Aféra

Poctivý příspěvek do žánru american tragedy, s tendencí překlopit se do krimi. Tato tendence je zatím přinejlepším rozpačitá, narativní schéma dvou rovnocenných vypravěčů a držená civilní intimnost jejich vyprávění však po první sezóně misku vah bezpečně převažuje. O kvalitu druhé se ale velmi bojím... (28.12.2014)

1. řada: 80 % Přestože jsem čekal mnohem víc (asi mě nabudily všechny ty recenze a nadšené ohlasy), tak nakonec to nebylo až takové zklamání. První čtyři díly se postavy "otrkávají" a neděje se nic výrazného, byť se začíná mluvit o úmrtí. Trochu jsem i bojoval s tím, aby se sledováním pokračoval, nakonec se tento pocit v polovině láme a vztahy se začínají vyostřovat. Naštěstí v tom nejsou jen vztahy postav, ale taky ona krimi zápletka a další zádrhely, které však z důvodu překvapení nebudu vypisovat. Vše působí přirozeně a nenuceně, žádné nelogické chování postav/dějové zvraty, které by hrály do karet scénáři nebo aby jen seriál "vypadal zajímavěji". Jen jedno velké "mínus" - vůbec, ale vůbec nic se na konci první řady divák nedozví, ba právě naopak vám dá The Affair ještě více otázek do druhé řady. (10.05.2015)

Velmi podařené dílo, které v prvé řadě zaujme tím, že příběh "aféry" mapuje z dvou různých stran. Verze ústředního dua se liší, doplňují, ale někdy na sebe jednoduše navazují, aby divák nebyl znuděn repetitivností. Postavy jsou velice sympatické a jejich životy působí naprosto uvěřitelně, což je důležitým krokem k tomu, aby se příběh dal prožívat (a jakože rozhodně dá). Seriál se věnuje psychologii postav, vykresluje jejich prožívání, není zaujatý, není černobílý, nesoudí, zbytečně nemoralizuje, a tak je vlastně velice lidský. Ona propíraná aféra působí velice romanticky a krásně, je v ní kus čisté lásky, kterou postavám přejeme, nicméně přesto chápeme, že druhým ubližuje. Jak v takové situaci nalézt východisko? 9/10 PS: S každou další sérií se v mém žebříčku oblíbenosti toto úžasné dílo šplhá výše. Nepřestává mě překvapovat, jak se tvůrcům daří vytvářet další a další ryze lidské a emocionálně tíživé zápletky, které nadále bravurně rozvíjí ústřední i vedlejší charaktery. (08.07.2015)

The Affair je trochu problematický, ale rozhodně zajímavý počin. Vypráví jeden příběh pohledem dvou různých postav, stárnoucího spisovatele Noaha a utrápené servírky Alison. Zajímavost celého seriálu pramení z konceptu, kdy půlku dílu sledujeme jeho verzi, půlku zas tu její. Sledovat, v čem se vzpomínky dvou protagonistů liší, a v hlavě si doplňovat, co se přesně odehrálo doopravdy (protože ani jedna z verzí samozřejmě není stoprocentně "pravdou"), je na celém seriálu to nejzajímavější, obzvlášť ve chvílích, kdy jsou diváku ukazovány emocionálně vyhrocené situace. Ty se totiž vždycky liší nejvíc, protože každý si z nich pamatuje to, co pro něj bylo nejdůležitější. V konceptu ale zároveň leží i kámen úrazu, protože příběh jako takový se odvíjí jenom velice pomalu, a emocionálně vypjatých chvil není zrovna přehršel. Většinu času se tak jedná o takřka kosmetické rozdíly nemající vliv na děj, respektive mnohdy se dá tahle Aférka z hlediska děje odvyprávět za polovinu času, vždycky za použití jen jedné z verzí (ať už Noaha či Alison), a sledovat totéž v bledě modrém má sice význam pro pochopení motivací toho druhého a dotvoření psychologického profilu postav, zároveň s sebou ale (často, nicméně ne vždycky) přináší neuvěřitelné množství nepotřebné vaty. Zkrátka a dobře, pomalé tempo nemusí vždycky znamenat záruku kvality či náročnosti, někdy je pomalé tempo prostě jenom... pomalé tempo. Jak jsem zmínil úvodem, The Affair je problematická. Má nápad, komplexní postavy a dech beroucí herecké kreace (Ruth Wilson). Na druhou stranu je fakt pomalá (fakticky! pro ty, co to ještě nepochopili, protože jsem to jenom tak lehce naznačil) a často irituje (horní ret Ruth Wilson). První série 70%, druhá 75%. (28.04.2015)

Když mi ségra tenhle seriál doporučila a já si přečetl, že je to o tom, jak si ženatej chlap a otec čtyř dětí na letní rodinné dovolené ulítne s pohlednou servírkou, která je shodou okolností taky vdaná, nechápal jsem, co z toho budou tvůrci 4 řady dojit a byl jsem připravenej to po prvním díle zabalit. Ale ono se z toho vyklubalo asi nejlepší seriálový psychologický drama, co jsem kdy viděl. Možná je to tím, že už mi táhne na třicet, ale přišlo mi, že je tam úplně všechno... Navíc je to točený unikátním stylem, kdy půlka epizody je pohledem jeho a druhá půlka je, jak to samé vnímala ona. Postupně přibývají další postavy a úhly pohledů a vás všechny baví a nemůžete se dočkat, co bude dál. Nejsou tu žádní klaďasové a záporáci, všechny hlavní postavy mají spoustu problémů a spoustu toho posraly, ale tak nějak se tím životem plácají dál a postupně si uvědomují, že je přeci jen fajn žít i se všema těma chybama a hrůzama, co napáchaly. K tomu si připočtěte okouzlující Ruth Wilson (Alice z Luthera), překvapivě skvěle hrajícího Joshuu Jacksona (Pacey z Dawsonova světa) a plejádu dalších výbornejch herců, který hrajou jako o život podle neskutečně uvěřitelnýho scénáře a získáte seriál, kterej vás jen tak nepustí. (05.12.2018)