Mami!

Natočit celý film na čtvereček s kompozicí všechno na střed je polopatická hipsteřina na kvadrát. Sice i zajímavý experiment, ale každopádně on je to stejně docela kýč plný přestřelených emocí a postav na zastřelení, který by se dal s klidem zkrátit tak na polovinu, a jen by tím získal na údernosti a zábavnosti. 6/10 (30.10.2014)

„Poznala jsem tu spoustu dětí. Některým dokážeme pomoct, jiným ne. Snažili jsme se Steveovi pomoct, škola zrovna tak. Teď je řada na vás.“ Jenže dokáže Diane v tomhle nelehkém úkolu obstát? Možná, že si uřízla až příliš velký krajíc chleba…Od Dolana jsem viděl pouze jeho debut Zabil jsem svou matku a Mami! mu je v lecčem podobný. Opět je hlavní téma filmu náročný vztah matky a syna, znovu je to mnohdy emocionálně silně přepjaté (až s patologickými momenty). Jde z toho ovšem cítit vyzrálost. Režijně jde o jistější dílko (např. nápad s obrazem výborný, stejně tak s „budoucností“), avšak hlavně mezi matku a syna vstupuje někdo třetí, který výrazně změní atmosféru i vyznění filmu. Nebyl jsem si jistý, zda mnou děj nějak citově pohne, když mi ani 1 z postav nebyla zpočátku moc sympatická. Film se mi však nakonec dostal pod kůži sice pomalu, ale jistě. A konkrétně pasáž s Kylou a Dianou pro mě byla jedna z nejemotivnějších za hodně dlouhou dobu (narozdíl od samotného závěru, který se mnou příliš nehnul). Celkově dám solidní 4*. (03.07.2022)

V mnoha ohledech nepřesvědčivý film, ale jeho "nálady" jsou skvělé. Dolanova brutálně hysterická teatrálnost je pro mě čímsi lákavá a dokážu se na ni k vlastnímu překvapení celkem naladit. Moment, kdy se za zvuků Oasis roztáhne obraz, je nepochybně geniální, může se směle rovnat se zpěvem Ala Johnsona v Jazzovém zpěvákovi nebo vstupem Dorotky do Oz - maximální vtažení médiem. I kdyby celý zbytek filmu existoval jen proto, aby mohl rezonovat, nepovažoval bych to za málo (Za největší chybu filmu považuju, že Dolan neodolal, nenechal ho úplně osamocený a pokusil se ho ještě zopakovat podruhé, nevyhnutelně s menším účinkem.) (19.07.2017)

O tom, jak se agresivní nezvladatelný spratek a jeho čúzovitá matka neustále posílají do prdele. První hodina mi přišla vyloženě čistě o vulgarismech (kanadská reakce na South Park?), nicméně čím dál víc ke konci vyplouvají na povrch charaktery postav a snad i důvody, proč těmhle nesympatickým postavičkám trochu fandit. 7/10. (10.07.2014)

Od začátku do poslední klapky to byl výborný film se vším všudy. Neotřelý námět, dokonalá herecká sestava stávající ze tří osob, maximálně působivý soundtrack. Pravdou je, že na konci mně tekly slzy jak hrách a to se mně až tak často při mé velké sledovanosti dramatických žánrů nestává. Ani jedna z těch tří postav nebyla v relativně normální psychické pohodě a to nemluvím o Stevovi, který trpěl hyperkinetickou poruchou. Pro mě bylo podstatné, že jejich vnitřní bolest vyzařovala snad z každého jejich nádechu a výdechu. Kamera byla vynikající, protože dokázala jejich pocity nasnímat s obrovským citem pro danou situaci. Když se zmíním třeba o momentu, kdy byla máma se synem a s pofidérním advokátem v restauraci, následný zpěv Steva a vzápětí matčin zoufalý výkřik plný bolesti do tmy a ticha, tak to byl tak silný, emocionální zářez do srdce, který si budu dlouho pamatovat. A konec vygradoval do té nejvyšší laťky zoufalosti, bolesti a beznaděje. A ano, souhlasím s tím, že i ojedinělý formát mohl přispět k tak intenzivnímu zážitku. Po herecké stránce mohu už jen tleskat. Bravo Anne, Oliviere a Suzanne ! (14.06.2015)