Čo sme komu urobili?

Film se pohybuje s lehkostí sněhobílého mráčku na blankytné obloze, je velmi politicky korektní, avšak ne tak, aby z toho člověku bylo blivno. Děj nemá smysl hlouběji analyzovat, protože slouží jen pozitivní atmosféře a humornému nádechu jako celku. Chyběly mi zde nějaké opravdu vtipné bomby, nebo alespoň bombičky, které se ve filmu, kde se do rodiny spojí arab, žid, asiat a černoch vyloženě nabízejí. Ovšem to by musel přijít ke slovu někdo jako Seth Rogen... 5/10 (12.05.2019)

Příjemná a pohodová komedie o multikulturní Francii plná nekorektního politického humoru. Trošku mě zarmoutilo, že humor nebyl o pár trošiček černější. Myslím si, že u takového nápadu se mohl režisér, popřípadě scénáristé rasisticky vyřádit. Takových těch scének, kdy se smějete tak, že spadnete z posedu se tu věru nedočkáte. Trošku mi přišlo, že se páni tvůrcové hodně báli, aby náhodou někoho neurazili moc. Co víc dodat? Velmi příjemně mě překvapili, pro mě osobně zcela neznámí, herci a herečky. Ve vzduchu poletuje příjemná francouzská pohoda. No, podívat se na to rozhodně dá. Že bych si z toho promočil trencle to zase ne. Takové spíše slabší 3 *. (15.12.2014)

Kdo se při výběru filmů orientuje podle slavných režisérských es, ten se filmu Co jsme komu udělali nejspíš obloukem vyhne. Kdo vyhledává přítomnost hvězd filmového plátna, taky nemá důvod ztrácet se snímkem čas. Přesto jde ve Francii o divácky nejúspěšnější kousek roku 2014, který ve vzácné shodě ocenilo publikum i filmová publicistika. V době, kdy bezmála každý třetí Francouz volí pravicové radikály, kdy se z francouzských muslimů bojujících za extremistický Islámský stát na Blízkém východě dá sestavit menší armáda, kdy zemi zaplavují antisemitské útoky, je zkrátka příjemné vidět film, který palčivé téma soužití v multietnické společnosti, střetávání a hledání náboženské a etnické identity bere s komediálním nadhledem a směřuje ke vzájemnému pochopení a klasickému happyendu. Partnery čtyř půvabných sester sice dělí kde co, přes všechno hašteření však dokážou k sobě nalézat cestu. Nejde přitom o nich hlubokomyslného, je to ryzí oddechovka, lidová komedie, která nemá ambice dobývat festivalové soutěže a útočit na žebříčky prestižních titulů sestavované uznávanými kritiky. Je ale natočená vkusně a nic ošklivého na její účet napsat nemůžu. Příjemné pokoukání, byť o nic zásadního určitě nejde. Celkový dojem: 75 %. (11.12.2014)

Prý je tenhle film jeden z nejúspěšnějších filmů ve Francii v tomto roce. A já se popravdě vůbec nedivím. Za prvý je to komedie, což je všeobecně oblíbený téma a za druhý se brutálním xenofobním způsobem naváží snad do všech národností, které se aktuálně neustále do Francie cpou, a se kterými má Francie v současné době velké problémy. Pro některé xenofobi tady ale musím říct, že naštěstí v tomhle filmu byl každej absolutní sympaťák (nehledě na ty dcery, ty byly vysloveně k zulíbání) a tak jsem si film mohl maximálně užít. Pátou hvězdičku si navíc vysloužil Christian Clavier, který předvádí naprosto dokonalou roli otce, kterej není schopnej přijmout žlutýho, černýho, Araba ani Žida v rodině. Hezky se mu to u zeťáků sešlo, co? (15.12.2014)

Nejsem zrovna fanoušek francouzské kinematografie (už jsem to několikrát přiznal), přesto jsem se u této komedie hodně dobře bavil a za běžných okolností by to filmu určitě vyneslo čtyři hvězdičky, jenže jsem měl pocit, jakoby to celé vzniklo na žádost šéfa propagandy EU, proto šel ten jeden kousek dolů. V reálu bývají velké rodinné oslavy pěkně náročné, peklo, jaké by muselo vzniknout při společném setkání téhle multikulturní rodiny, si nechci ani představovat. (05.03.2019)