V zajatí démonov 2

Podstatne lepšie ako nudná jednotka a to i napriek tomu, že dejová linka nepriniesla so sebou nič nové. Väčšina negatív, ktoré mi vadili v jednotke sú tu odstránené, takže som si mohol vychutnať pomerne slušnú porciu strašenia a veľký prídel ľakačiek (škoda, že sa väčšina dala očakávať). Wanovi keď sa chce, tak s atmosférou dokáže robiť zázraky a to aj napriek tomu, že jeho horory si idú podľa takmer rovnakej šablóny. Čakám na zmenu, snáď raz príde. 80/100 (21.09.2016)

James Wan jede pořád to samé dokola (série Insidious, série Conjuring) - prvotřídní hororové scény, které člověka bezpečně vyděsí + pro mě nepříliš záživné a klišoidní dějové linie (ty vymítačské týmy kazí atmosféru, lezou mě už na nervy a značně otravují). Kde je ten Wan, co dokázal natočit dějově propracovaný Saw s výborným napětím a originálním konceptem? To už teď pojede jen v Considious a nic nového nám nepřipraví? 65% (30.10.2016)

Do teď jsem s wanovinama neměl problém, tedy žádná velká vášeň (hlavně mě fascinuje, jak mi všechny splývají a po pár dnech si z nich už prakticky nic nevybavím), ale slušnej řemeslnej standard, co rozhodně neurazí. Ale tohle mě od začátku do konce nesnesitelně nudilo, prostě x-tá wanovská várka nejokoukanějších duchařských klišé s řiďounkým příběhem (pod filmem jsou podepsaní čtyři (!) scénáristi) a přepálenou stopáží. Strašících scén tam sice bylo požehnaně, ale jedna jako druhá, žádné překvapení, ani lekačky na mě nefungovaly (což beru spíš jako plus, protože je nesnáším) a bylo utrpení vidět moje oblíbené herce, jak zoufale nemají co hrát. Nejlepší scéna - hraní Elvise na kytaru - paradoxně není hororová. (01.09.2016)

Radši jsem se na to vůbec netěšil, jelikož jsem čekal na jistotu hraný vývar (podle mě výborné) jedničky. Ovšem nakonec se z toho vyklubalo jedno z nejfajnovějších pokračování za poslední dobu. Sice to víceméně opravdu je jen recyklát, ale nedá se svítit - James Wan umí lekačky jako málokdo (minimálně u třech z nich mi projel mráz snad celým tělem). A to lekačky jako takové čím dál tím víc nesnáším, protože je považuji za nejsnazší a nejlacinější způsob budování napětí a strašení... 70 - 80 % (08.09.2016)

Big bloody mouse or big bloody hoax? Ani jedno, vy skeptici! Kde je Spookie Wan, tam poctivě straší.. Pravda ty postupy nejsou nějak extra originální (asi jako když slyšíte ve filmu The Clash jako londýnské intro), ale když on všechny ty špatně namazané panty, dětské chichotání, sami se pohybující hračky i všemožné jump scare aktivity (ač zkušení vědí, že když se kamera za pár sekund vrací na místo, kde před chvílí nic gatě do hněda zabarvujícího nebylo, tak tam nyní něco takového bude) zvládá způsobem, který hororoví fandové, hledající děs jinde než v lázních krvavé explicity, chtě nechtě musí ocenit. Akorát nevím, jestli byla překvapivější na žánr poněkud nestandardní délka a nebo to, že jednou z nejsilnějších scén v hororovém filmu je písnička od Elvise.. Škoda jen a teď trochu vyzrazuji, že o Warrenovi, kteří nemohli dlouho přijít na jméno démona a přitom ho měli v Americe všude po domě poskládané z písmen, se informovaný divák nemůže vůbec bát a nasraná řádová sestra se vrací do pekla za patnáct sekund včetně zabalení zubního kartáčku a pyžama.. I přes tu chválu mám však pocit, že haunted house je už pro Wana terminologií našich nepřizpůsobivých spoluobčanů „vybydlený“ a měl by popřemýšlet o změně původu a podstaty děsu ve svých filmech. Jen tu změnu nedělat nějak rychle a zběsile.. (20.06.2016)