Straight Outta Compton

Jedním slovem pecka! Hip-hop a jeho kultura mě zatím úspěšně míjí a přesto filmový počin Straight Outta Compton dokázal upoutat pozornost a po celé dvě hodiny nepustit. Žádná vata, ale napumpovaná životopisná reflexe z konce osmdesátých let, kdy vznikalo žánrově jedno z nejvlivnějších uskupení N.W.A. ze kterého startovali dodnes známé figurky jako Dr. Dre, Ice Cube, zesnulý Eazy-E a další. Samozřejmě, že film určitá místa trochu přikrášluje nebo všechny kazy nezobrazuje (viz ty mysogynní), což se můžete také dočíst v místních Zajímavostech. Vždyť na produkci mají podíl samotní členové, tak proč by se sem tam neprezentovali "jako pohodoví kluci" a nevyškrtli, co se jim nehodí do příběhu. Nicméně MC Ren a DJ Yella, tam nemají tolik prostoru jako ostatní členové. Jinak ale film celkově působí poměrně autenticky, uvěřitelně a nekompromisně. Zejména ta mladická revolta! Straight Outta Compton vás doslova vtáhne do své doby a nechá nahlédnout do zcela jiné kultury bez žádných servítek. Ukáže v podstatě doslova obě strany mince a nelze upřít, že je to fascinující jízda, která nebere na nic ohled. Vytknout toho popravdě moc nemůžu a "zobrazení faktů" je třeba brát s nadhledem. Nikdy si nemůžete být jisti, když jste u dané situace nebyli. Nicméně stálo to opravdu za to a zatraceně mě to bavilo! (19.09.2016)

N.W.A. "No white allowed?" Slova jako shit, fuck,bitch zazní ve filmu asi milionkrát. Člověk přemýšlí, jak k tomu napsat nějakou cool recenzi. Ale ani moc přemýšlet nemusím a píše se to samo. Příběh je v podstatě jednoduchá dějová linka o pár kamarádech, co se rozhodli něco dělat se svým životem a vykričet všem, v jakých žili podmínkách a co je sere. Podařilo se jim to. Jenže v každým, ikdyž silným fréndšipu, když přijdou na řadu lóve, jde veškerej kamarádšaft stranou. A každej se snaží nahrabat co nejvíc. Ať už je to na úkor podvodu nebo zničení vzájemných vztahů s lidma co Vás vytáhli nahoru. Jakkoliv je ten příběh zdánlivě jednoduchej, neznamená to, že není silnej. Každopádne bez Dr.Dre a Ice kostky by si tam nikdo ani neškrtl. Vyttáhli na svět 2Paca, Snoop Dogga a spoustu dalších. Songy jako "Nuthin' but a 'G' Thang" , "California Love" snad musí znát každej a ikdyž ne z rádia, tak třeba z GTA San Andreas. 80% P.s: Lowridery žeru ! (15.10.2015)

Kdyby mi někdo řekl, že skoro tříhodinový film o vzniku gangsta rapu mě bude bavit, aniž bych o tomto žánru cokoli věděl, nevěřil bych mu. Jenže Straight Outta Compton je opravdu hodně povedená biografie, která je i ve své režisérské verzi strhující a má jen minimum hluchých míst. F. Gary Gray je hodně schopný režisér a od začátku zaujme svižným tempem, invencí a dobovou atmosférou, kterou film má. Velmi vyváženě střídá scény dialogové s těmi hudebními, žádné z nich nepřevažují a především všechny baví, mají potřebný náboj a vše důležité z nich pochopí i člověk, který o této hudební subkultuře neví vůbec nic. Vzhledem k tomu, že žijící členové N.W.A. si film také produkovali, je jasné, že se obrousí hrany a některé kontroverznější momenty se nezmíní, přesto to tolik nevadí, ačkoli je film logicky jednostranný. Grayovi se daří vystihnout náladu společnosti a komunity, které se vlastně kapela stala mluvčími a naprosto se dá pochopit její úspěch. Hudební stránka je tedy výborná a to rap opravdu nevyhledávám a atmosféra koncertů je ohromující. Herecké výkony jsou naprosto bravurní, zejména O'Shea Jackson Jr. svého otce zahrál famózně, ani ostatní (včetně jediné známější tváře - Paula Giamattiho) příliš nezaostávají a dodávají také pocit autentičnosti. Vytkl bych snad jen to, že tu chybí vysloveně silná scéna a někdy filmu chybí spád, možná, že kinoverze by v tomhle byla lepší. Každopádně smekám před F. Garym Grayem, jak si s tématem poradil a dokázal ho přenést i mimo hranice USA, kde asi rap a kapela N.W.A. nejsou úplně tím nejznámějším. 80% (23.10.2016)

(1001) Řekněme, že by mi nevadilo, že film předkládá v podstatě fiktivní verzi kapely, kdyby byl upřímný ve svém poselství a pevný ve filmařských kramflecích. A to on není. Prolog byl extrémně navnazující, ale poměrně brzy se ta iluze nekompromisnosti začala bortit. Celý film svírá podivná schizofrenie a projevuje se to na více úrovních. Na té nejširší nebo všeobjímající mi není jasné, o čem film vlastně chce vyprávět. Protože chvílemi (zhruba tak první polovinu) vypadá jako zajímavý a potřebný sociálně-politický příspěvek do debaty, která je v Americe horká dodnes a pořád přihořívá, protože když dělali svou hudbu a bojovali za právo ji dělat, byla jsem za film i za ně nejšťastnější. Potom tenhle aspekt úplně vymizí a zůstane jenom ten nejstandardnější biopic včetně obvyklých atributů jako je manipulace historie a libovolné vynechávání lidí přítomných reálným událostem, zapojení portrétovaných do výroby a s tím související pofidérní výběr zobrazovaného (smrt Dreho bratra nemá žádnou funkci vzhledem k vyprávěnému příběhu, ale přesto je jí dán prominentní prostor, kdežto například jeho mlácení partnerek je "cesta, kterou se filmaři rozhodli nejít") a mix pietní úcty a zuboženého zeslaboštění zesnulého člena, který se sám nemůže vyjádřit a za kterého jedná vdova. A přitom právě Eazy-E udává tempo celému výtvoru, je představen jako první a jeho životní oblouk supluje dramatický oblouk filmu. (A Jason Mitchell také podle mého předvedl zdaleka nejlepší výkon. Co si budeme nalhávat, když jel autem a koukal na bilboardy, tak mi i slzička ukápla, jak byl krásně smutný, ale zase skutečný Eazy-E byl prý spíš "fuck you" než že by ronil slzy, ach jo.) Na ten jeho oblouk jsou podivně roubovaná křišťálově vyčištěná promo videa pro Ice Cubea a Dr. Dreho, kulminující v doslovu a v tom, jaká videa se rozhodli o sobě na konec zařadit - je to až trošku legrační. O filmovém řemesle toho potom nemám moc co říct, protože film se formálně nijak nesnaží najít a vynalézt a ničím se nevymyká ze zažitých zvyklostí a obvyklostí. Konec se rozpadá, protože o hudbu už nejde a ústřední trio je od sebe izolované. Film ztrácí půdu pod nohama a tempo jde do kytek (viděla jsem jenom kratší kinoverzi a nedovedu si představit, že by dvacet minut navíc dokázalo všemu tomu potácení dodat řád, spíš bych řekla, že se to musí táhnout ještě víc, ale kdo ví), ačkoliv tvůrci měli šanci alespoň naznačit, že zpomalování a rozpad děje zrcadlí rozpad kapely a ochlazování vztahů. A právě jakákoliv absence sebereflexe a nadhledu znamená, že film si možná dobře vede jako produkt zábavního průmyslu, ale nemůže se prosadit v tom uměleckém. (04.09.2017)

Až mě překvapilo, jak mě snímek zaujal. Je to dobře natočené, je to silná výpověď, ale přitom zde - většinu doby - není patos, který by to kazil. Je to dramatické, je to historické a je to zajímavé v tom, co všechno se dozvíte. No jo, a to jsem si myslel, že o americkém rapu něco málo vím. Ale je to opravdu jen málo. Výborný film, naprosto skvělý herecky a hudebně. (29.09.2015)