Réžia:
Walter SallesScenár:
Jose RiveraKamera:
Eric GautierHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna, Mía Maestro, Mercedes Morán, Sergio Boris, Matías Strafe, Bárbara Lombardo, Antonella Costa, Alberto Granado (viac)Obsahy(1)
Je mu třiadvacet, studuje medicínu - a ještě netuší, že vstoupí do dějin jako Ernesto Che Guevara. S kamarádem Albertem Granadem se vypraví na cestu po Latinské Americe na staré motorce Norton 500. Píše se rok 1952 a před nimi není nic jiného než volná silnice - bez turistů, hotelů a map, jen s čerstvým větrem v zádech. Dostat se z Argentiny až do Venezuely, to je sen, který výlet dlouhý 8000 kilometrů mění v realitu. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Záměrně apolitický pohled pro nás objevuje Guevaru jako ikonu, jež jako by se na film obtiskla z čistě vypraného trička: jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (145)
Netradiční road movie, působící místy jako skutečný dokument. Film zachycuje jak došlo k přerodu z městského ambiciózního chlapce v slavného revolucionáře – Che Guevaru. Režisérovi se dokázalo onen přerod zachytit a vykreslit celkem realisticky. Vím, že později nebyl Che nic jiného, než vrahoun, ale původní úmysly byly určitě čestné. Tomuto filmu, myslím, můžeme klidně věřit, protože zachycuje Guevaru ještě nepošpiněného krví. Ocenil bych film zachycující druhou polovinu jeho života, správného protagonistu už našli. Bernalovi tato role sedne a je Che Guevarovi i docela podobný. ()
Mýtus o tom, že "Hitler v červenom" Che bol zamlada vlastne sympaťák, ktorého nezaujímala túžba po moci, len ho ukrutne bolelo srdce z tej obrovskej sociálnej nespravodlivosti v Latinskej Amerike. Z filmového hľadiska v poriadku, z ideového obludnosť. Film takmer výhradne pre batôžkárov z LFŠ, ktorí pyšne nosia tričko s podobizňou neľútostného bijcu intelektuálov, buzíkov a inej "škodlivej hávede". ()
Film je dosť badateľne rozdelený na dve časti. Tá prvá, dobrodružná, je výborná. Príjemné zážitky, stretávanie nových ľudí, kultúr, pamiatok atď, no druhá, ktorá mala byť kvázi emotívna sa podľa mňa akosi nepodarila. Škoda, že film neostal pri prvej polovici a nesnažil sa nastoliť nejaké morálne ponaučenie alebo niečo podobné. Ale inak príjemne stráviteľné sústo navyše s fantastickými scenériami. 65%. ()
Víte, kdyby ten film nebyl o Che Guevarovy, ale o nějakém neznámém medikovy co se rozhodl procestovat Latinskou Ameriku, tak by to měl film mnohem jednoduší, a měl by mnohem vyšší hodnocení. Protože ten film vynikající, nádherně nasnímaná krajina, jejichž záběry ale nikdy nesklouznou do kýče, nádherný soundtrack a k tomu příběh co stojí za to. A co na tom jestli je všechno zpracováno podle pravdy, co na tom!?! K tomuto filmu je potřeba přistupovat nezaujatě a bez jakýkoliv předsudků, potom se jedná o parádní filmový zážitek. ()
Sympatický herec hral Ernesta, navyše ako cestopis to spĺňa moje požiadavky na také reálne zobrazenie Latinskej Ameriky minulosti a je v tom aj dávka umeleckosti. Myslím, že ohľadom sociálnych otázok je to vysoko citlivé a rozumne urobené. To, že má niekto problém s jeho konaním v budúcnosti, to sem nepatrí, lebo aj ja by som mal výhrady, no to, čo bolo tu, s tým sa dá skôr súhlasiť. Veľmi sympatické, svojské, možno zopár nadávok by som z toho ubral, ale tak zas to nie je nejak idealistické si myslím. No a ten záver ma v dobrom dostal, lebo kubánske lekárstvo je známe vo svete skôr v dobrom. ()
Galéria (32)
Fotka © Focus Features
Zaujímavosti (6)
- Navzdory tomu, že film vychází z argentinské knihy o kubánsko-argentinské legendě a byl natočen s mexickým a argentinským hercem ve španělštině, tak na mnoha festivalech po celém světě reprezentoval Brazílii. Brazilský je na filmu “pouze“ režisér, Walter Salles. (džanik)
- Píseň "Al otro lado del río" (Na druhé straně řeky) uruguayského skladatele Jorge Drexlera se stala teprve druhou neanglickou písní, která získala Oscara (na ceremonii ji zpívali Antonio Banderas a Carlos Santana). Tou první byla "Ta paidia toy Peiraia" (Děti z Pirea) řeckého skladatele Manose Hatzidakise z filmu Pote tin Kyriaki (Nikdy v neděli, 1960). (džanik)
- Rovnako ako dej filmu, tak aj jeho natáčanie prebiehalo po celej Južnej Amerike, predovšetkým však v Argentíne, Čile, Peru, Kolumbii a Venezuele. Filmári natáčali aj na ostrove Kuba. (MikaelSVK)
Reklama