Kavkazskij plennik
Obsahy(1)
V inspiraci stejnojmennou povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého je vyprávěn příběh ze současnosti odehrávající se na blíže neučeném místě Kavkazu. Dva ruští vojáci se dostanou do zajetí v domě starého horala, který je chce vyměnit za svého syna, uvrženého do ruského vězení. Filmová událost roku 1996.
Do současnosti zasazený přepis klasické povídky Lva N. Tolstého Kavkazský zajatec (před 11 lety zvítězil na karlovarském festivalu) jen dokazuje, že některé příběhy jsou věčné, že se mění jedině vnější reálie. Snímek vypráví o dvou vojácích ruské armády, zajatých kavkazskými horaly. Jedním je starší, notně již zcyničtělý důstojník Saša (Oleg Meňšikov), pro něhož se armáda stala jediným domovem. Druhým je sotva odvedený mladíček Váňa (Sergej Bodrov ml.). Únosce, majestátně vyhlížející patriarcha Abdul (Džemal Sicharulidze), naivně věří, že tak dosáhne snaze propuštění svého syna, zajatého ruskými vojsky.
V inscenačně úsporných tazích načrtává režisér Sergej Bodrov nejen vztahy mezi oběma zajatci, ale také konfrontuje ruskou "velkopanskou" mentalitu s kavkazskými horaly a jejich rodovým uspořádáním. Nezajímá jej pouze dobrodružná zápletka, související třeba s pokusy o útěk. Zjišťuje, že se střetávají dva rozlišné světy, které si nemohou porozumět. Bodrov sice nechce démonizovat či naopak obhajovat ani jednu stranu, spíše jej zajímá osudová spirála narůstajícího násilí, kdy jedna odvetná akce probouzí ještě ostřejší odezvu, avšak ruská armáda je přece jen vylíčena (aspoň ve svém důstojnickém sboru) jako figurky ovládané představou imperiální nadřazenosti. Hrdí a mlčenliví Kavkazané, jejichž svět ovšem také není přiblížen víc než v několika vnějších frázích (muslimská modlitba), však své konání motivují odedávnými zvyklostmi a není v něm prvek akutní osobní nenávisti (třeba později zabitý hlídač zajatců, kdysi odsouzený za zabití své nevěrné ženy na Sibiř a tam zbavený jazyka, by měl všechny důvody nenávidět Rusy, ale komunikuje s nimi bez jakékoli zášti, dokonce přechází i výzvy, aby si s nimi zazpíval - a notuje mručením).
Svůj podíl na konečném vyznění má i kameraman Pavel Lebešev. Silné působivosti dosahují přírodní scenérie kavkazských hor, kde vesnička z leteckého pohledu připomíná vlaštovčí hnízda přilepená na příkrém úbočí. Také průhledy do aulu, jehož život tepe svým vlastním rytmem, obsahují hodně emocionality, prostředí, kde se svým způsobem zastavil čas a kde tradice krevní msty náhle narážejí na anonymitu viníků (ruská armáda), je ovšem postiženo velice krevnatě a s nepochybnou pokorou vůči lidem, jejichž klid narušila imperiální politika velkého souseda. - Jan Jaroš (Letní filmová škola)
(viac)Recenzie (73)
Počkat si na film šestnáct let se někdy vyplatí... krásný filmový zážitek s velmi silným vyústěním... jak jsem se kdysi někde dočetla, každý muž, který chce jít do války, by na to měl mít písemné svolení své matky (zde i otce)... možná tehdy by už konečně nebylo žádných válek... podobně laděný film: Ďáblové na prahu: http://www.csfd.cz/film/123899-guizi-lai-le/ Kavkazského zajatce možno zhlédnout v ruském originále zde: http://www.youtube.com/watch?v=sDvjpV3iYwA ()
Jo, predlohou pre rezisera Sergeja Bodrova /Katala 1989, Mongol- Cingischan 2007/ bola poviedka Geparda Nikolajevica Tolstoja. Film o dvoch ruskych vojakoch na Kaukaze ma stale do seba nielen roku 1996, ale i 2020. Dolezite je sledovat dialogy oboch vojakov a okolie, nejaka strhujuca dejova linia t ufakt nema miesto . 100 % ()
Nemůžu se zbavit pocitu, že film byl takto natočen jen proto, aby mohl dostávat mezinárodní ocenění. Je totiž takovej "internacionální" tzn. že nikomu nestraní, jde mu hlavně o člověka a válku spíš zesměšňuje. Příběh ruského vojáka zajatého ve vesnici v horách by tak mohl být zasazen kamkoli jinam, ale hodil se ten konflikt, o kterým ví na Západě každej úplný prd. Špatný to ale určitě nebylo, jen jsem čekal něco drobátko jiného...70% ()
Ruský film o vojne, ktorý vyznieva až protirusky? Jedinečnosť? Náhoda? Zámer? Objektivita? Ťažko povedať, ale ja tomu nedám plný počet skôr z dôvodu, že ľudia z Kaukazu tu boli o niečo v lepšom svetle vykreslení ako ruskí, to sa ešte o druhej rusko-čečenskej vojne nechyrovalo, ani o útokoch v Dubrovke, Beslane, v moskovskom metre a mnohých iných. Veď práve prvá vojna, v ktorej sa odohráva film mala okolo 5 700 obetí na ruskej strane a okolo 17 000 na čečenskej a pritom počty civilných obetí sa odhadujú niečo medzi 30 000 a 100 000. Druhá zas okolo 7 500 a podľa neoficiálnych údajov až okolo 11 000 padlých na ruskej strane a okolo 16 300 na čečenskej a spolu s civilnými obeťami sa počet mŕtvych z tejto vojny šplhá okolo čísla 75 000. Práve to, že to nebol úplne rovnocenný film mi nedá, ale inak je to prekvapenie. Je to pohľad do kultúry tak Rusov, ako aj obyvateľov Kaukazu, všetko v pozadí inak zaujímavého deja, kde vzniká priateľstvo, ale realita vojny, hrdosť, pomsta, všetko ničí, pritom je to všetko tak uveriteľné, je to akoby z časti dokument, ešte aj na dnešnú dobu to má čo povedať, veľmi dôveryhodné, niekedy vtipné, ale zároveň drsné, smutné s rozpačitým pološťastným koncom. Mne sa to však veľmi páčilo, zaujímavosť tkvela v detailoch, pri rozhovoroch, prostredí, psychológiou, ukážke ako otec nezniesol, že jeho syn slúži pre Rusov a tak ho sám zabil zbraňou od Rusov, no hlavne výkone hlavných postáv. Tento film je akoby nadčasový, spôsobuje to neznáme odľahlé miesto, živé sny s mŕtvym kamarátom, filozofovanie, proste spĺňa náročné kritériá a má, čo povedať aj dnes, ja som mu tipoval rok 2006 alebo 2007 a čuduj sa svete, ono je to ešte o 10 rokov staršie, odo mňa menšia poklona. ()
Jak tak čtu komentáře, pokládám za nutná některá upřesnění. Tedy, nejde o Čečence, ale Dagestánce (konkrétně Lezgy). A není to válka, nýbrž situace jaká je na Kavkaze celkem trvalá - Rusové kontrolují města (zde Derbent) a hlavní spoje, ale místní lidé si žijí víceméně nezávisle a po svém. --- Odkaz na Tolstého (a Puškina) je výmluvný. Rusové se na Kavkaz tlačí přes dvě stě let, a je to pořád ta stejná historie: když přitáhnou s velkou sílou, mordují a vypálí horalům vesnice. Jak se stáhnou, horalé vylezou z úkrytů a zase je to divoká, nebezpečná zóna. Pozoruhodné na jmenovaných literárních klasicích, stejně jako na názoru drtivé většiny současných Rusů je to, že v nejmenším nepochybují o správnosti svého úsilí Kavkaz ovládnout a zpacifikovat. Dvě stě let! Dvě stě let tam znovu a znovu posílají mládence jako je Žilin zabíjet a umírat. Je to absolutně prodělečný podnik, protože hospodářský či jakýkoli jiný prospěch z té země nemají veskrze žádný a komunity Kavkazanů v Moskvě jsou bezpečnostním neštěstím. --- Je to prostě tak. Pro Rusy je expanze a kontrola důvodem sama o sobě, je vždy správná, nehledě na cenu. Zrovna dnes Rusko trpí kvůli nízkým cenám ropy a sankcím, ale Krym za to stojí! Krym, který je mimochodem rovněž prudce ekonomicky prodělečný. --- Tak snad abych se zmínil i o filmu: Je dosti zajímavý, inspirace Tolstým je znát a je to dobře. Ale vynikající herecké výkony jsem neviděl. Pozoruhodný je příběh, prodchnutý stoickou akceptací pravidel krevní msty a neslučitelností dvou kultur. ()
Galéria (46)
Fotka © AO Karavan
Zaujímavosti (4)
- Sergej Bodrov nebyl v době natáčení profesionální herec, v té době ještě studoval, resp. psal disertační práci o historii benátského malířství. (chamonix)
- Asi třicet kilometrů od místa natáčení probíhaly skutečné boje mezi Rusy a Čečenci. Místní muslimští partyzáni sloužili štábu a hercům jako bodyguardi. (džanik)
- Film je “modernizací“ krátké povídky L.N.Tolstého. (džanik)
Reklama