Vražedné práva

Od scenáristů Chirurgů, True blood či Prolhané krásky těžko očekávat promyšlené krimi kvalit napr. Mindhuntera. Ovšem když se věci neznalý jedinec podívá na místní dosti vysoké hodnocení (81 %!) a představitelku hlavní role, kterou je vysoce kvalitní „seriózní“ herečka, nelze nemít očekávání. ABC dokázalo v roce 2014 uhnat už tehdy etablovanou Davisovou a v tom spočívá hlavní problém seriálu. Davisová totiž všechny herce přehrává o několik tříd – vypjatá niterná zhroucení, charismatické výstupy u soudu nebo mentorování studentů. Různé módy se u ní ale střídají tak často, že po pár epizodách začne být jasné, že seriál se nesnaží být ani trochu uvěřitelný, týká se to i vedlejších postav a jejich nedostatečně prokreslených změn v chování. V porovnání s Kravaťáky má seriál humor téměř nulový a navíc ještě poněkud otravnou postavu naivního a snaživého underdoga Wese./// Premisa první řady zní na papíře atraktivně a s přivřeným okem lze podzápletky ještě akceptovat, jak se však zvyšuje počet mrtvých a odhalují pachatelé ze samého středu Keatingové, začíná to být už poněkud směšné. Po zhlédnutí první série jsem si přečetla hlavní zvraty celého seriálu a nestačila se divit, jak moc se Vražedná práva ubrala k telenovele. Pokud jste ale milovníky dramat z amerických soudních síní jako já, můžete tomu dát šanci. 60–70 % [1. série] (19.08.2021)

(121/2015) / Kvalitná, poctivá televízna zábava. Každý diel dokáže zabaviť a zvyčajne v závere aj pekne namotať do dalších dielov, tak ako to seriálový fandovia majú radi. Vypiplaný scenár, všetko do seba zapadá, každá jedna scéna má zmysel a súdne prostredie je jedno z najvďačnejších (ak sa kvalitne natočí). Po polovici prvej série musím skonštatovať, že sa jedná prekvapenie minuloročnej seriálovej sezóny (a trošku mi seriál pripomína House M.D. čo je iba další bod k dobru :) (22.09.2015)

Na co Shonda Rhimes sáhne, to promění ve zlato. A je fuk, jestli je to seriál z lékařského prostředí (Grey's Anatomy, Private Practice), politický thriller (Scandal) či právnické krimi drama jako v tomto případě. Podmanivé, skvěle obsazené a propracované do nejmenšího detailu. Závislost od samého začátku. Prvních devět dílů - 100% Ve druhé půlce sice došlo k pár klopýtnutím a už to celé začalo hodně smrdět zbytečnou překombinovaností, ale překvapivé odhalení ve finále na další sezónu spolehlivě navnadilo. 1. série - 90% Ve druhé sérii pro mě přišel neskutečný zásek a prozatím jsem ji nebyla schopná dokoukat. Začalo to být na můj vkus trochu monotónní. (14.12.2014)

Tento seriál jsem zaznamenala hned po jeho uvedení. Slyšela jsem na něj jen samou chválu, tak jsem se vyhýbala spoilerům a věděla jsem, že se na to chci začít dívat. A jak jsem jednou začala, tak už jsem nedokázala přestat. První půlka první série mě tak chytla, že jsem skoro zapomínala dýchat. Přítomnost byla provázaná s flashbacky a to mě na tom právě hrozně bavilo. Musela jsem si nejdřív trošku zvyknout na "styl" vyprávění, nechápala jsem, proč se některé scény opakují, ale jakmile jsem pochopila, že každý díl je jakoby zaměřený na jinou postavu a na její úhel pohledu, tak jsem byla nadšená. Potom, co jsme vlastně zjistili, co se tu noc stalo, druhá půlka série lehce klopýtala za tou první. Avšak stále mě to dost bavilo. Druhá řada je sice dobrá, ale stále nesahá první ani po kotníky. Vrací se osvědčené flashbacky s přítomností (i když v trošku "upraveném" stylu), zápletka mě tolik nechytila, ale stále si uchovávám nadšení. 5* (12.01.2016)

Co se zpočátku jeví jako svižná variace na doktora Househo v ženském podání a místo v nemocnici se ocitáme před katedrou práv se brzy stane až téměř průměrným právnickým dramatem, ve kterém jsou obhajování i ti, co by si spíš zasloužili celu 2x2 metry. Maska silné hlavní hrdinka se začne odlupovat (a to doslova) a odhalí realitu, že Viola Davis není novým Housem v sukni, ale emočně labilní ženuškou podvádějícího manžela, jehož milenka nejen umře, ale i on sám je zavražděn.... což je nám připomínáno každou epizodu v útržkovitých flashforwardů, ve které se skupinka vybraných studentů snaží zbavit těla a důkazů. Škoda tedy je, že teoretická část, učící „jak si nechat projít vraždu“ je nahrazena více či méně nezáživnou praxí ze soudní síně jen s několika málo studenty – a zbytek třídy má prostě smůlu. Takhle divák musí sledovat partu rozdílných individuí, kteří vám brzy začnou lézt na nervy, co se snaží oslnit svou mentorku, která není tak zastrašující, jak ji v první epizodě všichni líčili (i když bez makeupu a paruky....). Jsem zvědavá, jak se příběh bude odvíjet potom, až dorazí do „přítomnosti“ a bude muset najet na jiný styl vyprávění, což bude už brzy. (15.11.2014)