Cililing a Zver-Nezver

Tak pro mě jednoznačně nejlepší díl, hravé a roztomilé série, který končí velkými emocemi. Půl filmu je takový roztomilý, s všelijakými zvířátky, jak je u Zvonilky zvykem, druhá půlka je působivá se spoustou nápadů. V tomto díle je hlavní hrdinkou víla Fauna, která svou láskou k nebezpečným zvířátkům způsobí nejeden malér. Gruff je takový dobrák, že si ho postupem času musí nejen malí oblíbit. Konec pohádky je hodně emotivní, ale myslím si že je to ku prospěchu věci (a malým dětem to asi ani nepřijde). Animace je opět pěkná a nabízí i hodně povedené efekty. Hudba je opět chytlavá a skvěle se do pohádky hodí. Mě se pohádka hodně líbila a dávám 100% :) (10.03.2015)

Unylý příběh o malých hmyzupodobných ženuškách, které nejdřív chtějí sníst usmívajícího se bezpanenkového chudeláče, ale později přijdou na to, že ho mohou použít například na narovnávání stromů. No prostě je to z toho jednoduššího soudku. Ale potěšila mě česky nazpívaná závěrečná písnička, která u masově produkovaných amerických animáků bohužel není standartem, ačkoliv bych jí u filmu pro malé děti považoval za nezbytnou slušnost distributora. (12.02.2015)

Objektivně vzato, kdyby každé sérii kiksnul až šestý díl, byl by to nepochybně slušný důvod k pravidelné oslavě a bohatým obětinám filmovým bohům:) I když vzato OPRAVDU objektivně, je otázka, jestli Tvor Netvor kiksl nebo ne. Jeho hlavní téma je totiž zcela v pořádku (byť nevzhledná hrozivá obluda je přece jenom trochu laciný dramaturgický fígl), další dva roky technologického pokroku se opět ukázaly, a studio Disney naštěstí stále nenabylo dojmu, že se už může i u této značky (Disney Fairies) jet samospádem. Problém je, že zjevný pokus "o něco jiného" nebo spíš nabytí přesvědčení, že publikum Zvonilky už odrostlo a snese silnější tabák, jsou víc než jen trochu mimo. Po varovných zvěstech od kamarádky, která má podstatně starší děti než já, a byla s nimi na Tvorovi Netvorovi v kině, jsem si udělal domácí zkušební projekci bez dětí, a upřímně i já jsem měl docela problémy s temnou atmosférou (a neustávajícím kraválem) v poslední třetině filmu. Nemluvě o tom, že se tu zničehonic objevuje další druh víl, o kterém doteď nebyla nejmenší zmínka, a nikdo se neobtěžuje to jakkoliv chabě vysvětlit. Tohle se zkrátka nepovedlo (míněno asi tak jako když se nepovedl Zlatý Kompas), protože pro děti, pro které je Zvonilka, bude Tvor Netvor základ pro noční můry nebo úprk z kina/od monitoru před šílenou bouřkou a utrpením několika zásadních postav. A pro ty starší to bude naprostá zívačka s nějakou šáhlou bio vílou (Faunou, ne Zvonilkou). Jsem upřímně zvědav, jestli to byla jen náhoda, nebo budou u Disneyho chtít tenhle změněný kurs udržet. Kdyby ano, je tu naštěstí pět velmi solidních pohádek, které se dají ještě mnohokrát reprízovat:) 50% (10.12.2017)

Jako obětavý otec jedné malé skalní Zvonilka fans jsem se nejnovějšího dobrodružství z Hvězdné roklinky zúčastnil v sále hradeckého CineStaru.........nejde však o to, že po třicítce navštěvuji animované pohádky o vílách, ale o to, jaké hrůzy na mne s první minutou zaútočily. Takže startujeme, cola, nachos, popcorn, gumové bonbony, víly, myšky, ptáčci, kytičky.....proroctví, apokalypsa, netvor - mimochodem, už samotný fakt, že se v názvu snímku objevuje slovo "netvor" je na pováženou, ale to je možná to nejmenší zlo. Krvežíznivý hon na titulního hrdinu (slovy vílí skautky: "udělám svou práci") ukončený pro dětské publikum opravdu vydařeným "happy endem" z kterého vyplívá, že všichni jednou umřeme.........ne, nestačilo se s na hibernaci se chystajícím tvorem rozloučit slovy: "uvidíme se až zase bude potřeba tvé pomoci"....prostě to tam napálíme, ať mají mít děcka z čeho noční můry). Malou (3 roky) jsme celou dobu museli držet v náručí s tím, že všechno dobře dopadne.....a to si nedovedu představit starší dítě, které si umí dat dohromady dvě a dvě - to se musí v noci počurávat ještě na střední. Slovy mé ženy, která má díky mateřské dovolené kreslené pohádky celkem najeté: "nejhorší Zvonilka" a já dodávám: "nevhodné pro kojící ženy, trpící srdečními chorobami a děti všech věkových kategorií". (24.02.2015)

Jednoho dne jsem dlouze nasál několik doušků dobře vychlazeného lahvového piva a pronesl směrem k paní Generové: Zítra vezmu dítě do biografu. Dávají Spongeboba. Kalhoťáka. Ať můžeš naklidit, navařit, vyprat cejchy a vycídit vidličky a nože. Druhý den ráno mě vzbudilo tiché cupitání dětských nožek: Táto, já bych raději šla na tu Zvonilku. Tady jsou dvě možnosti. Buď odmítnout a vystavit se těm nepříjemným akustickým projevům dětí, jako je vzlykání, pištění a pláč, nebo svěsit ramena a ustoupit. O šest hodin později kupuji v kině Hutník dva lupeny na Zvonilku a taky cukrkandl, pišingry a nějaké ty cocy coly. Vestibul je plný lidí a trochu mě překvapuje, že většina lidí nemá víc jak metr třicet. Vcházíme do sálu, odklízím zbytky popcornu ze sedačky po svém předchůdci a pohodlně usedáme. Za chvíli celý sál zhasne a ze tmy se jen ozývají tenké hlásky: Mamííí, já se bojím! V té chvíli si uvědomuju, že jsem asi jediný tatííí ze všech větších či menších přítomných. No potěš. Film začíná. Roztomilé víly, ptáčkové, motýlci, zajíčkové, přesně jak jsem očekával. Někdo někoho zachraňuje. Někdo se chce s někým skamarádit. Tvor netvor je hodný ňouma a jmenuje se Raf. Nudím se. Dozvídáme se o temném proroctví a katastrofě, kterou Raf způsobí. Nějak to souvisí se smrtí a armagedonem. Narostou mu křídla a rohy. Vida, vypadá jako křeček Antona La Veye. Konečně něco zajímavého. Závěr epický jako od Emmericha a dopadne to celkem špatně, žádný happy end. Výborně. Za tři. (17.02.2015)