Vyššia moc

Na tento snímek musíte být opravdu hodně artově naladěni, abyste ho dokázali zvládnout a plně docenit. Lavina spustí lavinu událostí, která bude mít dopad na aktéry Vyšší moci. Nádherné zimní lokace horského střediska dávají neskutečný prostor, na němž by se dalo po obsahové stránce doslova vyřádit. Ruben Östlund však pracuje velmi minimalisticky a úsporně s příběhem, postavami, i jejich emocemi. Pokud je však takový přístup zbytečně roztažen do 120-ti minutové stopáže, může nastat zádrhel. Prostor dvou hodin daného času totiž režisér nevyužívá naplno. Spousta scén mi přišla téměř bez smyslu, zbytečně dlouhé, nic se v nich vlastně nedělo. Pokud by se jednalo o nějaký emocionální nápor postav a scéna by se zaměřovala na jejich citové pochody, toto by bylo na místě. Ale to jediné, co mě v tomto případě zaujalo, byla okolní příroda, zasněžené hory a klid, jen občasně "narušen" dramatickými tóny Vivaldiho "Four Seasons". Chování postav mi přišlo občas podivné, rozmazlená děcka, nalepená s ksichtem na mobilech (na tento jev jsem v dnešní době velmi alergická) tomu také moc nepřidala. Herci jsou sice výborní, ale celkově mám ze snímku dojem, jako by se v divákovi pokoušel vzbudit nějaké emoce, ale přitom k tomu nedával příliš prostoru. (14.01.2018)

V kritických chvílích lidé reagují dle tří základních vzorců a dělí se tak do tří základních skupin. Reakci nelze naučit, proto nelze nikomu vyčítat, že patří do skupiny A nebo skupiny C, a že reaguje tak či onak. Záleží na mnoha okolnostech. Ve filmu bohužel vše graduje přítomností dětí v kritické situaci a bohužel pak člověk ze skupiny C dostává od své manželky na frak, že všechno podělal. Zapletou do toho ještě další pár a máme další skvělý film švédského filmového mága. Podnětná podívaná. (02.12.2023)

Možná zbytečně dlouhý úvod a některé záběry rozhodně delší než musely být. Vrcholem filmu byla návštěva na hotelu, kde perlil Kristofer Hivju, jeho „obhajoba“ a hledání akceptovatelného vysvětlení „lavinové situace“ snímku hodně pomohly, pozitivní energie se přenesla i do dalších pasáží, např. nočního rozhovoru s výrazně mladší partnerkou nebo chlapské lyžovačky. Nejen kvůli pozadí zasněžených francouzských Alp chladná severská vztahová konverzačka se zajímavým kontrastem tichých pasáží a hlasitých hudebních motivů (Vivaldi). (05.02.2015)

Když muž vypadne ze své role… Podobně jako k uvolnění laviny, také ke spuštění partnerské krize stačí nepatrný podnět. Na jeden sebezáchovný projev mužského sobectví se jako na sněhovou kouli začínají nabalovat další prohřešky a pochybení. Namísto falešně veselých fotografií z dovolené (inscenováním jedné z nich film začíná) sledujeme kroniku jednoho rozchodu. Demoralizující atmosféra vzájemné nedůvěry s sebou strhává také blízké okolí. Tahle lavina možná nikoho nezabije, ale ani neposílí. Vysokohorské scenérie poskytují měřítko k posouzení vážnosti problémů, kterým postavy čelí. Třebaže dějiště, znervózňující hudební motiv i mnohé rozehrané situace (zmizení v mlze, neschopný řidi autobusu) slibují velkou tragédii, taková perspektiva odpovídá tomu, jak chce své selhání vidět hlava rodiny. Ve skutečnosti se na plátně odvíjí intimní rodinné drama. Voyeuristická, převážně statická kamera, která zásadně nepřejímá hledisko postav, nás navenek nenavádí k jednoznačné interpretaci, ale záběrové kompozice dávají jasně najevo, že slabým článkem zde není z obrazu vytěsňovaná žena, nýbrž muž, pochybující o vlastní maskulinitě natolik, že o ní musí ostentativně přesvědčovat sám sebe (chlastací akce s parametry předcivilizačního mužského rituálu) i své okolí: v zrcadlovém odrazu snímaný pokus o intimní sblížení s manželkou má stejně nejasné kontury jako Tomasův status hlavy rodiny. K akceleraci zkázy pak přispívá, že oběma partnerům zoufale chybí nadhled. Narozdíl od režiséra, který napjatou atmosféru bergmanovské psychologické sody rád boří vpády ze žánrově vzdálených světů (nálet dětského drona, nálepka na dveřích). Díky neochotně dělat ústupky a jakkoli postavám jejich situaci ulehčovat jde o neocenitelný trenažér pro podobně „kalamitní“ situace ve vašem vlastním vztahu. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Madsbender (23.01.2015)

Najprv ma síce vytáčalo chovanie manželov, keď city a pocity nedávali najavo, keď ich dusili niekde vo vnútri a tvárili sa akoby nič a nič neriešili ... ale potom, keď všetko vyplávalo na povrch, všetko bolo vypovedané, keď sa začalo plakať a kričať ... tak ma to ohromne začalo baviť. Výborne sa na to pozeralo - po všetkých stránkach - nádherná krajina, hotel, dobrí herci, parádna kamera a aj samotný príbeh. Vivaldi sa ale akiste obracal v hrobe. (30.03.2015)