Na lane

Zemeckis to ešte nezabudol. Síce takýto námet, je podla mňa až zbytočne dlhý, ale bavilo ma to svojou formou. Joseph Godron-Levitt dokáže bez problémov film potiahnuť a aj bez problémov prejsť po lane, ale jedna z najväčších a najlepších es čo mal Zemeckis pribalené je kamera Dariusza Wolskiho. Za toto mám chuť mu ukradnúť jedného Oscara. Inak celkovo zaujímavý a jeden s tých lepších životopisných filmov. 85% - 4* (07.02.2016)

Já se bojím i na lanovku, takže mým snem by takové chození po laně určitě nebylo. Neměla bych snad ani žádných výtek proti zpracování a Alana mám v topce. Gordon Levitt byl bezvadný, ale já ho viděla téměř stále, jak chodí jen ve dvoumetrové výšce +- a to je u takových filmů průšvih. To je můj problém, snad jsem viděla příliš ukázek toho, jaké triky se v takových případech používají. Ovšem tu francouzštinu mu závidím a uskutečnit si nějaký svůj velký sen taky není marný. (30.12.2015)

Největší problém pro mě byl hlavní hrdina. Jelikož mi byl nesympatický a i samotný Gordon-Levitt působil otravně. Navíc měl nějaké divné kontaktní čočky, nebo možná kompový oči, ale vypadal velice nepřirozeně. Jinak je to fajn film. Těšil jsem se na přípravnou fázi a ta mě trochu zklamala. Nejvíc mě zaujala část s "tajemným návštěvníkem" na střeše. Samotná vrcholná scéna chůze po laně opět ok. Líbilo se mi zdůraznění, že se vůbec nebál a naopak ho chození po laně naplňovalo klidem. 70% (27.06.2016)

Učebnicový příklad, kterak vytvořit z komára velblouda. V tomto případě ale opravdu opravdového velblouda. Co si budeme povídat, chození po laně jistě má cosi do sebe a zaslouží si obdiv. Nicméně založit na tom celovečerní dvouhodinový film?! Zemeckis ukázal, že to rozhodně jde. Není náhodou, že sídlí mezi mými oblíbenci. The Walk je velice citlivě a především nesmírně hravě pojaté drama o cestě za svým snem. Snad ještě nikdy mi francouzština nezněla tak příjemně. Celé je to taktéž velice příjemně obsazené. Forma vyprávění je velice dobrá a opomenout nemohu ani luxusní hudbu mistra Silvestriho. Moc toho vytknout nezvládnu. Snad jen bych si troufl nezapomenout na to, že je to stále "jen" o chození po laně. (22.12.2015)

"Ptáte se mě, proč jsem to udělal? Inu, hnala mě přeci vpřed ta nezkrotná touha všech artistů překonávat hranice lidských možností! Jo, a taky jsem jeblý exhibicionistický pičus!" Robert Zeměpis zase po pár letech přilezl s opravdu fantasticky natočenou a skvěle zrežírovanou … kýčovitou forestžumpoidní rektobolnou klauniádou s androgynní Kateřinou Macháčkovou, která tam ke konci chvilku čurákuje na laně mezi nejoblíbenějšími přistávacími plochami Talibanu. Připadal jsem si, jakoby se mě někdo snažil přežrat cukrovou vatou, přičemž mě u toho nutil držet cizí penis a hladit kočky. Ačkoliv je závěrečná čtvrtina vskutku spektakulární a ten slizký cigánský homožonglér hraje opravdu dobře, absolutně to nepřebije první devadesátiminutovku, po které dávivě poblijete manéž, v hubě vám zůstane pachuť, jako byste zrovna někde v Zátiší se slunečnicemi a ovocem přeblafli troubícího jelena, máte ukrutný břichabol, levou ruku zasviněnou ráfkovým tvarohem a pravou plnou kočičí srsti, na kterou jste alergičtí. Rád bych věděl, jestli by se o něm taky psaly Harlekýny a točily patetické sračky, kdyby se ten Největší z Prakokotů tehdy rozmajznul o Menhetn a přibral sebou pár kravaťáků, zrovna mířících do kanclu přehřívat hypotéky. Ale patrně ano, Bean Ládinek jich už taky pár má. (15.12.2015)