Ján Hus

Nakonec to nedopadlo tak špatně, jak napovídal první díl. Slušné herecké výkony, Hádkovi jsem moc nevěřil, ale zvládl to velmi slušně. A poměrně zvládnuté přiblížení církevních a náboženských otázek pro českou ( většinově ) bezbožnou společnost taky zaslouží plus. Ovšem víc jak průměr dát nemůžu vzhledem k některým až trapně šablonovitým scénám a postupům ( zvláště první a druhý díl ) a především za tu trapnou Kocábovu exhibici, která se k tomuto typu filmu prostě nehodí. (01.06.2015)

Po opravdové natěšenosti jsem byl celkem zklamaný, protože, ač to říkám opravdu nerad, jsem se místy opravdu nudil. Pár světlých okamžiků pro mne bohužel nedokázalo zakrýt těch šedých, nezajímavě zpracovaných. Více mě zaujalo Vávrovo zpracování, i když je 60 let staré. Nicméně abych pouze nekritizoval, je fajn že se u ČT ukázala snaha o historický velkofilm a Jana Husa, bohužel, k velkofilmu a hlavně chybějící výpravě chybí hollywoodský kapitál a šarm. (16.02.2017)

Bilance tohoto díla je v mnohém bilancí polistopadové umělecké dramatické tvorby vůbec. Není náhodou, že do třídílné televizní inscenace bylo vloženo mnoho nesporné práce a úsilí dvou příslušníků dvou starších generací (mezi Kantůrkovou a Svobodou je věkový rozdíl 15 let). Snaha o dokumentárnost a přesnost dobových, zejména ideových reálií je kontraproduktivní. Nemá smysl popírat, že Hus byl hluboce věřící křesťan a že žil a myslel v náboženských kategoriích; stejně tak je ale nešťastné, když se v nich utone přespříliš. To, co je na Husovi a jeho památce podstatné, tkví v něčem jiném. V tom, čím a jak přesáhl svou dobu. V tom Vávra zůstává nedostižným právě proto, že důsledně respektuje Palackého, Masaryka a Jiráska. Je to vztažitelné i na pojetí Husovy postavy. Štěpánkův Hus je mužem zástupů, strhujícím řečníkem, mužem, který plane, a proto za ním jdou zástupy. Tím spíše, že je mužem lidským, chybujícím; že jeho světectví je skrnaskrz lidským. Hádkův Hus je cosi mezi dospěvším Jeníkem Ratkinem a introvertním intelektuálem nové doby. Jako Husovo osobní alter ego je výtečný, jako alternativa ke Štěpánkovu výkonu neobstojí. Naopak pozoruhodná a působivá je gradace závěrečného dílu. Hus v ní vstupuje do věčnosti; neznámý kněz se mění v nadčasový symbol, oběť justiční vraždy vítězí nad koncilem, který v některých ohledech usiluje o totéž jako český mučedník ctnosti a pravdy. Z druhé strany je televizní Hus nesporným vrcholem české televizní polistopadové dramatické tvorby a přináší i nejedno významné dokreslení detailů velkolepé Vávrovy a Mackovy fresky. Svoboda v plné kondici - a tady se tak představuje - je víc než filmový řemeslník; výkon, který odvedl, je dílem zralého umělce. Tragické husovské výročí - v mezích naší doby - bylo uctěno důstojným způsobem. Součástí tohoto nesamozřejmého úspěchu je i skutečnost, že jinou cestou potvrdilo výjimečnost zatracované vávrovské husitské trilogie. A s ní i celý vzmach českého národního hnutí v předminulém a minulém století. A tak to, co Česká televize nabídla, je až překvapivě silné a v daných podmínkách vlastně velmi zdařilé. Je to podstatně víc, než jsme mohli čekat. (02.06.2015)

Původnímu filmu Otakara Vávry se mohlo vytknout černobílé vykreslení postav a dobový kontext posouvající postavu Husa do národní a sociální roviny. Ale k jednotlivým postavám jsem si jako divák mohl vytvořit určitý vztah. Tady? Když je v té záplavě postav jedinými životnými postavami Václav IV., Štěpán Páleč a papež Jan XIII., tak je něco v nepořádku. Tento film mohl původní nákladný velkofilm trumfnout jenom tím, že se zaměření na vykreslení postav, jejich motivaci. I zde trestuhodně selhává. Jan Hus mi zde připadá jako blábola, který dokola opakuje furt ty samé nesrozumitelné teze a za žádných okolností se nemůžu dopátrat toho, proč jedná jak jedná. Největším šokem je ale pro mě rádoby moderní vyobrazení královny, která mi spíše připadá jak nějaká puberťačka, která dokonce Husovi tyká. Už jsem jenom čekal, až se po vzoru hollywoodu s Husem vyspí. Mezery v příběhu jsou nejvíce patrné v době odpustkových bouří (zhruba polovina filmu prvního dílu), které tady tvůrci přejdou zhruba během 5 minut, ještě mizerně natočených a s historií nesouvisejících scén (poprava na liduprázdné ulici?). Nejhorší je, že to co jsem právě vytkl jsou prvky, které měly filmu dominovat. Kdybych měl hodnotit mizerné kostýmy a ještě horší výpravu (Husova Betlémská kaple vypadá jak nějaký kumbál, kam se sejde pár otrhanců, mezi kterými stojí královna - v tu chvíli mi zatrnulo, aby ji ti pobudové neznásilnili), tak míříme pomalu k odpadu. (31.05.2015)

Hlavní je tvářit se světově, výsledky práce jsou vedlejší. Na jednu stranu tvůrci nechají Kocába, aby se utrhl ze řetězu a rval tam jeden nevhodný motiv za druhým, ale na druhou nemají koule na odbočení ze zajetých kolejí a znovu nechají všechny postavy, aby hovořily vznešenou divadelní mluvou, která na této planetě v reálu nikdy nefrčela. Na to člověk nemusí mít Kámen mudrců, stačí sledovat, jak přirozeně tento projev působí. Další krokem ke světovosti je nechat německé postavy mluvit německy, i když jen některé, ale třeba ty italské pro větší pohodlí česky. Pěstí na oko je pak obsazení postavy, která celou dobu mluví německy za každou cenu známým českým hercem, jehož předabování však značí, že německy neumí. Nechat nováckému ochotníkovi jednu z předních rolí je pak kiksem asi úplně největším, jeho jméno neznám, není pro to důvod. Hádkův dobrácký projev je i tady přesvědčivý, ale na roli jednoho z největších myslitelů českých dějin jen to skutečně nestačí. Ovace nad Javorským mě nechávají naprosto klidným, možná jediný, kdo z toho nevyšel jako někdo z komparzu, byl Kňažko. Největší prasárnou je samozřejmě scénář. Zmatené skákání v kupě postav, které sice pořád něco melou, ale vlastně nic neříkají a šťourání se v různých tématech bez jasných výsledků, značí velkou neschopnost. Takový film dějepisné analfabety nemá šanci oslovit a ty vzdělanější unudí k smrti. (31.05.2015)