Nekromantik 2

Film působí, jako by snad bylo v Německu běžné být fascinován smrtí a rozebraným lidským, či zvířecím tělem. Druhý Nekromantik sympaticky pokračuje v duchu svého předchůdce, tedy něco jako orgie s řádně nahnilou mrtvolou by již neměla nijak překvapit. Nepředpokládám, že by se k filmu někdy dostal milovník zvířat, ale předem varuji, že i zde se to neobejde bez detailních záběrů na zpracování tentokrát tuleního těla. Chvílemi je snímek zvrácenost sama, následně hotová romance, občas svým způsobem komedie, no a místy i celkem utahaná a nezáživná podívaná. Zvláště je třeba vypíchnout konec, který je přesně jako v jedničce vrcholem nápadité zvrhlosti. Vcelku je tedy Nekromantik 2 velmi působivý film, jen by mne zajímalo, zda ta dávka úchylnosti je čistě věcí nadšení a chtíče šokovat publikum, nebo chtěl režisér demonstrovat a odsoudit temné aspekty lidské povahy a vše tak obrátit v jeden veliký experiment. (26.04.2006)

Člověk má někdy chuť si tak sednout a dát si něco pěkného, něco romantického, něco nekromantického. No a tak si pustí Nekromantika. A jelikož jedničku viděl vícekrát, pustí si dvojku. A ta dvojka není tak dobrá jako jednička. Co je ale výborné, hudební podkres od starých zámých borců Daktari Lorenze, Johna Boy Waltona, Hermanna Koppa a dalších opět skvěle funguje a svou melancholickou náladou jíž doplňuje vzrušující erotické scény doslova zahřeje na duši. Miluju soundtrack z Nekromantiků a nebojím se je zařadit k té nejlepší filmové hudbě. A co se týče mrtvoly, tak v jedničnce byla lepší, tady byla moc čerstvá. (07.11.2011)

„Nekromantik 2“ je film, který nepotřebujete vidět, pokud jste viděli jedničku. Nepřinese nic nového, jen několik málo skutečně skvěle natočených scén. Samozřejmě v případě, že máte docela silný žaludek. Jinak je to esence toho, co od filmu s podobným názvem a s podobnou anotací očekáváte. Jsem si jistý, že tuhle dvojici filmů už si podruhé nedám, ale jako zkušenost je to zajímavé. (04.06.2015)

Na film jsem šel se svojí holkou v rámci otrlého diváka do aera. S tím, že jsem absolutně nevěděl o co jde. Film začal bez zvuku. Myslel jsem si, že to k tomu patří, akorát mi chyběl zvuk lopaty, když jakási pohledná hnědovláska vykopávala v lodičkách hrob. Pak se ukázalo, že to byla technická chyba. Dvacet minut přestávka a repete. Viděl jsem romantický film pro nekrofily, který se neuvěřitelně táhnul. Opravdu těžko stravitelné až do posledních 20 minut, kdy se to rozjelo. Zajímavé bylo, že kinu bylo daleko víc líto mrtvého tuleně, nežli člověka (U smrti tuleně odešlo pár lidí znechuceně z kina, zatímco u smrti člověka se všichni smáli). Tu a tam se povedl i pěkný vtip. Holce se to líbilo a druhý den jsme zašli ještě na Řezníka. To už se kino tolik nesmálo, ale to je jiný příběh. (16.02.2009)

Co kdybych tě, můj milý, napytlovala? Monika se nehodlá smířit se smrtí přítele, a tak se vydá na hřbitov s krumpáčem a rýčem. Mrtvola ji pak dělá doma společnost a Monika si s ní občas nekrofilně zalaškuje. Jenže je jisté, že nebude dlouho trvat a milý se jí rozpadne (rozteče). Musí se tedy rozhodnout, co si z něho ponechá. Do toho vstoupí nový přítel Mark. Láska jako hrom! Občas je sice Mark zaskočen tím, co po něm Monika chce, ale vše zvládá. Kdyby jen tušil, k čemu se schyluje... Podobně jako u předchozího filmu je většina spíše nezáživná - kamera bloudí po exteriérech (ovšem za doprovodu výborné hudby), postavy si nezávazně povídají, čas se zpomalí jako šnek. Sledování filmu v kině bude pro toho, kdo není alespoň ornitolog amatér, nejspíš ubíjející. Dabování pornofilmů, kámošky na videu, kytice u hlavy mrtvoly, co ukazují, jak čas nelítostně letí. Závěrečný sex má šťávu, ale nejodpornější je zřejmě detailní pitva tuleně... „Gratuluji, jste těhotná!" Zřejmě je zbytečné psát, že snímek je určen okrajovému publiku. (11.06.2021)