Deti raja

(1001) -"Paříž je příliš malá pro takové milence, jako jsme my dva." Kdo by to řekl, že upadnu do lásky jen tak zničehož nic a proti své vůli, ačkoliv básníci by myslím řekli, že jinak to nejde. Už několikrát jsem v rozhovorech četla, jak moji oblíbení tvůrci citují tento film jako ten, který jim způsobil lásku k (dramatickému) umění, a okamžitě jsem pochopila, co tím mysleli. Kdo by čekal takovéhle věci ve filmu z roku 1945, respektive proč se někdo namáhá s obdivováním Casablancy, když by mohl obdivovat tohle! V poslední době jsem si hodně stěžovala na bezmyšlenkové používání dialogu ve filmech a Děti století mi nabídly lék z té mizérie. Občas mají slova opačný význam k celkovému smyslu promluvy, občas popisují přesně to, co mají, občas se opakují a plynutí filmového i fikčního času jim dodává jiný význam. Dohromady je to blaho pro moji hlavu. ♥ -"Ztichni, neslyšíme přes tebe pantomimu!" (16.06.2015)

Nejvíce ceněný Carného film mi připadá nejvyčpělejší. Utahaný a hanebně dlouhý snímek plný předválečného pojetí romantiky se občas otře o sociální téma, občas si otře nos do divákova rukávu, ale hlavně předvádí pantomimická vystoupení Deburaua, o němž nepochybně zajímavěji vyprávěl Kožík filmově zpracovaný pod taktovkou Baladi. (15.06.2014)

I přes úžasný dabing pánů Cupáka a Brouska staršího (ten si s rolí Fréderica náramně vyhrál) a plejády dalších (Holý, Kubánková, Adamová, Řanda, Větrovec...) musím konstatovat, že Děti ráje jsou už vybublanou limonádou francouzských bulvárů a kabaretů. Milostné drama mezi dvěma herci a dvěma ženami je r o z t a h a n é do několika desetiletí, přičemž herci nezestárli ani o den, stopáž neopodstatňuje jednoduchý děj, i ta hudební a divadelní čísla by se vešla bez problémů do obligátní hodiny a půl. Pro mě zklamání, ačkoliv se jedná o jeden z nejstarších zachovalých dabingů mé filmotéky. (27.02.2016)

Krásný příběh, který vychází ze skutečných událostí a oslavuje postavu Jeana Gasparda Debureau nebo Jana Kašpara Debrio, chcete-li. Je to ale oslava divadla a herectví obecně, což se projevuje v úchvatných hereckých výkonech. Nevěřil jsem tomu, že tříhodinový snímek z roku 1945, navíc francouzský a s podobným tématem, udrží pozornost celou dobu, ale "Dětem ráje" se to skutečně povedlo. (23.09.2014)

Ten kto má rád dlhé zamilované prepletené príbehy, divadlo, balet, páčivé výjavy pripomínajúce rôzne obrazy z dejín umenia, kto sa opája dekoratívnou hrou, ten nedá na tento trojhodinový filmový bachant dopustiť. Veď áno, skvelé to bolo, fajn a milé. Také úprimne urobené, so skvelou výpravou, umelými koníkmi, cválajúcimi po javisku, kopou pantomímy, divadla, množstvom štatistov, kostýmami a tak. A láska ako trám, veľká a nešťastná. Ale mohutná ani storočný dub. Vyrastajúca z divadelného podhubia. Niečo ako čítanie povinnej literatúry na školách. Vo fiktívnom súboji (spomína sa v komentári užívateľky Morien) dávam jednoznačne prednosť Casablanke. Pretože, ako uviedol Cimr toto pripomína dielo Aloisa Jiráska. (07.09.2015)