Nebezpečné známosti

Tahle multilevelová manipulace se nikdy neokouká. Jeanne Moreau je úžasná herečka mnoha tváří, s tím, že všechny jsou různým způsobem sexy a podmanivé. Gérard Philipe je sympaťák a proto k litování. Symbolismus ve hře barev a stínů je bonus navíc, protože síla a věrohodnost veškerého přesvědčování je pochopitelně v konverzacích. A námět k zamyšlení nakonec - Valmont je sice zkušený manipulátor a napáchal mnoho škody, ale je vedený určitou klučičí hravostí a zároveň je rovněž manipulován, de Merteuil je šelma na vrcholu pyramidy, skutečná loutkařka, ale zároveň zcela černá, pure evil a nešťastná, prázdná a zklamaná svoji citovou plochostí. Kdo jste víc vy a kým chcete být (včetně vedlejších postav)? (03.08.2014)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy stejnojmenné románové předlohy. Ačkoli tomuto filmu nelze upřít řadu zajímavostí - historicky první filmová adaptace slavné předlohy, jazzový doprovod Arta Blakeyho, herecká přítomnost Borise Viana, vynikající výkon Jeanne Moreau, atd. - osobně mi přivodil nemalé zklamání. Snímek je v úvodních titulcích označen jako volná adaptace a z předlohy vskutku nezůstal kámen na kameni. Přenesení do současnosti by mi ani tak nevadilo (chápu, že minimálně z finančních důvodů to má své opodstatnění), ale vysloveně protivné jsem shledal to, jak svévolně scénář přejímá z předlohy to, co se mu hodí do krámu - je to právě výskyt podobných detailů, které vytrženy z kontextu románu ztrácejí smysl a které mě kvůli mé obeznámenosti s Laclosovým textem přivádí v úžas, jakému paskvilu nechal Vadim vzniknout. Za sebe nemám problém prohlásit, že u Vadima jeho osobní život (5 manželství se slavnými blondýnami) dalece zastínil ten profesní - zatím jsem od něj viděl dva filmy a oba jsem shledal jako velice slabé. Uvážím-li, že je toto Vadimův nejlépe hodnocený film na ČSFD, pak je to pro jeho filmografii vážně neradostná vizitka. (11.05.2013)

Další z filmů, které krásně vykreslují jednu z mnoha podob partnerských vztahů. Poměřovat film s literární předlohou je sebemrskačství a je potřeba se ho vyvarovat. Jde o dva rozdílné výrobky, jedna vychází z druhé, ale není nutné ji kopírovat. Naopak, osobní invence je záslužná. Moderní prostředí, respektive tehdy moderní, tomu sluší. Láska a city s cynickým podtitulem. Často si bere jeden druhého ze sportovního hlediska. Získává jeho náklonost a city jen pro další vavřín vítězství zábavy. Navíc, když nemáme existenční potíže, je pole zábavy otevřené dokořán. City a láska se proměňují ve spotřební zboží, kdy prožíváme okamžiky a zneužíváme většinu protějšků k získání svého cíle. Valmont (dobrý Gérard Philipe) je úspěšný sběratel věnečků žen i dívek. Bere si, podmaňuje, vyžívá se ve svých triumfech. Možnost hlubšího citu zahazuje jen proto, aby se vyrovnal své manželce a nepřipustil porážku své slavné pověsti. Valmontova žena Juliette (skvělá a elegantní Jeanne Moreau) je vrcholem vztahového cynismu. Touží pokořit všechny. Ženy i muže bez rozdílu. Jejím královstvím je rozklad, bolest a poslušnost a dožaduje se trestů za odklonění z její vyznačené cesty. Marianne Tourvel (půvabná Annette Stroyberg - Vadim) je naivní a čistá duše, jež věří v čistotu lásky. Nedokáže si představit jinou možnost . Mladá Cécile Volanges (půvabná Jeanne Valérie) věří ve štěstí a škodolibou hrou se jí dostává velké životní zkušenosti. Danceny (dobrý Jean-Louis Trintignant) je student, který doufá, vyžaduje počestnost a dožaduje se svých satisfakcí. City už nejsou čistou a vzletnou záležitostí. Stále více jsou spotřebním zbožím, únikem, zpestřením a zábavou. (28.12.2014)

Román je samozřejmě ideální předlohou a Jeanne Moreau a Gérard Philipe bezmála ideální představitelé. Jenže z celého filmu na hony čiší počátek šedesátých let, a to zejména to horší z nich. Muzikou, střihem, nepřemoženou cudností tam, kde cudnost není na místě, už se mi dnes nechtělo se na to znovu ani dodívat do konce. (17.05.2011)

Jak píši v komentáři k Frearsovým Nebezpečným z námostem, jedině jeho adaptace dokázala podchytit, že opravdovou lásku v sobě chová a v někom dostatečně pevném a vnímavém ji vytrvale a zkušeně hledá právě a jedině postava markýzy de Merteuil. A že Valmont, ač mu pravá láska spadne do klína, ji nedokáže ocenit a slepě a zbaběle či ješitně, což je totéž, ji odvrhne, což je pravý důvod, proč jím markýza pohrdne a proč osud všech dotčených končí tragicky. Vadimův film z r. 1959 tohle nerozpoznal, a tak je markýza de Merteuil, zde v roli Valmontovy manželky, vypodobněna poněkud nesmyslně a rozporuplně jako zlá a zákeřná žena bez srdce. Je to škoda, jinak by to byla chytrá adaptace, vtipná a trefná svým přenesením do 20. století, v níž brilantně funguje, navrch s decentně kritickým komentářem doby, a poskytovala by příjemně důstojné srovnání s Frearsovým počinem. Takto však zůstává Frearsův počin nedostižný svým vhledem do podstaty a smyslu díla a psychologie silných postav, a konečně i kvalitou filmového převedení - je mnohem propracovanější. Ostatně soudím, že i J. Malkovich s M. Pfeifferovou a ostatní herci byli e svých rolích mnohem přesvědčivější a charismatičtější než G. Philipe s J. Moreau a také absenci erotických scén tu považuji za zbytečné a nepatřičné prudérství. *** Všechny zmíněné nedostatky film připravují minimálně o jednu hvězdu, spíš o trochu víc. Určitě doporučuji všem, kdo ji neviděli, shlédnout Frearsovu verzi, užít si herectví, kameru i výtečně připravenou mizanscénu a zkusit nad snímkem nahlédnout, že markýza de Merteuil byla ženou se srdcem na pravém místě, která nenáviděla přetvářku a slaboštví a odhodlně a beze strachu před čímkoli hledala člověka, který by byl s to milovat doopravdy hlavou i srdcem, uměl prohlédnout každý klam a nenechal se ničím zviklat ani odradit - a nahlédnout, jak druhé dva nejslavnější pokusy o adaptaci především její postavě ukřivdily a uškodily originálnímu smyslu celého díla. (Další postřehy rozvádím ve srovnání Frearsových Nebezpečných známostí s vyumělkovaným a pitomoučkým Formanovým Valmontem v komentáři pod filmem Valmont.) *~ (10.09.2017)