Creepshow: Plíživý děs

Nepamatuju si, jak na tom byla jednička, ale každopádně se dá mluvit o tom, že mě King zase dostal. Na horory jsem zvyklý, ale i tady musím říct, že jsem se plně vcítil do postav a prožíval s nimi jejich příběh. Všechny tři povídky byly jednoduché, poutavé, přehledné a to celé umocňovala hudba Ricka Wakemana. Myslím, že hodnocení je na místě, protože drtivá většina opět od toho očekávala, co tam vlastně ani nebylo. (29.10.2010)

Krapet horší než jednička, první dva příběhy celkem průměrné, i když nápad to byl dobrý. Asi jsem tu jediný, komu se líbila, aspoň ze začátku poslední povídka, stopař. Její největší chybou byl závěr, kdy našel manžel ženskou v garáži a měla u sebe ceduli toho stopaře. Do té doby to mohlo působit pouze psychologicky, tj. že ženu nepronásledoval sražený stopař, ale pouze výčitka svědomí. A rozhodně si troufám tvrdit, že se chovala celkem uvěřitelně. Díky této poslední si film polepšil na 50%. (30.05.2008)

Tentokrát jen tři příběhy značně béčkovitého rázu na motivy Kingových povídek. První o mstící se oživlé soše indiána je celkem nudná. Zato zbylé dvě mají grády a opravdový punc béčka jakse patří. Jejich společným kladem je samozřejmě že se neberou vážně a také skvělé masky. Druhá vypráví o vraždící skvrně na jezeře. Samozřejmě tam zavítá parta pubertáků, kteří si jdou zaplavat a poté, co odpočívají na opuštěnem voru uprostřed jezera, jde skvrna na věc. Třetí story popisuje co by se Vám mohlo stát, když zajedete stopaře a ujedete z místa činu. A není to hezké vyprávění. Celkově pořád velice dobrá oddechovka, která ale na svého staršího bratříčka ani zdaleka nemá. (20.09.2006)

Jinak ten nejzajímavější příběh vyšel i u nás pod názvem Prám 2x, ve sbírkách Hodina děsu(1992)a Mlha (2007). Povídka je samozřejmě ještě o něco lepší a s tou skrvrnou si mohli aspoň trochu víc pohrát aby nevypadala jako kus igelitu v rybářský síti. V samotné povídce své oběti dokáže dokonce přitahovat nějakými hypnotickými duhovými barvami.Další dvě povídky jsou ale podprůměrné jak námětem, tak zpracováním.... škoda. (18.06.2006)

Druhé Creepshow, už jen se třemi povídkami, působí ve srovnání s původním souborem trochu uondaně. Opět nechybí prolog, mezihry a epilog s malým čtenářem hororů, tentokrát však téměř výhradně v animované podobě. První příběh Starý náčelník Dřevěná hlava se z přesládlého sentimentu překulí do krátké a decentně krvavé epizody ve stylu klasických slasherů. Téměř absentující černý humor a slabá pointa dělají z téhle povídky druhou nejhorší v rámci prvních dvou dílů Creepshov, ten třetí je totiž kapitola sama pro sebe, ale o tom až jindy. Po slabém začátku přichází Prám, a to už je, díkybohu, jiná písnička. Taková masožravá. Čtyři tydýti, macho, slaboch, děvka a skrytá děvka si to chtějí společně rozdat v přírodě na opuštěném prámu na neméně opuštěném rybníce. Zvolí si však špatnou destinaci a jejich dovádění jim naruší hladové prostěradlo, kterému všichni až familiárně říkali olejovitá skvrna. Režisér to tak možná chtěl, ale trikař zřejmě netušil, jak má hýbat s olejem na hladině, aby pod ním nebyl vidět ten potápěč. Pod prostěradlem vidět nebyl, dobré řešení! Svačinka byla velmi uspokojivá, což nakonec dokazuje i závěrečné říhnutí prostěradla. Nebo možná toho potápěče, nevím. Každopádně Prám byl nejlepší. Třetí povídka nám pak představí krávu za volantem, která srazí černého stopaře a ujede z místa nehody. Stopař je však filuta a umře, aby ji mohl strašit. Jinak slušnou a brutální povídku kazí útrpná samomluva hlavní představitelky, která svým vysvětlujícím kdákáním (bučením!) musí okomentovat každou událost. Za lidovku díky Prámu. (13.01.2017)