Krajina v hmle

Ťažko si predstaviť niekoho, koho by tento film nedojal. Ak už nie iba tým, čo vidí, tak aspoň spojením hudby s tým, čo vidí. Kritika by v tomto prípade mohla Angelopoulosovi vyčítať citové vydieranie, ale opäť je všetko na svojom mieste a režisér je rozoznateľný v každom zábere a scéne. Opäť sa kamera sústredí na bezútešnú, otvorenú krajinu, na hranice, rieky, cesty, moria, atď. A po nich neustále premávajú dopravné prostriedky (autá, autobusy, nákladiaky, vlaky, lode), aby nás niekam, do vysneného vytúženého cieľa, dostali. A nakoniec je aj jedno, či je vôbec tento cieľ reálny, alebo iba klamom, pretože v neho veríme a cestujeme. Koniec si už musí vyložiť každý po svojom, dominuje mu symbolizmus a či ho budete považovať za relatívny happy-end, alebo tragické a nevyhnutné vyústenie predchádzajúcich udalostí, necháva Angelopoulos na vás. (25.08.2019)

Malování dlouhých statických obrazů a trýznění diváka moc ráda, ale rozhodně nerada neumětelský citový vydírání, který tak STRAŠNĚ bije do očí (ne, Franto, tady je to to první - ale jinak souhlas :) ). Někdo na tý tenký hranici balancovat umí a někdo ne - a sem rve režisér symboly a hluboký plky tak strašně nesuverénním způsobem, až se teď úplně děsim kouknout na něco dalšího od něj (přestože se už pár let těšim na Věčnost a den) - tak "moc" bylo tohle špatný. A to jsem k filmu přistoupila s rukama dokořán - silou vůle jsem je tak držela až do detailního záběru na plačícího chlapce nad umírajícím koněm - pak už jsem vyprskla smíchy, dala je za hlavu a překřtila film na Epochální výlet dvou narušených broučků, kteří neznají chodník, do Němec. (2,5* - je tam všechno a přitom nic) (08.04.2012)

Dát tomu nižší hodnocení než tři hvězdy ani nejde, jelikož Angelopoulos mistrně pracuje s výstavbou dlouhých záběrů, má je detailně promyšlené a není v nich zbytečné vteřiny, jelikož i dlouhé koukání kamsi nebo dlouhé mlčení zde má svoji pointu. V tom mě Krajina v mlze naprosto nadchla, přinesla nejednu silnou scénu (za mě vede asi ta s kamionem, kde se děje něco naprosto hnusného a přitom nic není vidět a pocit z toho je o to intenzivnější) a Angelopoulos s kameramanem Arvantisem a střihačem Tsitsopoulosem mají i dokonalý cit pro temporytmus, takže tu vše filmařsky nádherně ladí dohromady. Bohužel scénář je artový kalkul, který za sebe skládá spoustu působivých scén, jež se ale celistvě rozpadají. Inspirace Fellinim nebo Bressonem jsou zřejmé, ale tihle dva mají naprosto odlišný styl a spojit ho dohromady chce pořádnou odvahu a píli, aby to tak vůbec šlo. A tady to zrovna nešlo, jelikož střídat absurdně (až) komické scény, jejichž pointa je především v té absurditě (houslista, slepice) s depresivními a pomalými je opravdu nekonzistentní. A zasadit do putování tehdejším depresivním Řeckem (aspoň to jsem z toho vyvodil, o historii Řecka moc nevím) dvě malé děti z toho dělá v závěru samoúčelnou depku. Takhle se onen záměr zobrazit tehdejší náladu státu upozadil před příběhem dvou děcek cestujících do Německa za otcem a rázem z toho je něco jako Muška s globálním přesahem, který ale zůstává hlavně Muškou. Prostě děti na sebe strhnou pozornost v jakémkoli filmu víc, než vše ostatní a přitom by se do takového přesahu více hodili dospělí herci. Takhle se ani nedivím, že je to pro některé vyděračské, protože minimálně scéna z koněm rozhodně je a pro citlivější povahy jich tam bude ještě víc, zatímco to podstatné díky tomu pomalu zanikne. A ačkoli i použití dětí má svůj smysl (budoucnost národa), zanikne i ten. Je to škoda, protože filmařsky je to opravdu skvost, ale ostatní je nevyvážené. 3* (22.01.2024)

Přestože mi přišlo, že ten film nemá dvě ale asi čtyři hodiny, přestože některé scény byly asi třikrát delší, než je únosné, přestože něco na mě působilo jako čirý lartpourlartismus, přes to všechno mě něco nutí dát plné hodnocení, protože cítím, že mě ten film jaksi převyšuje, musím o něm pořád přemýšlet a nějak se s ním vyrovnat. Pár scén je vyloženě geniálních, navíc celkový autorský rukopis je jedinečný, malým příkladem budiž jen scéna, kdy do hospody vejde slepice a celé osazenstvo ji bez hnutí pozoruje, načež ji někdo chytí a hosté se dají znovu do pohybu a hlasitého hovoru. Pro pozorného a trpělivého diváka je tu podobně poeticky absurdních situací celá řada, až mi to občas připomnělo Kusturicu (ale jo, toho Tarkovského taky...). A v neposlední řadě - oba dětští herci jsou skvělí! Zajímalo by mě kde jen Angelopoulos sehnal dvě děti, co dokážou i několik minut stát bez pohnutí? (20.03.2012)

Lyrický obraz na filmovém plátně. Audiovizuální performance. Není to ani divadlo, ani film, a symbioza obou taky ne. Více by tomuto příběhu slušela divadelní prkna a kulisy. Lásku k divadlu tvůrce filmu mj. vyjádřil etudami s divadelním kočujícím kolektivem putujícím napříč městy a neúspěšně hledajícím zájem o jejich představení. Možná proto tvůrce vsadil na filmové zpracování - aby tak pojistil příběhu zaručené publikum. Sice se mu to povedlo, ale nepodařilo se mu pojistit i uvěřitelnost a naplňující zážitek. Objektivně však lze chápat film vč. jeho názvu jako sociálně-politické podobenství určité etapy Řecka. (12.01.2019)