V zajatí démonov 2

Jo ty démoni jsou pěkný svině, to by jeden ani neřekl co všechno dokážou. Conjuring 2 podle očekávání velkolepější, popkulturnější a nahláškovanější než první díl. Tady je zjevná snaha stvořit ten za každou cenu ve všech ohledech nejvíc nadupanější kousek ve svým duchařským subžánru. Povedlo se to? ano i ne pokud jde o ty aspekty který jsem zmínil předtím tak určitě, ale je to děsivější? přímočařejší? překoná to jedničku která vlnu těhlech lekačkových filmů jak přes kopírák odstartovala? ale kdeže. Všechno už je to tak nějak obehrané a vylouhované a jediný důvod proč to neskončilo jako Oculus nebo Insidious 3 a podobný sračky je ten, že Wan není úplnej babrák. Pár slušných hororů za sebou má, v žánru chodit umí a jenom proto to není další film u kterýho se uzíváte k smrti. Jenom škoda, že se v tom duchařským teroru bál trochu přitlačit na pilu, protože prvních 90 minut je jenom takový nevinný škádlení a opravdový peklo se rozjede až v poslední půlhodině. Takže plus mínus takový jak jsem čekal. Do kina se už kvůli zvuku a atmošce jít vyplatí, nevím jak to na mě zapůsobí podruhý viděno doma, ale ok můžu si letos odškrtnout první horor u kterýho jsem neusínal a to beru.60% (09.06.2016)

V zajetí mainstreamu. Úplně to samé jako jednička, takže v řemeslně takřka bezchybném hávu zabalené duchařské klišé, kde se nestane nic opravdu zajímavého. Žádné pnutí, žádný nečekaný zvrat, ani žádná extra zajímavá lekačka (lekačky tam jsou, a funkční, ale je to taková ta klasika, nic hravého). Zblízka navíc duchové vypadají dost chabě, nejstrašidelnější mi přišla ta jeptiščina malba. Trvá to zcela zbytečně přes dvě hodiny, což vzhledem k prostotě toho všeho je úplně neadekvátní. Snaha o budování divákova strachu o postavu Eda Warrena přichází vniveč, protože po zkušenosti z minula, kdy se ve výsledku nikomu nic nestalo, je jasné, že se nikomu nestane nic ani tentokrát. Zkrátka takový bezpečný hororový přístav, což je přesně to, co by horor být neměl. Lidem neschopným docenit horory nezávislé, umělecky cennější, hororově ostřejší a divácky náročnější (ťuk, ťuk, ťuk) lze ale bez váhání doporučit, studiový horor bohužel v současnu nic lepšího nenabízí. Napoprvý by mě to bavilo hodně, ale tohle je už, počítám-li Insidiousy, Wanova čtvrtá zastávka v duchařském baráku, a to je prostě moc. Propříště zachovat žánr, ale obměnit subžánr, prosím. (09.06.2016)

|95%| Shlédnuto v kině. Konečně! James Wan je zpátky. A tím myslím, zpátky s jeho nejlepší parketou, a sice: Duchařské horory s mými oblíbenými lekačky. Takže tyhle obdobné duchařiny, co by současné horory, které ne každého nadchnou, mě opravdu žerou. Především od Wana. První dva Insidiousy a první V zajetí démonů – to jsou pecky. Třetí Insidious, coby prequel k předchozími dvěma díly se totálně nepovedl (hmm, to je jasné, Wan za kamerou nestál). V současné době mě zaujme dost novodobých hororů, ikdyž za poslední dva roky se jejich kvalita tak nějak snižuje. No a zde máme po třech letet návrat skvělého Wana k tomuto žánru. Rozhodně jsem očekával hodně, ale přesto jsem měl obavy ze dvou věcí. 1) Přeci jenom jsou tahle témata už poměrně dost ohraná, tak aby snímek nepostrádal určité aspekty. Aby se Wan stále udržel ve svém tempu. No, naštěstí to bylo naopak – vše skvěle šlapalo. 2) Poměrně dlouhá stopáž 134 minut. Dlouhé filmy mi nevadí, když tam není nuda (nezáživné dialogy atd …) Tahle obava také krásně odpadla. Film nenudil ani na minutu. Abych dále pokračoval. Co se týče lekaček, tak těch bylo opravdu požehnaně. Rozložené po celou dobu snímku. Atmosféra byla místy opravdu tíživá. Nápady tu také byly. R-ko bylo přiměřeně využito. Krev tu skoro vůbec není, jen v úvodu. Spíš to bylo asi trochu děsivé, malá holka občas tvrdě přelítla přes místnost proti zdi, takže asi tak. Kamera byla výborná, s tou si opravdu Wan rozumí. Bishara zvládl hudbu opět skvěle – hodila se do každé scény. Příběh tu je poměrně jednoduchý, zaujme od slušného úvodu až po konečné rozuzlení, které mě tak nepřekvapilo, mohlo to být k závěru šokantnější a nápaditější, ale to je detail. Finále nebylo ale špatné, o napínavost tu nebyla nouze. Herci uhráli své postavy výborně. Nejvíc mě samozřejmě bavila dvojice Vera Farmiga a Patrick Wilson. Postava malé dcerky, co zažívala peklo, se také vyvedla – sehrála to uvěřitelně. Takže asi není co dodávat. Nějaké věcičky bych vylepšil, ale to jsou opravdu už jen pouhopouhá minima. Wan nezklamal, doufám, že ještě někdy podobný horor natočí. Loňský trhák Rychle a zběsile 7 se mu pochopitelně povedl, na jeho budoucí počin Aquaman se také těším, ale přesto tohoto rejžu budu vždy znát pod přezdívky typu: Mistr novodobých duchařských hororů. ;-) (13.06.2016)

Pro znalce hororů nejspíš triviální a neoriginální film, jehož dějový vývoj i zvraty nejsou nikterak překvapivé, avšak pro běžné diváky se může jednat o pravý opak. Známé žánrové vzorce hororu jsou totiž doprovázeny zdařilou režií, kdy se film udržuje ve svižném tempu, má "příjemně strašidelnou atmosféru", která je velice konzistentní po celé dvě hodiny. Žádné zdlouhavé budování něčeho, co rychle vyprchá, děj se plynule ubírá tam, kam chceme a výsledkem je čiré filmové potěšení... 8/10 (10.09.2016)

Klatě, proč mám tak ráda duchařské hororové filmy, ale zároveň nemůžu najít skoro žádný, který by se mi líbil a doopravdy mi přišel dobrý? Stejně jako v případě prvního filmu mě úplně nejvíc mrzí, jak rychle se Wan zbavil čehokoliv unikátního na zdrojovém materiálu a udělal z toho "hlasitý jump-scare počin Jamese Wana č. 123". Když si člověk najde skutečné nahrávky rozhovorů se skutečnými sestrami, srdce ho bolí z toho, jak zajímavý film by to mohl být, kdyby se tenhle duch objevil na plátně. Skutečné sestry vypadají na jednu stranu jako normální holky a na druhou jsou znepokojivé jak bič. Během rozhovorů s vyšetřovateli jsou uvolněné, usmívají se a vyměňují si potměšilé pohledy dost na to, aby divák pojal podezření, že si to celé vymyslely, ale rovněž produkují dostatek podivných úkazů na to, aby si některé vyšetřovatele omotaly kolem prstu. Zkrátka a dobře, kéž by tohle téma přišlo pod ruky "intelektuálnímu" filmaři a nikoliv hororovému rutinérovi. Ach jo. (25.10.2017)