Mami!

My (EX)TOP10: Psychologický nářez! Xavier Dolan opět potvrdil svojí scenáristickou kontroverznost a znovu stvořil fascinující filmovou psychologii. Dolan svým prvotřídním videoklipem College Boy vnesl do filmu i svoje režijní kvality v oblasti hudebních videoklipů. Z perfektně zrežírovaných skladeb Wonderwall, Born To Die, apod. nabíhá husí kůže po celém těle. Jsme tu též svědky úžasné technické kuriozity ve filmu, a to při skladbách Wonderwall a Experience. Kdo má rád hrátky s psychikou člověka, je pro něj tento kousek povinností! Nemůžu jinak, než doporučit. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (02.07.2015)

Súčasná inkarnácia Xaviera Dolana musí byť veľmi stará duša, inak si neviem vysvetliť, ako môže 25-ročné režisérske ucho takto hlboko chápať vzťah matka-syn. Takmer nepozerateľný film. Vôbec nie preto, že by bol zlý. Práve naopak, je úplne skvelý. Jeho sledovanie ale naozaj v mnohých pasážach spôsobuje ťažký diskomfort. (16.12.2016)

Do nějaké 125. minuty jsem si říkala, že už se na "Mami!" v životě nepodívám; jedná se totiž typického zástupce filmů "na jedno zhlédnutí". Teď si ale říkám, že se případnému repete (např. prostřednictvím Filmového klubu, bude-li v něm ČT pokračovat) bránit nebudu, ba co víc, dokonce ho uvítám. S odstupem času si totiž stále více uvědomuji, jak silně na mě některé scény zapůsobily. Herecké výkony velmi dobré (na Kanadu:-)), postavy vám v jednu chvíli lezou na nervy a vzápětí jim upřímně fandíte, formát obrazu netypický a jeho změny načasované skvěle. Nejsilnější momenty: taneční večer, skupinové focení, karaoke, obchoďák, vysněná vize budoucnosti + vše od závěrečného "výletu"... Jo a co se výběru písniček týče, nadávejte si, jak chcete, ale mně se trefili do vkusu úplně maximálně.;-) (30.10.2014)

Od začátku do poslední klapky to byl výborný film se vším všudy. Neotřelý námět, dokonalá herecká sestava stávající ze tří osob, maximálně působivý soundtrack. Pravdou je, že na konci mně tekly slzy jak hrách a to se mně až tak často při mé velké sledovanosti dramatických žánrů nestává. Ani jedna z těch tří postav nebyla v relativně normální psychické pohodě a to nemluvím o Stevovi, který trpěl hyperkinetickou poruchou. Pro mě bylo podstatné, že jejich vnitřní bolest vyzařovala snad z každého jejich nádechu a výdechu. Kamera byla vynikající, protože dokázala jejich pocity nasnímat s obrovským citem pro danou situaci. Když se zmíním třeba o momentu, kdy byla máma se synem a s pofidérním advokátem v restauraci, následný zpěv Steva a vzápětí matčin zoufalý výkřik plný bolesti do tmy a ticha, tak to byl tak silný, emocionální zářez do srdce, který si budu dlouho pamatovat. A konec vygradoval do té nejvyšší laťky zoufalosti, bolesti a beznaděje. A ano, souhlasím s tím, že i ojedinělý formát mohl přispět k tak intenzivnímu zážitku. Po herecké stránce mohu už jen tleskat. Bravo Anne, Oliviere a Suzanne ! (14.06.2015)

Natočit celý film na čtvereček s kompozicí všechno na střed je polopatická hipsteřina na kvadrát. Sice i zajímavý experiment, ale každopádně on je to stejně docela kýč plný přestřelených emocí a postav na zastřelení, který by se dal s klidem zkrátit tak na polovinu, a jen by tím získal na údernosti a zábavnosti. 6/10 (30.10.2014)