Deti raja

Krásný příběh, který vychází ze skutečných událostí a oslavuje postavu Jeana Gasparda Debureau nebo Jana Kašpara Debrio, chcete-li. Je to ale oslava divadla a herectví obecně, což se projevuje v úchvatných hereckých výkonech. Nevěřil jsem tomu, že tříhodinový snímek z roku 1945, navíc francouzský a s podobným tématem, udrží pozornost celou dobu, ale "Dětem ráje" se to skutečně povedlo. (23.09.2014)

Nejvíce ceněný Carného film mi připadá nejvyčpělejší. Utahaný a hanebně dlouhý snímek plný předválečného pojetí romantiky se občas otře o sociální téma, občas si otře nos do divákova rukávu, ale hlavně předvádí pantomimická vystoupení Deburaua, o němž nepochybně zajímavěji vyprávěl Kožík filmově zpracovaný pod taktovkou Baladi. (15.06.2014)

Byl by z toho dobrý seriál. Obrovská stopáž přidává rozhodnutím postav na osudovosti, na druhou stranu stačí sto minut a mé znalosti jejich charakterů již nelze rozšířit. Marcel Carné je každopádně velice citlivý a uvědomělý autor, u něhož paralely divadla a filmu, pantomimy a divadla, herectví němého a mluveného a herectví a života bez opony, nelze brát lehkovážně. (01.04.2013)

Ten kto má rád dlhé zamilované prepletené príbehy, divadlo, balet, páčivé výjavy pripomínajúce rôzne obrazy z dejín umenia, kto sa opája dekoratívnou hrou, ten nedá na tento trojhodinový filmový bachant dopustiť. Veď áno, skvelé to bolo, fajn a milé. Také úprimne urobené, so skvelou výpravou, umelými koníkmi, cválajúcimi po javisku, kopou pantomímy, divadla, množstvom štatistov, kostýmami a tak. A láska ako trám, veľká a nešťastná. Ale mohutná ani storočný dub. Vyrastajúca z divadelného podhubia. Niečo ako čítanie povinnej literatúry na školách. Vo fiktívnom súboji (spomína sa v komentári užívateľky Morien) dávam jednoznačne prednosť Casablanke. Pretože, ako uviedol Cimr toto pripomína dielo Aloisa Jiráska. (07.09.2015)

Prokletá láska čtyř rozdílných mužů k jedné ženě v okázalém a hříšném světě, kde poezie, maškaráda i zločin hnízdí v těsném sousedství. Ve všech směrech brilantní a dechberoucí film. Jeho délka je neoprávněným strašákem, protože každý záběr má své nezaměnitelné kouzlo a postará se o exkluzivní zážitek všech zažraných cinefilů. Ti se totiž přistihnou, že Les enfants du paradis sledují hlavně srdcem a ty tři hodiny jim uběhly neuvěřitelně rychle. (18.10.2011)