Sallam Bombay!

Že by indie z Indie? Hrubě bezpozlátkový příběh chlapce, žalující za miliony dětí ulice před ním i po něm a smutný pohled na Bombaj, která budí dojem obří skulptury, pokálené holubím trusem... a hlavně, neskotačí se tady. Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden v Bollywoodu. (06.09.2015)

Pokud bych měl tento film někomu doporučit, tak těm, kterým se v Milionáři z chatrče líbil motiv sirotků, kteří se musí sami živit v chudobných ulicích Bombaje, ale měli problém s moderním klipovitým pojetím, milostnou linkou či happy endem a křičeli, že by chtěli něco autentičtějšího. V Salaam Bombay! nenajdete žádné netradiční kompozice a rychlý střih na hudbu (film se formálně vymyká zvyklostem mainstreamové i artové indické tvorby), záběry z moderních mrakodrapových čtvrtí a už vůbec ne nějaké šťastné konce. Protože příběhy Krišny a jeho známých se závěrečnými titulky nekončí - jestli neumřeli, tak tam nejspíš se zákony ulice zápasí dodnes. 70% (20.03.2010)

ocenenia : Montréal World Film Festival 1988 - Cena poroty (spolu s filmom "The Dawning"), Cena divákov, Cena ekumenickej poroty ◘◘◘◘ Oscar 1989 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ ocenenia : MFF Cannes 1988 - Zlatá Kamera (najlepší filmový debut) (22.02.2010)

Mezi autory asi tuctu přečtených recenzí jsem našel jedinou spřízněnou duši, jíž také připadlo, že Mira Nair, indická dokumentaristka usedlá v USA, chtěla natočit drsný, syrový film, ale neměla na to žaludek. Naturalistické umění, které chápu jako umění vzbuzovat v obecenstvu odpor, soucit a hněv na stav věcí, má dlouhou tradici, v níž něžnému pohlaví "dějiny" (to jest chlapi u kormidla) nedaly vyniknout ; tak i tvůrci působivých hraných svědectví o útrapách dětí ulice byli pokud vím vesměs muži : namátkou de Sica, Buňuel, Babenco, Meirelles.... Během "Salaam Bombay !" jsem měl co chvíli dojem, že autorka zanedbává vyprávěcí rovinu, nebo ji prostě nezvládá, nedokáže ji přesvědčivě propojit s rovinou dokumentární. Staré známé věci se odehrávaly bez překvapení, neřkuli katarze v dohledu, hudba často jako z jiného filmu podrážela nohy poctivé studii lidského údělu. Před čím mi nezbylo než ztichnout : Bombaj a její lid. (20.10.2015)

Je to přesně takový ten surový film z indického slumu, nepřikrášlený. Zároveň se ale neubráním pocitu, že v době natáčení to tam nebylo ještě zdaleka tak děsivé jako teď. Místy mi film ubíhal pomaleji, ale vyvážilo se to mou zvědavostí, protože studuju Indii a všechno o ní mě zajímá. Konečný záběr mě vcelku zničil a rozhodl o nejvyšším hodnocení. Říkám to pořád, k silným emocím není třeba mnoho. Stačí dlouhý záběr na tvář člověka. A když myslím dlouhý, tak fakt dlouhý. Donutil mě přemýšlet nad samsárou... (21.10.2020)