Mami!

Fotky tady v galerii dost matou, protože první co člověka uhodí do očí je poměr obrazu 3:4. Překvapivě to nevadí, pohledem jsem zbytečně netěkal jinam, důležití jsou totiž tři hlavní představitelé, tedy problematický Steve, jeho máma Die a tajemná sousedka Kylea, kterým tahle stísněnost na filmovém políčku herecky dost pomáhá. Ne vždy ale prožívají jen trápení a zřejmě také záleží na správném úhlu pohledu, jak zazní od jednoho ze sousedů, takže se občas dění na pár příjemných okamžiků roztáhne do plné krásy. Ještě klika, že režisér má koule na to takhle si hrát nejen s formátem, ale vlastně i s naší trpělivostí, protože se mu povedlo vtáhnout mě do tohohle chaosu slov, agrese či beznaděje. Život je prostě jako bowling a bez koulí je to těžký .. (02.11.2014)

Nutno říct, že Mommy je mnohem vyspělejší než Dolanovy předchozí počiny. Konečně se koná méně intelektuálních dialogů a uměleckých záběrů a film je spíše psychologickou sondou do vztahu matky a problematického syna. Do poslední půl hodiny jsem nebyla tolik přesvědčená, ale deprimující (a taky dokonale frustrující!) závěr mě smetl. Kromě toho musím vyzdvihnout hudbu, která zajímavě dokreslovala atmosféru. Přestože chvílemi je film klasicky dolanovsky zdlouhavý, byly tu hodně silné momenty. Wonderwall, karaoke, celá poslední půl hodina. Hlavnímu hereckému triu nemám co vytknout. (30.05.2015)

Chvílemi těžké na sledování a možná i zbytečně dlouhé, ale ve výsledku až děsivě realistické drama o svobodné matce a jejím nezvladatelném synovi, jehož nevypočítatelnost je někdy opravdu nebezpečná. Film stojí a padá převážně na hereckých výkonech, které jsou bez rozdílu bezchybné. Vzhledem k věku pana režiséra, obdivuhodné dílo. (17.05.2015)

Jeden z nejlepších psychodramat v poslední době. Snímek plný emocí, citů a vulgarismů, na který nelze jen tak zapomenout. Změny formátu obrazu ve spojení s zhlédnutím filmu v malém sálu kina Světozor navodily tu správnou atmosféru a vtáhly do děje. Xavier Dolan u mě jednoduše zabodoval. A ta francouzština je tak krásná! (Jen ten soundtrack bych na rozdíl od ostatních tolik neopěvovala. ) (18.11.2014)

Natočit celý film na čtvereček s kompozicí všechno na střed je polopatická hipsteřina na kvadrát. Sice i zajímavý experiment, ale každopádně on je to stejně docela kýč plný přestřelených emocí a postav na zastřelení, který by se dal s klidem zkrátit tak na polovinu, a jen by tím získal na údernosti a zábavnosti. 6/10 (30.10.2014)