Epizódy(10)
-
Pilot (E01)
-
Ještě jednou včerejšek (E02)
-
Šeptaná tajemství (E03)
-
Raketa (E04)
-
He in Racist Fire (E05)
-
Cyclone (E06)
-
Král a já (E07)
-
E. A. B. (E08)
-
Královna rock'n'rollu (E09)
-
Alibi (E10)
Obsahy(2)
Nový seriál od Martina Scorseseho, Micka Jaggera a Terence Wintera je zasazený do New Yorku sedmdesátých let minulého století. Velkolepou jízdu napříč hudební branží, jež byla v době nástupu punku, diska a hip-hopu prosáklá drogami a sexem, sledujeme očima šéfa hudebního vydavatelství Richieho Finestry (Bobby Cannavale). Ten se ze všech sil snaží zachránit svou nahrávací společnost i vlastní duši, aniž by musel jít přes mrtvoly. (HBO Europe)
(viac)Videá (11)
Recenzie (98)
Jednak jo, minimálně první díl za to stojí. A funguje i celý desetidílný oblouk, byť trochu racionálnější rozhodnutí by bylo udělat tři filmy s tlakem na osekání zbytečností místo deseti dílů a přítomné vaty. První film, pilotní díl, jde ovšem v luxusním duchu Vlka z Wall Streetu a dobré Scorseseho praxe, u toho jsem se bavil vpravdě královsky. No a jestli má něco smysl, aby přežilo, tak je to soundtrack a pár legendárních scén. Jinak z Vinylu, odvážím se tvrdit i jako někdo, kdo se nenudil vůbec a je rád, že to vzniklo, nezbyde za pár roků nic. Na to je už seriálová scéna přeplněná a žánrové i vtipné vymezení tomu nezabrání. ()
Vinyl mě nalákal na autentickou jízdu hudebním průmyslem 70. let. V půlce série jsem si bohužel uvědomil, že to úžasné zasazení je jen kulisou, nedůležitým pozadím pro osobní drama nepoučitelného feťáka. To by samo o sobě mohlo být zajímavé, ale kvůli tomu jsem do seriálu nešel. Hlavně ani jedna část není zpracovaná opravdu dobře. Většina epizod sestává z Richieho sjetého pobíhání a řvaní na všechny kolem, tedy pokud fet teprve nehledá. Do toho jsou zamíchány nějaké camea dobových muzikantů, vedlejší linky sem tam zajímavých postav, které se kvůli pomalému tempu nedočkají rozuzlení, a občas nějaký ten song pro radost. Takhle fungují prakticky všechny epizody, takže i na ploše deseti epizod se rychle dostaví repetice a nuda. Nejvíc mě ale štve, že kromě první epizody jsem z toho vůbec necítil vášeň pro hudbu. Richie o ní pořád mluví, ale ze seriálu samotného nikdy nečiší. The Get Down dokázal i přes fantastičtější námět a trochu neohrabané vyprávění zachytit ducha doby daleko lépe a zábavněji. ()
Řečeno běžkařkou terminologií, strašně mi to nechutnalo. Dlouho jsem se tím trápil, snad žádný seriál o deseti dílech mi netrval tak dlouho, dal jsem jeden díl na nějakou dobu odložil (klidně zkouknul celý jiný seriál) a tak dále. Není v podstatě vůbec špatné, má to dobře postavený děj, skvělé postavy, výborně trefenou atmosféru doby a místa kde se to odehrává, drogy, alkohol, dokonalou hudbu, super hlavního hrdinu, ale pořád mi to přijde takové nijaké. Jak je to správné slovo? Mám z toho neochvějný pocit, že to bylo točeno jen na efekt, chybí v tom upřímnost. Zároveň je ale super, jak to je pěkně otevřeně ukončené, kdy se spoustu věci nedořešilo. Zase se musím přiznat, že poslední tři díly jsem dal v kuse a už nic neodkládal. ()
Fyzikálně perfektní. Princip entropie a Murphyho zákony dotaženy k seriálové dokonalosti. Richie Finestrovi se totiž sere absolutně všechno co se posrat může. A čím dál více. Cannavale je král, Juno Temple skvělá, Emily Tremaine jakbysmet. Na druhou stranu Olivia Wilde je trochu zklamáním. Výborná práce pánů Scorseseho, Jaggera a Wintera, i když na 5* by potřebovala být ještě o chlup lepší. ()
Galéria (82)
Fotka © Home Box Office (HBO)
Zaujímavosti (5)
- Projekt, který tehdy nesl název "History of Music," se nejprve krátce ohřál u společnosti Paramount, než v roce 2010 definitivně zakotvil u HBO. Scénář pilotního dílu "zatím nepojmenovaného rokenrolového seriálu" nakonec vzešel z pera Terence Wintera, scénáristy seriálu Impérium: Mafie v Atlantic City (který zároveň napsal scénář k filmu Vlk z Wall Street) a George Mastrase (který stojí za seriálem Perníkový táta). (Zdroj: HBO Europe)
- V 2. epizóde 1. série sleduje Richie (Bobby Cannavale) v kine premietanie filmu Drak prichádza (1973). (Irktus)
- Richie Finestra (Bobby Cannavale) nosí hodinky Rolex Datejust ve verzi bicolor. (Liqid)
"Každá generace je plná ztracenejch mladejch lidí, kteří potřebujou slyšet, že nejsou sami. A oni to slyšej. Slyšej to v deskách, který vyrábíme. Pro ty je Alibi. Pro tyhle mladý. Potřebujou hlas. A tím je Alibi!" Neznám asi jinej seriál, kterej by byl s Vinylem srovnatelnej (už třeba jenom tim, že na něm spolupracujou takový osobnosti jako Jagger se Scorsesem). Je to specifický - dokážu si představit, že zákulisní život hudebního labelu sedumdesátejch let někoho lákat nemusí, já jsem z toho ale byl nadšenej. Nepodbízivost divácký většině (viditelná už na tom žánru/scénáři) je znát i na svébytnym tempu vyprávění - seriál nikam nespěchá, ani nehledá efektní a dramatický zápletky za každou cenu. Děj je navíc prokládanej fascinujícíma hudebníma vstupama, který jsou naprosto dechberoucí - samozřejmě hraný a zpívaný přímo hercema a zasazený do aktuální scény, což z nich dělá jeden z nejúžasnějších a nejsugestivnějších prvků seriálu. A ani tyhle hudební obrazy nejsou nijak kompromisně krácený - všechno zní právě tak dlouho, jak je z hlediska znějící hudby potřeba. Nevídaný, nádherný, prostě čistá slast; pro někoho jinýho ale zase může jít jen o další rozvláčnost ve stylu vyprávění. Bobby Cannavale ale věčně nadopovanýho, v neustálym stresu žijícího manažera a vedoucího značky hraje skvěle - i to jeho balancování na hraně propasti (a často i za ní). Na hraně rozpadu vztahu a rodiny, rozpadu přátelství, ale i na hraně zhroucení labelu a nakonec skoro i samotnýho života - všechno tohle manévrování krůček nad propastí, všechen tenhle zoufalej boj o přežití je v neustálym a živelnym propojení s hudbou mluvící o tomtéž; s hudbou provokující, hledající a tápající, bořící hranice, nabourávající starý a zažitý a přinášející živý a nový. Ritchie/Cannavale tim všim proplouvá tak nějak najednou, pro něj to je ten samej niternej konflikt, se kterym se vypořádává na několika rovinách zároveň. Ta detektivní/gangsterská rovina je skvělá, obrovsky silný je i jeho rodinný pachtění - a třeba ten díl (Cyclone), ve kterym projíždí v několikadnennim deliriu s kámošem Ernstem všechny možný okolní podniky, ten je úplně mrazivej. Úžasnej je i mladej Jagger s jeho krásnou femme fatale Juno Temple (i s celejma Nasty Bits), úžasná dějová linka je i ta končící přerodem značky (zase zaniknutim toho starýho a znovuzrozením v něco novýho) a zároveň rozchodem se spoluzakladatelem labelu Zakem, kterej držet krok s turbulentnim vývojem nezvádl... Všichni herci hrajou skvěle, jsou skvěle vybraný, naprosto stoprocentně fungujou jak hudební čísla, tak ty "filmový", uvěřitelnost a autenticita jsou pro mě na naprosto nejvyšší míře na všech úrovních. Za mě ten seriál nemůže bejt lepší - pro mě to je jednoznačně 5* záležitost a strašně mě mrzí že druhý série se už nedočkáme. Vzhledem ale k tomu, jaký seriály si dnešní publikum asi žádá, a jaký čísla studia očekávaj od sledovanosti a příjmů, vzhledem k tomu to asi chápu - nakonec je to vlastně jenom čistej byznys. Teda vlastně je a zároveň neni, žejo - ostatně stejně jako u Ritchieho Alibi Records. () (menej) (viac)