Zem nikoho

S filmy s protiválečným poselstvím je problém - často upadají do plamenné plakátovosti, případně se ji snaží maskovat za "člověčí" osudy obyčejných lidí. Oslavovaný koprodukční film Bosňana Danise Tanoviće Země nikoho je v tomto ohledu kompromisní. Na jedné straně jsou intence ukázat absurditu (bratrovražedné) války dosti okaté (Bosňan Čiki i Srb Nino mají společnou kamarádku v Banja Luce), na straně druhé jsou vyvažovány černohumorným nádechem a narativní ujasněností a sevřeností. Ve chvíli, kdy ale dojde na jízlivé ukazování prstem na neschopnost přebyrokratizovaných sil UNPROFOR a prvoplánové zesměšňování kariéristických "breaking news" žurnalistů, film ztrácí na intenzitě. Tanovićův film je na jedné straně prvoplánově komický (Babylon jazyků v mezinárodních silách), jindy - a v těch momentech dosahuje vrcholu - jedovatě uštěpačný (rozmluvy mezi muži v zákopu). Pacifistické vyznění už jaksi tradičně oslovuje poroty (Cannes: cena za scénář) i diváky (divácká cena v San Sebastianu, Sao Paulu, Rotterdamu) festivalů - a tak ve stínu myšlenky zůstaly jak některé scenáristické berličky (náhle procitnuvší zraněný Cera "nutný" pro stěžejní zápletku), tak některá klišé (stereotyp akční reportérka versus hloupý peskovaný kameraman). Faktografické poznámky: Frenetickou novinářku ztělesnila předčasně (41 let) zesnulá Katrin Cartlidge, kterou známe například ze špinavě originálního Hotelu Splendide či filmu Z pekla. Zápletku osoby ležící (stojící) na mině použil i íránský film Na břehu, který roku 2004 soutěžil v Karlových Varech. (18.11.2005)

Válka je absurdní věc sama o sobě. S tím snad každý souhlasí. Bosensko-srbský konflikt je jen dalším v řadě a jak všichni víme, tak není zdaleka posledním. Danis Tanovič se rozhodl natočit film o válce bez války. To se mu podařilo, což jen dokumentuje obdržená zlatá soška. Země Nikoho je okořeněna jemným, satirickým humorem, který se k filmu dokonale hodí. Tři vojáci znepřátelených stran, společně trávící čas mezi liniemi. Danis Tanovič svým filmem/scénářem dokonale potvrdil, jak byly jednotky UN zbytečné, také poukázal na obrovskou moc médií. Ve stejném roce o Oskara za nejlepší zahraniční film soutěžila i Amélie a já se musím postavit za Akademiky, IMHO zvolili toho správného. Herecké výkony jsou u všech představitelů na té nejvyšší úrovni. Musí vidět každý správný fanda světa filmu. (14.01.2006)

,,…PROTOŽE VY JSTE ZAČALI VÁLKU!“ … ,,TO NENÍ PRAVDA, VY JSTE ZAČALI VÁLKU!“ … ,,MY?“ … ,,ANO, TO VY JSTE ZAČALI VÁLKU!“ … ,,NE, TO VY, VY JSTE ZAČALI VÁLKU!“… /// Satirickej pohled na jednu válku a důkaz, že její nesmyslnost může mít nejrůznější podobu. Přestože jsou nepřátelé spolu v jednom zákopu, nejde tady o psychologii či dokonce navázání přátelství, jde jen a pouze o zdůraznění absurdní situace celýho konfliktu, ve kterým svoji nezanedbatelnou roli sehráli i vojska OSN. Jednohubka, která je víc vtipná než válečná. Alespoň na první pohled… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdy a na co bylo třeba vojáků UNPROFOR. 2.) Ležím na skákavý mině (a chce se mi srát). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ ** (29.05.2013)

Na první pohled takový celkem jednoduchý film, který se snaž ukázat to, jak je válka vlastně šílená, jak je nesmyslná a co všechno dovede v lidech vzbudit, pokud nemají dostatečně silnou vůli, anebo prostě pokud se dostanou do nepředvídatelné situace. A neplatí to pouze pro vojáky, ale i pro civilisty a také pro reportéry. (07.04.2016)

Tradiční balkánská škola se v rukopisu Danise Tanoviče nezapře. Umění na tragikomické situaci, která balancuje na hraně konkrétna a metafory, zobrazit neutěšený celek, je typický zejména pro Emira Kusturicu, nicméně Tanovič mu sekunduje více než zdatně. Zprvu humorný paradox o třech mužích, kteří se ocitnou v kleštích mezi bitevními liniemi Srbů a Bosňanů, přerůstá do absurdních rozměrů osobní i nadosobní tragédie, kterou "západní" svět, ponořený do své kvazi-mesiášské role, není schopen pochopit, natož vyřešit. Zemi nikoho můžeme číst jako brilantně natočené komorní drama, nicméně mnohem plodnější je vnímat ho jako výpověď o nelogičnosti jednoho konfliktu a neschopnosti západní civilizace být empatickou. Neutěšený závěr si v ničem nezadá s nejsilnějšími momenty Kusturicovy filmografie a je to právě ten fakt, který vytahuje moje hodnocení po dost nezáživném úvodu až k maximu. Zemi nikoho by měl člověk nejen vidět, měl by se pokusit vcítit do toho, co nám bez zbytečných nacionalistických vášní sděluje ten, kdo chápe více než zpravodajové masmédií. (05.11.2005)