Cosplay (E04)

Tento díl Kmenů patří mezi ty kvalitně a hlavně kompletně zpracované. Nahlédneme pod pokličku jednotlivých Cosplayerů, jejich soutěžení, pochopíme co všechno takový Cosplay obnáší, proč to lidi dělají, proč se združují a proč je to tak baví. Zkrátka není to sice pro mě nejpříjemnější díl, ale patří mezi ty nejlepší. 7/10 (21.06.2015)

Konečně! Je tu díl, který nepůsobí jako parodie, karikatura a ba co více řekne něco i někomu mimo tuto komunitu. Režisér není evidentně mimo mísu, kdy by jen polovinu času snímal všechny kostýmy a směšným střihem zkoušel, co snese kamera a divák. Lidé zde popisují svoje záliby, svoje fandovství své zapojení do prostředí cosplaye. Proč to tak nemohlo být i předchozí díly - toť otázka! Mít to delší stopáž, obsáhnout i více než jednu akci a pár lidí - pak by se jednalo i o obsáhlé dílo. V porovnání s předchozím otřesným hooligans a rap je tohle doposud nejlepší díl Kmenů. Btw. není to jen anime nebo Star Wars. Jo a jsem také DARKSIDE - JOIN US, WE HAVE COOKIES! (28.03.2015)

Chápu, proč má ze všech dílů Kmenů zrovna tenhle prozatím nejvyšší hodnocení. Není a ani se nesnaží být konfrontační (jakkoli prolog, trefně pointovaný zvoláním „My jsme mutanti!“, naznačuje, že by být mohl). Od cosplayerů si neudržuje kritický odstup, ale jde jim vstříc – příhodně volenou hudbou, zpomalenými záběry, pomalými nájezdy a obletováním kamery okolo postav (stylistické prvky kopírující sebestylizaci cosplayerů na jejich fanouškovských videích) nebo dodatečnými zvukovými efekty se snaží výjevy Darth Vadera před kulturákem nebo Iron Mana na nočním sídlišti zatraktivnit. Přitom by se nabízelo udělat přesný opak – podtrhnout nepatřičnost oživlých produktů amerického a japonského zábavního průmyslu na českých dvorcích. Trvalá infantilita společnosti, která si chce raději hrát než řešit problémy světa dospělých, je zde předkládána jako roztomilý fakt. Proč ne, dalo by se namítnout. Potřebu schovat se před vlastním já pod ručně vyrobenou masku nebo své identity naopak multiplikovat (jak zní druhý zaznamenaný výklad cosplaye), chápu, a sledovat, jak si Joker, Batman a Rorschach hází míčem je mi rozhodně milejší, než poslouchat namachrované rappery nebo přihlížet hovadství skupiny fotbalových „fanoušků“. Od současného českého dokumentu jsem se ale naučil očekávat víc než neškodné konstatování toho, jak se věci mají. (25.03.2015)

Čtvrtý a doposavad nejlepší díl cyklu. Po (nazvu to vznešeně) umělecké stránce pořád jenom sedmá třída druhého stupně, ale s jasnou vypovídající hodnotou.....nebo chcete-li - nevíš nic o cosplayové subkultůře, tak tu máš kohouta. Žádné honění si trika, ale jasné costume play je tohle a tohle, tehdy a tehdy. Pro mne určitě lepší cesta, než ta zvolená například Bohdanem Bláhovcem. (09.04.2015)

Předem se omlouvám všem geekům, exotům a bláznům, ale nehodlám se nikoho dotknout. Na tento díl Kmenů jsem koukal s upřímným úžasem, protože jsem netušil, že v Čechách je tak silný zastoupení tohohle směru seberealizace, kterej jinak znám jen z amerických filmů. S určitým zadostiučiněním jsem shledal, že v USA stejně jako v ČR se jedná o zábavu povětšinou desocializovaných, vyžraných a stydlivých jedinců s mongoloidním výrazem v ksichtě a nemůžu se ubránit asociacím k pojmům "kompenzace" či "frustrace". Musím ovšem uznat, že ti chudáci, kteří se normálně shromažďují někde v kulturáku na vesnici a zcela příhodně tam uspořádají nerdskou diskotéku a tancují tanečky typu "jede jede mašinka", se zjevně věnují i charitativní činnosti a taky musím kvitovat, že patří do kategorie bláznů neškodných. Tahle subkultura je zjevně dalším dopadem globalizace a prarodiče těch přerostlých dětí jistě kroutí hlavou, a vůbec nechápou, co se to děje. Jak už to ale s globalizací v Čechách bývá, má zde poměrně dost ubohou a směšnou podobu; zatímco američtí nerdi si kupují drahé kostýmy a doplňky u specializovaných výrobců, Češi si to zbastlí na koleni z materiálu ukradenýho v práci nebo vytaženýho z popelnice a podle toho to taky vypadá. Ubohou českou podobu režisér naprosto geniálně zachytil při pózování maskovaných exotů v popředí rozpadlých normalizačních betonových zátiší a v interiéru pak ještě v podobě Iron Mana z paneláku (stydlivě natahujícího světélkující paprči a hlesnoucího "I am Iron Man"). (30.03.2015)