Na lane

“PROČ?“... /// Cesta na to nejvelkolepější pódium na světě, kde se splní bláznivej klukovskej sen (jestli ty jsi chlape toho bin Ládina neinspiroval…). Velký divadlo! Ne kvůli frajerovi, kterej netrpěl závratěma, ale spíš proto, že všichni zúčastnění z tohohle kusu vymáčkli maximum (možná i víc!). Není to jen vo čumění na chlápka na laně. Je to vo pocitech. Dělá se mně blbě při pohledu dolů a přestože jsem už velkej kluk (nebo možná právě proto), dokážu vocenit sílu výzvy a schopnost udělat maximum pro její pokoření. Tohle si zaslouží uroněnou chlapskou kroupu! Páč kdo z vás (nás) dokázal něco, co zůstane navěky? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti a knihy, který napsal Philippe Petit, neznám. 2.) Hledám místo, kde si pověsím lano. 3.) Lano je můj druhej domov. 4.) Thx za titule „Dracarys“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** (11.03.2016)

110 pater nad zemí procházející se mladík, se kterým není něco evidentně v pořádku. Silvestriho monumentární soundtrack dává tušit, že žabožrout, ladně se procházející po ocelovém laně, je ze svého skutku unešený a umně se ten samý pocit daří prodat divákům. Pro někoho může být Návrat do Budoucnosti Spielbergova zásluha, Forrest Gump souhrou všech možných i nemožných náhod a Polární expres novátorskou báchorkou, pouze co se týče technologické stránky. The Walk je však úplně někde jinde. Je živoucím důkazem přizpůsobibosti a vznešenosti herectví Josepha Gordona-Levitta, poctou a pochopením Filippa Petita a v neposlední řadě režijním koncertem Roberta Zemeckise, který dokázal v podstatě z komorního námětu vytvořit film s přesahem, který díky jeho smyslnému pojetí a kajícnosti dosahující hranic podrobení magičnem, dokáže zaujmout širokou věkovou kategorii. Bohužel zájem veřejnosti není natolik velký, jak by si Robertův umělecký comeback zasloužil, nic to však nemění na skutečnosti, že podobně strhující feel good film jsme od něj od Forrestových dob neviděli. Shrnuto a tučně podtrženo, velice by mě zajímalo, jak by vypadal dnešní Návrat do budoucnosti, jelikož co se týče trikařského hlediska, člověk ve 3D musí naprosto hltat atmosféru dvou již neexistujících budov a mít k nim respekt. Pár logických zádrhelů se jako vždy najde, ale to jsou víceméně jen drobnosti...97% (07.10.2015)

Jsem odzbrojen. Neskutečná řežba. Po pravdě moc jsem od toho nečekal a nebejt CSFD projekce, tak bych na to asi nevlezl a ejhle on se z toho vyklubal jeden z pocitově nejlepších kino zážitků jakej jsem v tomhle roce dostal. Chvilku to sice trvá než se to rozjede, ale ani ta úvodní polovina mě nenudila. Vtáhla mě do příběhu hlavně tím milým příjemným a až nakažlivě pozitivním pojetím, kdy sen hlavního hrdiny který si mě okamžitě získal se stal i mým snem. Dal bych 4*, ale za tu finální dvacetiminutovku kdy jsem se nejednou orosil potem a zmohl se jenom na čumění z otevřenou hubou tomu musím prostě napálit plnej kotel. Ano jistě může tu zaznít argument, že celej ten film je jenom taková líbivá 3D atrakce a bůh i ďábel vědí, že já nejsem zrovna příznivcem této technologie, ale tohle je jeden z těch filmů kde to fakt vynikne a není to jenom o tom. ten film má velký srdíčko, aby dojal i cynika mýho kalibru jehož první myšlenka po skončení byla : no jo teď už tenhle výkon nikdo nezopakuje, když Usáma a spol WTC zrušili, ale už dost slov. Sejmulo mě to. Mocně.95% (07.10.2015)

Atmosférou jsem si přišel jak ve filmu Hugo a jeho velký objev od neméně uznávaného režiséra Martina Scorseseho. Vlastně mi celej ten film při jeho sledování bylo nesmírně hezky a to i přesto, že jsem věděl, že to není úplně špice par excellence. Na druhou stranu si myslím, že z toho příběhu Robert Zemeckis vymáčknul absolutní maximum. V podstatě všichni víme, jak to dopadne, ale stejně tak jsem se nemohl zbavit napětí, které ve mně ke konci parádně houstlo. Do toho naprosto perfektní Joseph Gordon-Levitt, který evidentně nadrtil jak francouzský pařížský slang, tak chůzi po provaze, aby nás všechny udivil maximálním hereckým výkonem. To ale stále neměl ani zdaleka na Bena Kingsleye, který zde, evidentně dle narážky samotného Phillipa, zahrál českého emigranta Rudolfa a charisma by mohl rozdávat pro zbytek hereckého osazenstva. O to víc mě mrzí, že tu měl tak strašně málo scén, kde by se mohl trošku víc předvést. Co naplat, film byl přeci jen o trošku jiné postavě historie provazolezectví a ta si nemohla vysloužit lepší film než je právě tento. A jsem docela i rád, že Joseph nešetřil pro Phillipa Petita arogancí. Normální člověk by tohle asi nikdy nedokázal... (07.10.2015)

Při sledování Rivalů je úplně jedno s jakou postavou sympatizujete, jelikož chápete u obou dvou jejich postoje, názory, motivace, jen každý jde jinou cestou. U Muže na laně nesympatizujete s nikým, resp. nechápete motivace hlavní, ani vedlejších postav (přičemž se nabízí srovnání právě pro silnou vůli hrdinů dokázat "něco" za každou cenu). Tudíž se do nich divák nedokáže dostat a jsou pro něj naprosto ploché a bez zájmu. Koncepcí filmu a lacinými výrazovými prostředky (na dnešní dobu) zůstal Zemeckis zaseknutý někde 20 let zpátky, jenže nepochopil, že doba jde neúprosně kupředu a těhle pokusů už tady bylo mraky. Leč pochopitelně v méně vizuálně vytříbeném podání. Tolik nevyužitého hereckého potenciálu (Levitt, Kingsley), tolik zbytečně okatých scénáristických berliček a nedotažeností - největší zklámání áčkového Hollywoodu letošního roku. Forrest Gump byl od srdce. Tohle je pro amíky sice možná akorát tak do srdce, ale pro normálně smýšlejícího rácio diváka je to jen přehlídka mistrů na efekty. Jinak je to snůška keců, zbytečných slz a patosu. (10.10.2015)