tá Zátopkova rebélia voči systému nie je vo filme príliš presvedčivá. Najskôr podpis, neskôr hrdinský prednes o roky neskôr, skrátka v niektorých smeroch sa dalo na scenári ešte popracovať. Stále však ide o pripomienky k tomu, prečo nedávam plný počet. Športová, resp. olympijská tematika je pre mňa extrémne príťažlivá, takže Zátopek bude tak či tak pre mňa jeden z filmov roku. (10.09.2021)

Pátrání po Ťopkovi. Tvůrci protagonistu situují do různých rolí, aniž by se dokázali rozhodnout, která byla tou životní. Někdy se projevuje jako prosťáček, který zásluhou své bezelstnosti proběhl bez větší újmy poválečnými československými dějinami. Jindy jako pragmatický sólista, který uzavřel dohodu s mocí, aby mohl běhat. Jindy jako osvícený muž pevných zásad, skvělý přítel a mentor… V různých epizodách poznáváme různé Zátopky, pro které jsou stěžejní různá témata. Jako nejnosnější a postavami v bolestně doslovných scénách nejčastěji probíraný se jeví motiv konfliktu mezi běháním a rodinným životem, rozvíjený paralelně v příběhu australského kolegy, kterého Zátopek povzbuzuje víc v udržení dobrého vztahu s partnerkou než v běhání. Stejně jako řada dalších nadhozených motivů ale není dotažený, neslouží k tomu, aby rozbíhavé vyprávění semknul. Dana se prostě smíří s tím, že její manžel děti nechce (což je trochu stereotypně v podstatě to jediné, co ji trápí), náznak partnerského odcizení vytvářející očekávání v linii ze šedesátých let (dopis, ženina nepřítomnost) k ničemu nevede. Dana se zničehonic zjeví, připraví vajíčka a znovu s Ťopkem trénuje, jako kdyby se mezi nimi nic neudálo. Film zakládající ambivalenci hlavní postavy na nezdravém zaujetí atletikou paradoxně využívá závodních scén primárně k vyvolávání úžasu (efektní běh v dešti) nebo radosti a dojetí, ne emocí odpovídajících tomu, jak zničující je běh pro Zátopkův osobní život a jeho tělo. Také závěr je přes všechny temnější tóny, které občas zazní (obvykle doslova, protože hudba nám dává dost zřetelně najevo, že se zrovna děje něco tragického, že teď bychom se výjimečně smát neměli), až příliš přímočaře pozitivní a oslavný a v podstatě vynuluje všechny ostatní otázky. Vykreslení některých postav je krom toho karikaturní (Danina moravština, dávána ostentativně najevo) a propojování scén chvílemi dost strojené (posrpnová linie slouží v podstatě jako teaser na události ze Zátopkovy minulosti – je v ní otevřeno nějaké téma, následuje flashback, v němž je toto téma víc prozkoumáno). Chápu, že některé z uvedených nedostatků jsou dané snahou co nejvíc divákům usnadnit práci a natočit svižný, vtahující, nadnárodně srozumitelný crowd-pleaser (řemeslně jde o vynikající počin) bez prodlev na vydechnutí a zamyšlení. Právě okamžiky, kdy vyprávění zpomalí, zacílí na detail a okolo podstaty problému jen krouží, namísto toho, aby jej explicitně pojmenovalo (scéna na horách), jsou ovšem těmi, kdy film získává určitou hloubku a přesvědčivost a dává zapomenout na své mnohé vnitřní rozpory. 65% (30.08.2021)

Životopisný portrét fenomenálního (socialistického) sportovce, jemuž nekompaktnost a zkratkovitost hodně ubrala na působivosti. Václav Neužil si však svého Emila Zátopka dokonale užil a podřídil mu naprosto vše. Ačkoliv ho se slavným běžcem nepojí úchvatná podobnost (maskéři si vyhráli jen s charakteristickou pleší), je v gestech a mimice věrný svému předobrazu. A všechny ostatní herce vytlačuje ze zorného pole. Jeho osobité ztvárnění je na filmu tím nejlepším. (Jeho) výkony na trati jsou velmi působivé. Mimo běžecké tratě už film nenabízí tolik převratně zajímavého. Tradiční komunistické persekuce, které jsou velmi limitovaným způsobem předvedené a znázorněné. A posléze se ke všemu přidala dějová předvídatelnost, rozkouskovanost a scenáristická naivita. Zcela otřesná byla naroubovaná naprosto nedůležitá linie s atletickým rekordmanem Clarkem, která v podstatě rozjíždí retrospektivní ráz filmu. A díky za tu retrospektivitu, jinak by se to setkání v neblahém roce 1968 snad ani nedalo ustát a vydržet. Díky i za zchátralý stadion za brněnskými Lužánky, který neprcá jen se Švancarou, brněnským fotbalovým fenoménem, ale posloužil také jako kašírované olympijské stadiony v Londýně a Helsinkách. Ne, opravdu jsem si nevšiml, že se jedná o někdejší dominantu jihomoravské metropole. Pochopitelně se film nevyhýbá ani zkreslení mnoha faktů (viz plánované těhotenství Zátopkové, která děti nikdy mít nemohla a dobře to věděla). Docela jsem postrádal popisky u některých zlomových (sportovních) událostí. Orientovat se v některých časových obdobích bylo poměrně náročné. Režie Davida Ondříčka oplývala v globálu kvalitou, kamera Štěpána Kučery se zaskvěla, scénář chtělo podstatně vypilovat. Václav Neužil alias Emil Zátopek měl evidentně natrénováno a filmu urval dobré skóre. 6/10 (08.10.2022)

Najlepsi domaci komercny film za...vlastne neviem za ako dlho. Prachy vidiet, pribeh je silny a herci sa snazia ostosest. Velmi pekny europsky nadstandard. Bal som dlzky, no nenudil som sa ani sekundu a pokojne to mohlo byt dlhsie a posturat sa aj v kontroverznejsich pasazach. 8/10 (v ramci nasich filmov cista desina) (12.09.2021)