Creepshow: Plíživý děs

Pokud bych tuto trojici zfilmovaných povídek měla brát jako horrory, pak mohou uspět jedině u dětského publika. Pokročilejší diváci už v tom přece jen vímají spíše komediální prvky... a nejsem si jistá, nakolik je ta béčkovitá křečovitost vtipným záměrem. Protože při čtení povídek jsem cítila napětí či strach, nepřišlo mi to k smíchu jako "Creepshow 2". Nakonec má tento povídkový film štěstí v jedné věci - poprvé jsem to viděla v pubertě a tehdy se mi to líbilo, z nostalgie tedy přihodím třetí hvězdičku. Jinak jde ovšem o nepříliš dobře zvládnutý průměr na svou dobu a podprůměr v současnosti. 50% (19.10.2009)

Na Plíživém děsu je nejhodnotnější literární nápad Stephena Kinga, tzn. záplatka resp. pointa jednotlivých povídek. Romerův scénář Kingovy povídky více méně mechanicky převádí do filmové podoby a nic podstatného nepřidává, no a tuctová režie Michaela Gornicka je ten prvek, který film znehodnocuje, protože je jednoduše nenápaditá a nabídnutou šanci nedokáže zpracovat. Chybí tady skutečná hororová atmosféra, práce s detailem, se zvukem a kamerou. Tři hvězdičky nakonec zachraňuje nadhled, který je obsažený především v ironicky laděných animovaných pasážích, které spojují jednotlivé povídky a tvoří i jejich apendix. Mohla by to být nakonec kvalitní hororová komedie, kdyby tvůrci jednotlivé povídky odlehčili větším množstvím takových momentů, jako bylo odkrknutí na konci druhé povídky s názvem Prám. Ve srovnání s Kingem je vidět, jak je film ošizený. Tam, kde si King dokáže na celé jedné stránce textu pohrát se smrtí jednoho ze svých hrdinů, tam uspěchaní tvůrci Plíživého děsu jeho konec odbydou třísekundovým záběrem. Celkový dojem: 50 %. (28.05.2009)

Páni, jak to krásně dýchalo osmdesátkovou atmosférou...pro mě má pokračování Creepshow kvalitně vyrovnanější příběhy (možná je to tím, že o dva ubylo), kde se také přikláním ke zdejší většině, že nejpovedenější je ten druhý - nevím proč, ale vybavily se mi při tom Pátky třináctého, akorát ta hokejová maska kde nic tu nic... P.S. Díky za svezení, paninko! :D (10.09.2010)

Nevím co to tu všichni plácají, první povídka byla hrozná, až trapná, naprosto předvídatelná a jen ty nakečupovaný smrti na konci nestály za starou bačkoru. Druhá povídka byla zas nečekaně pitomá, ale nápadité a zábavné plovoucí bahno mě konečně trošku přesvědčilo o škodlivosti člověka na životní prostředí:)) No a třetí byla naprostá bomba, smáli jsme se snad bez přestání od té ošidné nehody, a asi navždycky si budu pamatovat nejneodbytnějšího a neméně nadšeného stopaře s jeho památně neodbytnou větou: Díííky za svezení dáámo, díííky, díííky :D :D :D (19.12.2013)

Dvojka je oproti jedničce sice jako celek slabší, za to samostatná povídka Raft je pro mě nejlepší ze všech povídek z obou dílů Creepshow. Už jako děcko mě fascinovala. Ano, je to blbé, má to špatné herecké výkony, nelogické jednání hlavních hrdinů, ale je to NESKUTEČNĚ ZÁBAVNÉ. Prostě má nějaké nepopsatelné kouzlo. První povídka 7/10, druhá 10/10, třetí 5/10. Pan Savini opět palec nahoru. (20.03.2011)