Vinyl
Pilot
Obsahy(1)
New York, 1973. Prezident nahrávací společnosti American Century Records, Richie Finestra, a jeho partneři se chystají prodat krachující firmu vydavatelství German Polygram. Po dramatické schůzce je však jasné, že je prodej ohrožen. Na cestě domů do města Greenwich v Connecticutu Richie neplánovaně narazí na Lestera Grimese, hudebníka, s nímž sdílí velmi komplikovanou minulost. Zatížen myšlenkami na něj se poté vrací do kanceláře, kde se dozvídá o dalším problému: Frank "Buck" Rogers, pompézní majitel řetězce rozhlasových stanic, oznamuje, že bude bojkotovat American Century kvůli údajnému urážlivému chování jednoho z interpretů firmy.
Richie reaguje na krizi tím, že přikáže jeho kreativnímu řediteli najít nové umělce. Na tuto výzvu ale zareaguje asistentka vydavatelství a přivede punkovou kapelu The Nasty Bits. Richie mezitím žádá o pomoc nezávislého propagačního zástupce, drsného Joeho Corsa, aby mu pomohl se situací kolem Bucka Rogerse, která ale nakonec skončí velmi špatně. Pod návalem neblahých okolností Richie tak těžce vykolejí ze svého života a znovu propadne svým neřestem, které se u něj projeví těžkou agresí – zdemoluje ve svém domě obývací pokoj a ohrozí vztah se svou ženou Devonou a jejich dvěma dětmi. Poté se Richie ocitne pod vlivem kokainu v dolní části Manhattanu, kde ho skupina mladých lidí vtáhne do klubu Mercer Art Center, což ho nasměřuje na novou, neočekávánou dráhu. (HBO Europe)
(viac)Recenzie (25)
„Not getting fuck.“ Vypadá to, že se Scorsese rozhodl zdržovací taktiku ze svého posledního filmu uplatnit ve větším rozsahu. Vícero scén prvního dílu Vinylu připomíná nejvtipnější segment Vlka z Wall Street (ochrnutý DiCaprio), který byl dlouhý a zábavný, ale děj ve výsledku posunul jen minimálně. Vážně nevím, jestli bylo takhle retardované vyprávění úmyslem, nebo tvůrci jen potřebovali hodinovou zápletku roztáhnout na dvojnásobnou délku, pročež připsali desítky minut nikam nevedoucích slovních výměn, na jejichž konci se občas stane něco zásadního a naprosto nepředvídatelného. Dějové zvraty je těžké odhadovat i díky napájení vyprávění z několika žánrových zdrojů. Bezohledná komediální jízda, při které nezůstává ušetřena Anna Franková, ABBA ani Čechov, se překrývá s existenciálním dramatem vyhaslého producenta, jehož propad do temnot a odcizení se rodině (o které se poprvé dozvíme až po nějakých 40 minutách) uspíší úhyb k temnému krimi. K dojmu divokého večírku, který Scorsese uspořádal hlavně sobě pro radost, přispívají nápadné vizuální citace z jeho dřívějších filmů (Taxikář, Mafiáni) a vypravěčská neukázněnost. Hledisko Richieho, který se nám hned na začátku představuje jako nespolehlivý vypravěč, sice dominuje, ale zároveň jej bez velkého přínosu pro konstrukci fabule obohacují hlediska Jamie a v jedné scéně protagonistu opustíme ve prospěch Devon. Časté (a s blížícím se koncem stále častější) flashbacky a muzikální vsuvky slouží hlavně k rytmizaci vyprávění, které – paradoxně i zásluhou scén s dlouho oddalovanou pointou – nelze mnoho vytknout. Pilot Vinylu připomíná přepálený rockový muzikál. Díky právům k největším rockovým hitům skvěle zní a díky nepokojné kameře na okamžik nenudí tím, jak vypadá, ale už mu tolik nezáleží na struktuře vyprávění a na tom, co nám sděluje. Třeba do sebe jednotlivé dílky lépe zapadnou s dalšími epizodami. ()
Vinyl připomíná Martyho starší věci. Bohužel jen připomíná. Tím, že jde o seriál nedochází k hlubší pointě a člověk se tak může "pouze" unášet dokonalou atmosférou roku 1973 a vychutnávat si trefné hlášky a drogové eskapády. Ono to není málo, ale člověk prostě čeká víc. Uvidíme co přinesou další díly. Bobby Cannavale zatím výborný. ()
Dobová atmosféra je nepopiratelná a sála z každého záběru. Bobby Cannavale mě pojetím své hlavní role taky příjemně překvapil, ale hodina čtyřicet osm je na pilot přece jen moc. Chápu, že to byl asi záměr, aby se divák pořádně sžil s většinou postav, ale na druhou stranu pomalejší tempo může někoho odradit a druhý díl už si nikdy nepustí. Každopádně srdce každého hudebního fandy zaplesá. Pilot 75% ()
Asi ta nejlepší pocta hudebním sedmdesátkám a rockovým peckám, jako si umím představit. Atmosféra je parádní, jeden dobový flák střídá druhý, Bobby Cannavala by snad ani nemohl být geniálnější a Scorsese jede na plný režijní plyn. A co na tom že přitom opakuje své osvědčené postupy. Jeden z těch seriálový kousků, jenž by miimálně v pilotu snesl velké plátno. Jestli si takovou kvalitu udrží celá série, máme se sakra na co těšit. ()
Teprve dnes jsem se o tomto projektu dozvěděl a vsechna jména v pozadí mně přesvědčila, že to bude něco mimořádného. Pan Režisér nezklamal, dostal jsem bezkonkurenční pilot, který musí každého, kdo se alespoň povrchně zajímá o hudbu přikovat k obrazovce. Moc bych si přál, aby celé sérii nedošel dech a netrpělivě vyhlížím pokračování. ()
Reklama