Šutry v kapsách

Po smíšených pocitech z prvních nepříliš pozitivních kritik mě tento snímek vcelku příjemně překvapil. Jeho narace má spíše charakter obsáhlého rodinného alba, které procházíme stránku po stránce za doprovodu vyšinutého hlasu vypravěčky. Když se nakonec dobereme k její osobě a jejímu životnímu příběhu, odezní pocit skoku do neznáma a jednotlivé střípky rodinné historie, doposud zbytečné, začnou působit jako koherentní poselství. Po technické stránce je film zpracován kvalitně - animace má bezesporu svůj styl, který se vyznačuje originální kombinací stop-motion fotografie s prostou kresbou. Také mě zaujalo, jak film pracuje s barvami a stíny. 7/10 [KVIFF 2014] (08.07.2014)

Čekala jsem něco jiného, než zpověď, doprovázenou animací. Autorská výpověď o rodinném zatížení a maniodepresivních stavech, které několik členů rodiny již dohnaly k sebevraždě, to bylo velmi slibující téma. Jen se mi zdá, že bylo zpracování tohoto tématu poznamenáno právě autorčinou nemocí a tak vznikl chaos - jak ve vyprávění, které nedrželo linii a nemělo střed, který by jej držel pohromadě, tak i animace neměly jednotnou tvář. Škoda promarněné šance. Navíc vypravěččin hlas byl vskutku nepříjemný a měla jsem již po pár minutách chuť před ním utéci.... (12.07.2014)

"Jednoho dne objevil mladý muž při cestě lesem v rybníce dívku, jež se neustále vynořovala a ponořovala do vody. Udělala jednu chybu, zapomněla si do kapes dát kameny. To já, kdybych se rozhodla spáchat sebevraždu, přesně vím, jak na to." Takhle nějak začíná Signe Baumane svůj z velké části autobiografický snímek a téma sebevražd, sebeubližovaní, ubližování a duševních poruch se s ním v jakési tragikomické atmosféře nese po celou dobu. Deprese, schizofrenie a jiné psychické problémy provázejí ženy této rodiny už po generace a právě hlavní hrdinka v rámci jakési vlastní terapie postupně pátrá a představuje problémy jejích příbuzných. Animace si šikovně pohrává s metaforami a samotným vyprávěním, ač je ovšem téma jakkoliv zajímavé, začíná být po určité době celé pojetí příběhu i jeho zpracování stále stejnější a lehce nudné. Je to škoda, v této formě se šlo se všemi nápady i situacemi vypořádat mnohem kreativněji. (08.07.2014)

[MFFKV - 2014] I Šutry v kapsách mě utvrdili v tom, že filmy z hlavní festivalové soutěže nejsou z valné většiny určené pro mě. Historicky první animovaný film v hlavní soutěži karlovarského festivalu zklamal na plné čáře. Neosobní animace spojená s neuvěřitelně otravným hlasem Signe Baumane, která vede monolog po celou dobu filmu. Po shlédnutí si nedovedu představit snad nic otravnějšího než je její hlas. Náležitě jsem atraktivitu snímku ocenil výživným spánkem v docela pohodlných sedačkách Grandhotelu Pupp a učinilo tak i spousta mých kolegů v blízkém okolí. Další přešlap. (15.07.2014)

Přehnáná očekávání přináší o to větší zklamání. Je tomu bohužel tak i v případě vůbec prvního animovaného filmu v hlavní karlovarské soutěži. Scénáristka a režisérka Signe Baumane se po úspěšných animovaných kraťasech pustila do celovečerního snímku, v němž vypráví o třech generacích své rozvětvené rodiny a jejich potýkání se s duševními chorobami. Je to téma velmi osobní a zajímavé, avšak vyznělo ploše, jelikož celý příběh nemá téměř žádnou dramatickou stavbu, pouze připomíná prezentaci o depresi. Silnější dvě hvězdičky hlavně za odvahu a místy nápaditou animaci. (07.07.2014)