Aleluja

Áách na věky věkůů žít pouze s níím! Proč se touhy vzdáát. Když se v úvodu podívala Gloria svýma zlýma mandlovýma očima do kamery, spadnul za mnou sám od sebe sušák s prádlem. No co vám budu vyprávět, jogurt všude po triku, srdeční tep v nepočitatelných hodnotách nic o čem bych se mezi chlapama chlubil. Každopádně sic je Alléluia poměrně sympatický bizár, překvapí, že ve vztahu vůči své předloze je poměrně akurátní.Vzhledem k tomu je však film odsouzen dělat dokola to samé a v tuto chvíli nastupuje Du Welz se zrnící kamerou a svým pojetím o vnímání filmového prostoru. Neustálé zaměření na detaily, podtržené zvýrazněným zvukem, "nehezkým" obsazením a psychopatickými výstřelky úplně jinam (sabat) vytvářejí parádní naturalismus v jehož pozadí člověk slyší rozpustilé chechtání dospělého muže. (04.05.2015)

A přitom Fabrice vypadá na profilovce docela normálně, takže je asi chyba ve mně. Ne, tak tohle není můj šálek ani omylem. Prvních deset, dvacet minut bych ještě ustála, ale pak se to rozjelo tak bizarním způsobem, že jsem postrádala jakoukoliv logiku, pouze, že se Glorie zbláznila a jednala jak smyslů zbavená. O jejím příšerném manipulativním manželovi tam snad není ani zmínka a když, tak jedna věta a to se mi nezdálo dostačující k takovému vyšinutí mysli. A Michael jen přihlížel, ale že by hnul prstem, to ho ani nenapadlo, prostě jen zíral jako já u monitoru. Měl své důvody, souhlasím, ale já jsem z toho paf ještě teď. Tenhle film snad ani nějak oduševněle nejde komentovat, mně tedy rozhodně ne. (13.08.2015)

Docela divočina. A rozhodně ne pro každého. Z Fabriceho filmografie sice dost možná nejpřístupnější, ale pořád bizarní kousek. Mé počáteční obavy se cca po půl hodině proměnily v upřímné nadšení z toho, jakým směrem se snímek ubírá. Pocitovou stránku tvoří hlavně detailní kamera a živelný soundtrack, o všechno ostatní (černej humor, sex a mordování) se úspěšně starají hlavní postavy. Tahle ústřední dvojice má do sympatií daleko, a pokud by se vyhlašovala anketa o nejpodivnější filmový pár, Gloria s Michelem by jistě okupovali přední příčky. Úchylnější sociopaty těžko pohledáte. Závěr pak brutální a lehce melancholický. (04.04.2015)

Solídna psycho dráma s nepríliš príjemnými hlavnými predstaviteľmi, čo ale bolo zrejme zámerom, keďže inšpiráciou tu bol príbeh vražedného dua „Lonely Hearts Killers“. Každopádne je to (miestami) vcelku pôsobivé, natočené v príjemnom vizuále sedemdesiatkového eurohororu a oceňujem aj to, že si film ustrážil vhodnú minutáž, čo býva pri podobných počinoch častým úletom. No akosi som mal z toho pocit déja vu; že si Fabrice Du Welz tak trochu precvičuje Triera. Nieže by mu to nesedelo, no mám radšej jeho predošlú tvorbu.. ani nie preto, že bola hororovejšia, ale preto, že mi pripadala viac „jeho“. Ale aj tak dobre a predovšetkým lepšie než najnovšia Du Welzova komerčná sračka "Colt 45". (28.03.2015)

Kdyby Kalvárie a Vinyan měly dítě, vypadalo by asi jako Alleluia. Fabrice Du Welz ve svém posledním filmu stvrzuje svoji pozici ojedinělého, ale stále poněkud nespravedilivě přehlíženého tvůrce, který se suverénně pohybuje mezi hororovým žánrem, černou komedií a uměleckým filmem. Těžko přesně říct, proč se jeho filmy většinou ocitají "jen" ve vedlejších sekcích velkých festivalů (Týden kritiky nebo Quinzane de realisateurs), ale svojí suverenitou a nápaditostí strkají do kapsy většinu snímků z hlavních soutěží. Alleluia brilantně přejímá poetiku Dogmatu 95 se všemi jeho kontradikcemi a servíruje strhující příběh jednoho zvráceného vztahu, ve kterém mužský princip neustále soupeří s tím ženským. Tím film navazuje na předchozí Vinyan, který tematizoval nezvladatelnou sílu mateřského pudu, zatímco Alleluia se zabývá destruktivním potenciálem ženského milostného vzplanutí. Du Welz své postavy (mimochodem skvěle zahrané Lolou Dueňas a Laurentem Lucasem) stylizuje do fanatických veličin, které svojí přítomností a výrazem zcela ovládají plátno. Tomu tady ještě dopomáhají právě dogmatické stylistické prvky jako ruční kamera, zrnitý (snad dokonce 16mm) film a převaha vypjatých detailů. Alleluia zároveň není suchou artovkou s genderovým podtextem, ale nesmírně zábavným snímkem, který do jisté míry čerpá ze splatterových konvencí a trierovských sebeuvědomělých hříček, jež navíc zručnou manipulací vzbuzují u diváků velmi silné emoce. Výhledově jeden z filmů roku. (24.05.2014)