Vyššia moc

|| Scenár: Ruben Östlund | Hudba: Ola Fløttum | Distribúcia: TriArt Film | Štúdio: Beofilm Coproduction Office, Film i Väst, Motlys, Plattform Produktion, Rhône-Alpes Cinéma, Société Parisienne de Production | Rozpočet: ? $ | Tržby: 1,2 milióna $ | Ocenenia: Golden Globes - 1 nominácia: Cudzojazyčný film. Spolu: 28 výhier a 26 nominácií || Možno som sa na to zle vyspal, ale v deň zhliadnutia mi to prišlo ako anekdota o velkom hovne a deklarácia zväzu posraných občanov 21. storočia. 118 minút (!) (SPOILER:) sa rieši (v priemere v 5 minútových záberoch z diaľky) to, že vďaka lavine, ktorá ľudí na terase hotela minula, sa životy "poškodených" nadobro zmenili, a objavia sa psychické problémy sebazáchovného otecka, ktorý niekoľko desiatok týchto 5minútových statických záberov prekňučí, ako človek, ktorého najväčšie doterajšie trauma v živote bolo ženiné NIE na každodenný orál. Áno, dá sa polemizovať o tom, že ho zdrtilo vlastné chovanie voči svojej rodine (mimochodom má prečo), a že sa to nedá súdiť do doby, kým človek neprežije to isté. O to tu ale nejde, pretože tu nie je problém s tým, že kto a ako reagoval či nereagoval správne, ale o to, že ten film je nudný, nekonštruktívny, bez akéhokoľvek náznaku uchopenia spomenutých psychických problémov alebo činov. A to už nehovorím o konci s autobusom, pri ktorom som nevedel, či sa mám smiať, alebo plakať nad faktom, že som tejsto sračke venoval dve hodiny svôjho života. 1 hviezda preto, pretože film má očividne potenciál rozpútať morálne otázky a diskusiu, a tiež očividne vedel zaujať mnoho ľudí, čo nikomu neberiem. 10% | FullHD, THX, DTS | (29.03.2015)

Těžce psychologická záležitost, která se však díky přehnaně artovému zpracování tváří až zbytečně snobsky. Ono známé "méně je někdy více" by zde platilo dvojnásob. Druhá půlka totiž jede už pouze ze setrvačnosti, kterou umocňují předlouhé statické záběry bez hudebního podkresu, pokud tedy nepočítám nahodilé miniúryvky Vivaldiho Four Seasons. Závěr sice s výhradami beru, ale atmosféře a průběhu by rozhodně více slušel nějaký - řekněme - méně konvenční. 70% (02.02.2015)

Tisíckrát se můžu zapřísahat, že mě by se nic podobného nestalo, ale jen Bůh ví, jak bych se v podobném případě zachoval. Tím, že se film nesnažil otcovo počínání kategoricky odsuzovat, mi byl sympatický. Na druhou stranu chápu postoj matky a dokážu si představit, že podobná událost může dosud fungující vztah totálně zničit. A stejně tak si dokážu představit, že by to probíhalo přesně takhle. Opravdovost je tady hlavní devízou. A to platí i pro výborně napsané postavy. Jen bych byl raději, kdyby byl film tak o půl hodiny kratší. To množství dlouhých statickcýh záběrů bylo místy neúnosné. Ale díky výše zmíněným kladům se dalo přežít. 80% (21.03.2015)

Když muž vypadne ze své role… Podobně jako k uvolnění laviny, také ke spuštění partnerské krize stačí nepatrný podnět. Na jeden sebezáchovný projev mužského sobectví se jako na sněhovou kouli začínají nabalovat další prohřešky a pochybení. Namísto falešně veselých fotografií z dovolené (inscenováním jedné z nich film začíná) sledujeme kroniku jednoho rozchodu. Demoralizující atmosféra vzájemné nedůvěry s sebou strhává také blízké okolí. Tahle lavina možná nikoho nezabije, ale ani neposílí. Vysokohorské scenérie poskytují měřítko k posouzení vážnosti problémů, kterým postavy čelí. Třebaže dějiště, znervózňující hudební motiv i mnohé rozehrané situace (zmizení v mlze, neschopný řidi autobusu) slibují velkou tragédii, taková perspektiva odpovídá tomu, jak chce své selhání vidět hlava rodiny. Ve skutečnosti se na plátně odvíjí intimní rodinné drama. Voyeuristická, převážně statická kamera, která zásadně nepřejímá hledisko postav, nás navenek nenavádí k jednoznačné interpretaci, ale záběrové kompozice dávají jasně najevo, že slabým článkem zde není z obrazu vytěsňovaná žena, nýbrž muž, pochybující o vlastní maskulinitě natolik, že o ní musí ostentativně přesvědčovat sám sebe (chlastací akce s parametry předcivilizačního mužského rituálu) i své okolí: v zrcadlovém odrazu snímaný pokus o intimní sblížení s manželkou má stejně nejasné kontury jako Tomasův status hlavy rodiny. K akceleraci zkázy pak přispívá, že oběma partnerům zoufale chybí nadhled. Narozdíl od režiséra, který napjatou atmosféru bergmanovské psychologické sody rád boří vpády ze žánrově vzdálených světů (nálet dětského drona, nálepka na dveřích). Díky neochotně dělat ústupky a jakkoli postavám jejich situaci ulehčovat jde o neocenitelný trenažér pro podobně „kalamitní“ situace ve vašem vlastním vztahu. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Madsbender (23.01.2015)

Strašná frajeřina tenhle film. Od Ostlunda jsem něco až tak dobrého nečekal, pro mě jedno z největších překvapení za poslední dobu. Ta neustálá nejistota, co se stane v další scéně! Pnutí od začátku až do konce, jakoby mezi první a poslední scénou byla natažená struna. A nekonečné rozvíjení nitek toho, co se už stalo. Důraz na detail. Měl jsem z toho až trochu pocit, že je ten film tak vymakaný, chytrý a absolutně sebejistě zkonstruovaný, že myslí i za diváka, neponechává pro něho moc prostoru. Ale v tomto případě to nebylo na škodu, díky tomu je parádně sevřený a netříští se. Formálně je to taky lahoda - práce s laděním barev (bílá, modrá, fialová...a teplá hnědá v interiérech), obezřetně volená velikost rámování (navíc se téměř nedá předvídat, jak bude následující záběr vypadat, nestále je zde snaha snímat věci jinak, než je zvykem), délka scén ideální (snad jedinou výjimkou bylo už trochu přestřelené natahování vousáčových pochyb v posteli). Ani ten Vivaldi tam není využitý tak prvoplánově, i když jsem z toho měl strach. Ještě větší strach jsem měl z Corbeta, kterého od dob Simona Killera nesnesu, naštěstí si zahrál jenom v jedné scéně. (03.02.2015)