Invasion in der Normandie - Die Todfeinde von Omaha Beach
Path of Forgiveness - A Long Way Back to Omaha Beach
Obsahy(1)
Tento dokumentární film nás seznámí se dvěma vojáky, které osud v roce 1944 postavil proti sobě. Jedním z nich je Heinrich Severloh, který 6.6.1944 v jednom z kulometných hnízd na pobřežní linii v Normandii obsluhoval kulomet MG42 a kosil vyloďující se vlny amerických vojáků. Druhým mužem je David Silva, který se jako americký voják účastnil výsadku na pláž Omaha právě v palebné linii Heinricha Severloha... Severloh jako stařec pod tíží výčitek vyhledá na základě knihy Cornelya Ryana - ,,Nejdelší den'' Davida Silvu, který je na poslední stránce uveden jako jeden z dosud žijícíh účastníků výsadku. Bývalí nepřátelé se tak v roce 2005 v Normandii setkali. V dokumentu se dozvíme i podrobnosti z života obou vojáků doplněné historickými záběry z třicátých let i ze samozné invaze. (Big Bear)
(viac)Recenzie (1)
Francie - Normandie. Dva mladí muži, vojáci, každý starý okolo dvaceti let. Jeden se do Normandie dostal po zranění z východní fronty, druhý byl z USA dopraven zaoceánským parníkem do Anglie, aby se 6.6.1944 mohl zůčastnit vylodění na pláži OMAHA. První byl Němec a druhý Amík. Heinrich Semrloh měl na starosti jeden z palpostů na valu, když došlo k vylodění. Vzpomíná si, že ze svého těžkého kulometu MG42 pálil v kuse několik hodin... Odhaduje, že mohl zabít několik set až tisíc amerických pěšáků... Palebný perimetr měl ideální, byl vysoko nad pláží, v opevněném místě s nic nebránícím výhledem na pláž a moře před sebou... Kosit nekryté muže vybíhající z uzavřených LC ještě na rampách či zpomalené skokem do místy 2 m hluboké vody nebyl žádný problém... Kdo hrál na PC Medal of Honor (dnes již blahé paměti) jistě si vzpomene jak se krčil za protitankovými ježky s hlavou vykukujíí z moře...kdy kulky zuřivě cinkaly o tuto jedinou ochranu. Pohyb vpřed se zdál zkrátka nemožným... Také v pár původních minutách Vojína Ryana můžeme vidět ten masakr co se děl na plážích... --- Jedním z mužů, který se v ten den vylodil a po kterém Heinrich pálil byl i David Silva... Shodou náhod (jak to tak ve válce chodí) oba přežili. Heinrich pod tíhou výčitek se snažil najít některého z doposud žijícíh Američanů. Nakonec se mu to povedlo v roce 2005 se David Silva a Heinrich Semrloh setkali na písku pláže Omaha... Tento dokument se mírně odlišuje od té záplavy těch klasických o Dni D. Ještě nikdy jsem totiž neviděl do tváře konkrétnímu člověku, který by měl na svědomí tolik životů vyhaslých na pláži... Nedívím se mu, že mu dnes s tímto vědomím není lehko. Na druhou stranu, on bránil pobřeží a plnil rozkaz... V tomto případě těžko soudit, ve válce je to buď on nebo já... Během dobití pobřeží byl zajat a odvezen do zajateckého tábora v USA v Alabamě. Tady bych měl osobní poznámku ---- Kupodivu i já mám dnes v rodině člověka, jehož otec - Němec- bojoval v roce 1944 v Normandii. Naštěstí neobsluhoval MG42, ale byl řidičem těžkého tahače SDKFZ. Skupina Amíků jejich družstvo celkem rychle přemohla. On nezraněn byl zajat a poslán také do USA a také do Alabamy. Samozřejmě, že tam zajatci museli pracovat o čemž vypráví i dokument. Ale mimo jiné se tam chodilo do kin, na zmrzlinu a do škol... Když se táta mého dnes příbuzného vrátil po válce zpět do Německa, byl tlustší než když odjížěl na frontu. Uměl anglicky a vůbec ve spojenci vybombardovaném Kasselu odkud pocházel vypadal mezi místními na nichž se válečné strádání sakra podepsalo jako někdo, kdo tam nepatří.... V jakém kontrastu proti tomuto byly německé stalagy pro zajaté spojenecké vojáky (o zajatých Rusech ani nemluvě..). * * * ()