Traja mušketieri: Kráľovnine prívesky

Do současné doby zřejmě nejlepší filmová adaptace klasického románu A. Dumase. I když režisérovi lze také vytknout, že se vždy nedržel předlohy, tak jako většina jeho následovníků, ale tento snímek se románové předloze blíží asi nejvíc. Nikdy však nepochopím režiséra, který v závěru nechá Constance propíchnout dýkou, když v románu byla otrávená. Proč? Co tím autor sledoval. Nechápu. Navíc scéna s otravou mohla být daleko zajímavější. Zejména věta, kterou v románu pronese Athos, když se d'Artagnan snaží přivolat doktora, aby pomohl Constance ...darmo, proti jedům které míchá ona (myslí tím Milady) nejsou protijedy... nemá chybu. Tato scéna mohla být svým způsobem vrcholem, místo přiblblého propíchnutí dýkou. Nicméně i přes tuto skvrnku dávám 5*. (19.07.2012)

Igi B. ne snad, ale pro mne - a nejen pro mne - vůbec nejlepší adaptace původního mistrova románu. Borderie musel předlohu milovat a dokonale znát, včetně ilustrací, neboť jeho záběry jsou podle nich přímo okatě koncipované. Ale co je hlavní, na rozdíl od dnešních režisérů si nemyslel, že je lepší, než Dumas a že jeho geniální dílo je potřeba udělat takzvaně jinak - moderněji a přizpůsobit jej dnešním telenoveláckým tupcům, jako to udělala BBC ve svém dvaceti(!) dílném seriálu: http://www.csfd.cz/film/348913-tri-musketyri/komentare/?_fid=6h4k#_=_ , u kterého jsem dokázal přežít jen první díl a to s velkou nevolností v žaludku! Tímto respektem k předloze získal Borderiho film také nadčasovost, jako předloha. Kdo to necítí a nevidí, tak toho je mi upřímně líto. (29.12.2015)

Jak to tak sleduji, tak mezi fanoušky filmových zpracování Dumasova slavného románu se sformovaly dva poměrně vyrovnané tábory. Jedni mají za to, že nejlepší adaptací je snímek s hvězdným mezinárodním obsazením v čele s Michaelem Yorkem, druzí velebí francouzskou verzi s Gérardem Barrayem. Já si myslím, že jsou zdařilé obě (i v celkovém průměru se liší o jediný procentní bod) a určitě jseu to dva nejlepší počiny na toto téma. U obou pak nalezneme větší či menší odchylky od předlohy, ale ne zas takové, aby příběh zcela zdeformovaly, jako se to podařilo v mnohých jiných případech. Ani jednu z verzí však nevidím na plné hodnocení - tuto z Barryyem konkrétně pro občas nevydařené komické scény a hlavně pro neuvěřitelně odfláknutý a urychlený konec (nejvíce jsem zíral, když d´Artagnan pár momentů po smrti své lásky odjížděl do boje ve výborné náladě a s širokým úsměvem na rtech). Co bych naopak kromě solidní výpravy, pěkných kostýmů a na rok 1961 celkem povedených šermířských soubojů vyzdvihl je herecký výkon a fyzické dispozice M. Demongeot v roli zrádné Mylaydy:-) (07.08.2009)

Poměrně kvalitní přepis slavného díla, kde nechybí láska, souboje, intriky a politikaření. Navíc má to humorný nadhled, což jen přispívá k tomu, že to rychle ubíhá. Horkokrevný chudý gaskoňský šlechtic D'Artagnan (Gérard Barray) jde do všeho bez rozmyslu ve jménu královské spravedlonosti. Má svou touhu, ale zároveň je jakýmsi spravedlivým, který chrání slabé a ty, kterým je oddán. S velkým nadšením a sebeobětováním plní těžký úkol při zpěrném získání přívěšků královny. A s očekávanou odměnou v podobě sličné Constance Bonacieux (Perrette Pradier), která neváhá vydat D'Artagnana vstříc nebezpečí. Humor přináší především D'Artagnanův sluha Planchet (zábavný Jean Carmet), který často musí improvizovat. Výrazná je padoušská trojice milady de Winter (půvabná Myléne Demongeot), úlisný a ambiciózní přisluhovač Rochefort (dobrý Guy Delorme) a kardinál Richelieu (Daniel Sorano). Další postavy: tři mušketýři Athos (Georges Descriéres), Porthos (Bernard Woringer) a Aramis (Jacques Toja), které si D'Artagnan získal svou neutuchající energií, král Ludvík XIII. (Guy Tréjan) s královnou Annou (Francoise Christophe), která má platonický vztah s anglickým vévodou Buckinghamem (Jacques Betrhier), a hostinský Bonacieux (Robert Berri), jehož na stranu kardinála přivedla nevěra jeho ženy. A tak dobrodružství milostná jsou provázena s dobrodružsrvím, kdy se bijí za jejich spravedlnost. (18.12.2010)

Předloze sice věrné, ale na můj vkus příliš švihlé. Již jen ty nástupy kardinálových gard na scénu, to snad ani nemůže být myšleno vážně. Přesto dobré a s nepopirateným kouzlem, byť z toho dost čouhá Angelika. Jenomže Athos, Porthos a Aramis jsou zahráni bez jiskry, zajímavosti a jsou prosti jakéhokoli charismatu. Navíc jsou zcela upozaděni. No a Tři mušketýři bez tří mušketýrů... To je jak z pera Cimrmana spíše než Dumase. (24.12.2008)