MY 2

To téma je skvělé. A stejně tak je skvělé, že došlo k realizaci. Bohužel ale Slobodanka Radun si ukousla příliš velké sousto a vytvořila film postavený na dvou hercích bez toho, aby je oba uměla vést k herecké shodě. Námět MY 2 si umím představit jako vynikající televizní komorní záležitost, ale bez Plodkové a bez zbytečného pokusu o velké plátno, který zkrátka nevyšel. Současná civilní témata už ze své podstaty tady nejsou od toho, aby vysvětlovala. #finaleplzen (13.05.2015)

Tak tohle vážně ne-e :-). 1. Jana Plodková mi tu byla vysoce nesympatická a navíc mi připadala i děsně ošklivá a furt sem musela přemejšlet, jak to sakra tvůrci udělali, že v tomhle filmu vypadá její obličej, jako by byla myš/krysa, když v jinejch filmech, kde hraje, mi to tak nepřijde. 2. V kinech musíme vypínat mobil, abychom nerušili ostatní publikum, ale napadlo tvůrce, že publiku může vadit i neustálý hlasitý vyzvánění ve filmu? Kdyby to tam bylo dvakrát třikrát, ale proč proboha skoro pořád? A proč si nedala mobil na potichu? Přece by bejvaly stačily záběry na vibrující a svítící mobil, ne? Stokrát jsem měla chuť na ní zařvet "tak si ten mobil proboha dej potichu!" Uf. 3. Film má 99 minut a klidně by mohl bejt zkrácenej tak na 80 nebo i míň. 4. Přehrávání některejch herců (zejména Milena Steinmasslová) bylo do očí naprosto bijící a pochopila bych to u člověka, co studuje první rok DAMU a ještě k tomu hraje v divadle, ale ne ve filmu! 5. S tím ovšem souvisí i slabej scénář filmu, resp. konkrétně dialogy. 6. Mám pocit, že jsem se při jedný scéně dokonce i zasmála, ale vzhledem k tomu, že už si ani nevzpomenu při jaký, tak to o něčem vypovídá. 7. Já chápu, že to je inspirovaný pravdou a že to mělo mít hlubší význam. A věřte mi, mně nevadí romantický filmy a dokonce ani ne filosofický debaty, ale rozhovory hlavních postav pro mě žádnou přidanou hodnotu neměly, chápu o co šlo - ale o tom nemusel bejt film, třeba jen část. A z lítosti, že vím, o co tvůrcům šlo a dovedu si představit, jak si mysleli, že to bude působit, dávám 2 hvězdy, jinak bych dala 1. (20.11.2014)

Ty dvě hvězdy jsou za Ondřeje Nosálka. Doteď jsem ho neznala, ale tady v té roli zazářil. Plodková je hrozná, ještě v žádné roli jsem ji však neměla méně radši, než tady. Co sakra byla jako premisa? Jak se nějaká ženská po hádce s manželem rozhodne uprostřed noci zavolat svému kadeřníkovi (ano, kadeřníkovi, ne kamarádovi, ale cizímu člka, co jí dělá 1x za měsíc hlavu a vyká si s ním) a nastěhovat se mu do bytu? WTF? A on ji nechá, aby se mu tam nastěhovala? Už tady to vůbec nefungovalo, no a co se dělo dál? Jakože se gay nechá sbalit ženskou? To se jako čeští scénaristi snažili ukázat, že gay je volba a když bude chtít, může být s ženskou? Nope, všechno špatně. Jestli to mělo být jakože nějaké hluboké téma o uvědomování si a objevování sexuální orientace, tak pak to bylo hodně blbě podané. Jen Nosálek zahrál svou postavu naprosto skvěle a díky tomu jsem se na film taky dodívala a totálně ho neodepsala. (08.03.2021)

Režisérka Slobodanka Radun mi svým nevšedním celovečerním debutem náramně kápla do noty, přičemž ústřední dvojice v podání Jany Plodkové a Ondřeje Nosálka mi během filmu opravdu přirostla k srdci. A hlavně jsem jim to jejich důvěrné přátelství pozvolna přerůstající v neobvyklý milostný vztah skutečně věřila. Vyléčit bolavou duši je mnohdy těžší než vyhrát boj s rakovinou. Pro tu mou tady byl balzámem nádherně teskný hudební doprovod, o který se postaral Jan P. Muchow. (80%) (29.01.2023)

[[ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 0 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ]] ve zkratce: česká hrůza na druhou, nereálné chování postav a pomalý nudný příběh vlastně o ničem. Ženský rukopis je hodně znát (režisérka i scénaristka) a co jsem mohl čekat od tématu propojení ženského a gay světa. (13.01.2016)