Fotograf

Saudek a jeho fotografie mi nic neříkají, takže z tohoto hlediska byl pro mě film nepříliš zajímavý. Co se kauzy Jana a Sáry Saudkových týče, tak ta mě také příliš nezajímá, takže spekulací nad tím, jak to ve skutečnosti bylo, jsem byl ušetřen. Tudíž jsem se mohl soustředit na samotný děj, který se točí okolo lehkovážného bonviána, který se stane, kromě jiného, obětí ambiciózní mrchy. Ale právě ten komplot, který měla Sára, v tomto případě Líba, na hlavního hrdinu připravit, byl to jediné, co by se dalo označit za nějakou nosnou kostru a to jen s přivřenýma očima. Ono k němu totiž nic nesměřovalo. Přes hodinu a půl se vlastně jednalo o sled večírků, focení a tak podobně, což občas rozčísly nějaké sondy do minulosti (II.SV, normalizace), které tady byly naprosto nepatřičné. Pak, v závěrečné půlhodině, se z celkem milé holky stane, jakoby mávnutím kouzelného proutku, mrcha, což působí všelijak, jen ne uvěřitelně. Na tom nese vinu i nepříliš přesvědčivá Marie Málková. Kdo byl naopak zcela přesvědčivý, byl Karel Roden, kterému se dalo věřit každé gesto i každý výraz. Je to především on, kdo tahá silně nevyvážený film do lehkého nadprůměru. 55% (13.05.2015)

Jan Saudek je hodně zvláštní a svá figura, kterou člověk nepřehlédne jako krajinu. Člověk ho buď přijme nebo nepřijme. Není žádná jiná možnost. Klobouk dolů před Karlem Rodenem. Zraje jako víno. To byl parádní výkon, úplný koncert. Introvertní osoba dokonale zahrála extroverta. Ale Saudek je prostě Saudek, ten se napodobyt nedá. Je jako živelná pohroma, nebo se alespoň tak prezentuje na veřejnosti. Člověk, který má velký nebo mimořádný talent, tak za něj musí zákonitě zaplatit, aby vše bylo v dokonalé harmonii. Čím větší talent, tím větší je i daň za něj. Z filmu mám velmi rozporuplné pocity. Nedokázala jsem se pořádně ztotožnit ani s jednou postavou. Celé mi to přišlo jako slepenec bláznivých epizod. Nemůžu se zbavit pocitu, že šlo jen o bláznivý sen, ze kterého jsem se ještě pořádně neprobudila. Mám v hlavě i pár otazníků, na které budu chtít odpovědi. Bez skutečného Jana Saudka bych se klidně obešla, protože mě jeho přítomnost rušila. (11.05.2015)

Irena Pavlásková se za Fotografa nemusí stydět. Udělala film o Janu Saudkovi pro diváky, on s ní spolupracoval, takže si mohl ovlivnit, co chce a potřebuje, aby šlo ven. Není tu vykreslen jako díl Genu, spíš jako poděs, zodpovědnost nulová, citlivost obrovská, sobeckost často jako nástroj přežití nutná. Sára naznačená jako mrcha, která od začátku manipulovala. Pohled z jedné strany, ale vyrovnám se s tím, tenhle pocit jsem z ní mívala taky. Pro všechny případy je to jen "inspirované". Každopádně to podstatné ... bohémská povaha a talent nejen k focení, ale i k malování a k vyslovení se, potřeba nasávat z lidí a současně být jimi nerad obtěžován, jakási táhlá bolest a příval svalnatých řečí na její obalení ... to ve Fotografovi je a mně se to líbilo, dovedu si klidně představit i Oscara. (13.05.2015)

Docela jsem váhala v hodnocení. Není to úplně průměrné, takže jsem nakonec dala 4 hvězdy. Má to rozhodně něco do sebe. Nechybí tomu vulgarita, nahota a faleš. Ale to se dalo čekat. Člověk sice ví, jak to bude asi probíhat dál, ale je to výborně a napínavě natočeno, že na tom vlastně nezáleží. Největší uznání patří samozřejmě Rodenovi, k němu nemám výhrady. Ostatně stejně jako k Málkové. Tady předvedla, že něco umí. (01.10.2015)

[ viděna a hodnocena televizní, dvoudílná verze ] Film neskutečně rozporuplný, na jednu stranu je tu totiž spousta scén, které jsou zbytečné, ic neříkají a nabourávají tempo i atmosféru, ale na druhou stranu je i tak příběh dobře odvyprávěn a především - má fenomenálního Rodena, který předvádí svůj životní výkon, nesklouzává ke karikatuře a dokázal dokonale zachytit saudkovskou excentričnost, klaním se hluboce a pokorně tomuto umění a obětuji za něj šálek čaje. Scény, které mi byly nejvíc nesympatické, byli poněkud zbytečné flashbacky do trudmé minulosti, obzvlášť, když emoce by mnohem lépe zvládl vyvolat jen Rodenský monolog, oproti tomu zas stojí na druhé straně výborné scény s vznikem jednotlivých fotografií, neboť jsou jak dobře natočeny, tak jsou především skvělým odkazem na reálné práce. Jako zdivočelý delfín páchající zlo drcením dětských písečných hradů ničí tenhle film zbytečná stopáž, čiže za průměrné tři hvězdy, ovšem kdybych viděl kinosestřih, zřejmě bych šel i výš. (11.05.2015)