Dýchaj

Nie je nič horšie ako keď sa na emotívne labilného človeka s pocitom prázdnoty a i napriek priateľom aj samoty namotá niekto, kto tieto jeho slabosti chce využiť vo svoj prospech. Takýto zákerný manipulátor ihneď zistí, že ide o veľmi ľahkú a lákavú korisť... Priznám sa, úvodné minúty ma moc nepresvedčili, avšak aj napriek pomalšiemu tempu si ma snímok nenápadne a čoraz silnejšie pripútaval, takže už veľmi rýchlo som sa nevedel nabažiť tejto nebezpečnej hry - antagonistický súboj dvoch charakterov, dvoch absolútnych protikladov, pričom časom sa pritvrdzovalo a pritvrdzovalo.... Vôbec som netušil kam až to napätie medzi oboma hrdinkami môže zájsť, počítal som, že sa to uzavrie nejak klasicky, vôbec som nečakal, že sa autorka rozhodne ísť až na hranu, no nádhera, jednoducho nádhera... Ten koniec to bola paráda na parádu, realistické vyústenie par excellance. 89/100 (19.07.2016)

Celou dobu to vidím na čtyři hvězdičky a v posledních pěti minutách mě Mélanie ukecala na pět. Šokující a nečekané finále vyznělo opravdu stokrát silněji než celý film a dodalo mu obrovskou hloubku, protože film se pak soudí úplně jinak. Nemůžu si pomoci, ale silně mi to připomíná (spíš atmosférou než příběhem) Coppolinu Smrt panen a stejně jako tady hodnotím plným počtem za geniální výkony a celkově velmi slušnou odvedenou práci na příběhu a pocitu, který vám Respire dá. (24.01.2016)

Nakoniec neviem kto tu bol väčší magor. Príbeh o priateľstve dvoch dievčat kde jedna je šedá myška(ale neskutočne krásna) a druhá je príťažlivá perská mačička. A aj keď myška vie, že ju môže mačka zožrať aj tak ju stále púšťa do svojho srdca ... Každopádne som čakal, že odhaľovanie( samozrejme charakterov ) príde o dačo neskôr. Vedľajší príbeh rodičov mohli bez mihnutia oka vyškrtnúť a viac sa venovať dievčencom ... Každopádne si musím pozrieť filmografiu Joséphine Japy, to dievča ma zasiahlo ... (13.08.2016)

Poetický, neobyčejně obyčejný vizuál. Působí to trochu artově, ale zase ne tolik, aby to odvedlo pozornost od toho co se dělo. Začátek je fajn, pak se z toho vyvrbilo něco, co jsem nečekala ani vzdáleně a jakkoli se může zdát, že to někde před polovinou ztrácí šťávu, nenechte se zmást, protože to teprve všechno přijde. Někdy ze začátku jsem si při jedné scéně myslela, že jsem pochopila název filmu - jako poklidný proces při kterém si vychutnáváte přítomný okamžik, jeho jednoduchost a krásu. Jak hodně jsem se spletla se ukázalo až v úplném závěru. Asi by se dalo říct, že víc jsem se splést snad ani nemohla. Budu ignorovat, že mi v ději několik prvků úplně nesedělo, protože to je vzhledem k celkovému vyznění irelevantní. Možná by mi tenhle film nepřišel po obsahové stránce zas tolik zajímavý (v tom významu, jak moc jsem se bavila/"užívala si" to sledování), kdyby nebylo té poslední scény. Nechci tvrdit, že to nebylo zajímavé, drsné, děsivé, silně znepokojující, zoufalé a nervy drásající...protože to všechno to bylo....Jenže (budu se opakovat) závěr to posune všechno trochu jinam. Je to určitě jedna z pro mě vůbec nejsilnějších scén co jsem viděla- všechno podtržené zvukem a skvělým hereckým výkonem Joséphine Japy. Nebýt toho a nebýt toho lehce uměleckého pojetí, mohlo by totiž vše připomínat takové ty béčkové americké " šikanovací horory-dramata", což je asi to, co mi na snímku vadilo. Když to nějak shrnu tak váhám jestli dát 3 nebo 4 hvězdičky a nevylučuju, že to budu ještě měnit. (01.04.2015)

Typický francúzsky film, kde sa toho dlho nič neudeje, konkrétne minimálne polovicu filmu. Všetko je postavené na dialógoch, často i zbytočných. Odvtedy ale akoby uťalo a rozbehne sa celkom slušná psychologická dráma, ktorá neraz zovrie žalúdok. Oceňujem herecký výkon Lou de Laage, ktorá je dozaista veľmi talentovanou herečkou. Inak ale celkom predvídateľný záver. (14.04.2017)